Policie České republiky – KŘP Moravskoslezského kraje
Vymyšlený pokus znásilnění
Ostrava: Dívka si pokus znásilnění vymyslela
Počátek listopadu minulého roku: Rozjíždí se velmi náročné prověřování případu, který ohlásila 14letá dívka. Neznámý pachatel se jí měl pokusit znásilnit „na ulici“ v Ostravě-Porubě. Policisté udělali vše, aby pachatele dopadli. Přestože dívka vypovídala velmi přesvědčivě a skálopevně si stále za svými tvrzeními, některé zjištěné informace zkušeným kriminalistům „neseděly“. Policisté ale velmi pracně prokázali, že dívka si vše vymyslela. Závažnost dívčiných výpovědí se odrazila i v zájmu, který případu věnovala média (zveřejnila také identikit podezřelého). Vedla dokonce až k zadržení muže podobnému identikitu… Uvědomila si dívka, co vše se odehrálo po jejím nahlášení tak závažné věci? A co se mohlo stát, kdyby kriminalisté nepracovali tak precizně? Jak vše vnímají další osoby, které vědomě policistům obdobně lhali? A co na to jejich rodiny, příbuzní, známí?
Základní informace k případu
Dne 3. 11. 2011 se měla 14letá dívka stát obětí neznámého násilníka. Policistům uvedla, že ji v půl šesté ráno po vystoupení z autobusu v Ostravě-Porubě náhle chytil neznámý pachatel a zatáhl do průchodu mezi domy. Dívku měl pevně uchopit a osahávat. Napadené se podařilo v jistém okamžiku násilníkovi vymanit a utéct.
Dívkou sdělené informace byly závažné. Věc si od policistů Městské ředitelství policie Ostrava převzali krajští kriminalisté, kteří však s ostravskými kolegy velmi úzce spolupracovali. Kriminalisté začali ihned po oznámení s prověřováním všech okolností. Dívka byla schopna popsat pachatele, a tak byl sestaven rovněž identikit. Policisté pracovali v pomyslných dvou rovinách – v terénu a v kanceláři. Co se týká první linie, do terénu vyrazilo s „identikitem v ruce“ množství policistů, kteří zjišťovali každou drobnou souvislost. Cílem bylo v co nejkratší době oslovit všechny možné svědky a osoby, které mohly mít jakoukoli informaci vedoucí ke ztotožnění pachatele. Policisté tak hovořili s řidiči autobusů a osobami, které jimi cestují – zejména autobusovou linkou, kterou dívka přijela a kterou pravidelně do Ostravy-Poruby jezdila. Nemohli vynechat všechny obyvatele okolních domů, a tak šli od dveří ke dveřím a ptali se. Samozřejmostí bylo oslovení obsluh místních obchodů a jejich pravidelných zákazníků. V místech přepadení se pohybuje také množství jiných osob, jedná se například o „pejskaře“ – i ty policisté kontaktovali. Celkový počet oslovených osob přesáhl jistě stovku, policisté navíc vše prověřovali opakovaně.
Druhá část policistů se zaměřila na možnou identifikaci podezřelého přes policejní databáze, snažili se najít možnou souvislost s obdobnými skutky z minulosti a bylo potřeba rovněž důkladně projít mnohahodinové záběry ze zajištěných kamerových záznamů. Pachatel přece musel odněkud přijít a po napadení odejít. Jednalo se o několikatýdenní mravenčí práci. V souvislosti s pátráním po totožnosti neznámého oslovili policisté i veřejnost prostřednictvím sdělovacích prostředků. S ohledem na závažnost případu mu věnovala média značnou pozornost. Zde je jistě potřeba poděkovat všem, kteří identikit a informace zveřejnili. Na výzvy občané reagovali – i těm patří dík. Vzhledem k případu a zveřejněnému identikitu ale nebylo poznatků tolik, jak bývá u obdobných skutků zvykem. Proč? Vysvětlení dále…
Policisté pracovali na dopadení pachatele opravdu intenzivně. Učinili samozřejmě i různá preventivní opatření ve snaze zabránit dalšímu případnému napadení. Kriminalisté každou zjištěnou i získanou informace důkladně prověřili. Věnovali pozornost každé maličkosti. A právě drobné detaily naznačily zkušeným kriminalistům, že je potřeba zaobírat se i otázkou, zda si dívka napadení nevymyslela. Jednalo se například o již zmíněný velmi nízký počet občanů, kteří reagovali na výzvy. Poškozená policistům však skálopevně tvrdila, že vše je pravda. Její výpovědi byly velmi přesvědčivé.
Kriminalisté měli za sebou několik perných týdnů prověřování. Poté zjistili důležitou informaci, která napovídala tomu, že snad vypátrali možného pachatele. Muž odpovídal identikitu a měl dokonce i určitý vztah k místu. Policisté však museli našlapovat velmi opatrně, přičemž bylo potřeba prověřit i případné alibi podezřelého na dobu činu. Muž kriminalistům tvrdil, že byl v daném čase na úplně jiném místě. To se nakonec potvrdilo. I tato okolnost policisty stále více nabádala k domněnce smyšleného oznámení. Zadali proto vypracování znaleckého posudku k duševnímu stavu dívenky s cílem potvrdit, či vyvrátit hypotézu o jejím lhaní. Výsledek zkoumání zněl, že dívka si s největší pravděpodobností napadení vymyslela. Kriminalisté ji po obdržení posudku opětovně vyslechli. Dívka si zpočátku stále za svým. Postupem času a při předestření rozporů a výsledků zkoumání nejdříve změnila výpověď, až nakonec přiznala pravdu. Vše si vymyslela…
Kriminalisté na základě těchto skutečností věc v dubnu odložili. Mezi zásadní otázky tak patří, proč to dívka udělala. Uvědomila si, že nechala policisty dnem i nocí pátrat po neexitujícím pachateli a dokazovat něco, co se nestalo? Proč zneužila důvěry médií a občanů, kteří na výzvy reagovali? Neměli někteří rodiče strach o své děti? Proč nezastavila vyšetřovací mašinérii dříve... Dívka se k motivu svého jednání vyjádřila ve směru, žeměla pocit, že v rodině se jí málo věnují a vše se takzvaně točí kolem peněz. Chtěla proto s největší pravděpodobností upoutat na sebe pozornost. Na chvíli se jí to podařilo. Bylo by však asi naivní domnívat se, že se prostředí, ve kterém obecně děti žijí, změní díky těmto smyšleným ohlášením. Je jistě otázkou pro psychology, jakou pozornost dětem věnovat, jaké formy komunikace s nimi volit a jak vycítit, že dítě není v pohodě a může mít sklony k různému jednání, například vymyslet si znásilnění. Pokud se budeme zabývat otázkou případné odpovědnosti dívky za její chování, tato není trestně odpovědná podle zákona, nicméně policisté jsou v kontaktu s pracovníky orgánu sociálně právní ochrany dětí a dalších subjektů, kteří se prohřešky dětí do 15 let zabývají.
Tento případ se zapsal do statistiky těch, které si dívky vymyslely. Jako další příklad lze uvést pětiměsíční prověřování znásilnění nezletilé dívky, ke kterému mělo dojít v listopadu roku 2009 v Ostravě-Zábřehu. Neznámý pachatel měl dívku na volném prostranství strhnout na zem, odvléct na odlehlé místo a znásilnit. Dívka vše policistům nahlásila až několik dnů po skutku. Policisté na případu intenzivně pracovali, přičemž měli velmi ztíženou úlohu – možné stopy byly zničeny, bylo o to složitější vypátrat případné svědky… Kriminalisté i tehdy na základě náročného prověřování prokázali, že dívka si vše vymyslela a věc odložili.
Ze zkušeností kriminalistů vyplývá, že z objasněných případů znásilnění osob mladších 18 let je zhruba polovina vymyšlených, tedy, že se vůbec nestaly.
por. Mgr. Soňa Štětínská
Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje
3. 8. 2012