Ženský policejní výběr získal v boji pod vysokou sítí bronzové medaile

Jihočeská policie na 3. Policejním mistrovství Evropy ve volejbale měla také své zastoupení. Dvě hráčky na palubovce, Jiřinu KARVÁNKOVOU a Michaelu SLABOVOU a členku realizačního týmu kpt. Bc. Pavlu TŮMOVOU. Všechny poskytly rozhovor, kde vyjadřují své dojmy před týdnem skončeného šampionátu, tentokrát konaném v ruské Kazani. Prvně jmenované se na mistrovství nominovaly na základě dlouhodobých výborných výsledků v tomto sportu, v I. lize volejbalu v České republice, kde hrají za družstvo VK ČEZ České Budějovice, kdy v posledních dvou ročnících druhou nejvyšší soutěž žen vyhrály. Pavla Tůmová se volejbalu věnovala řadu let na krajské úrovni, v posledních letech je v realizačním týmu policejní reprezentace.

To bylo výhodou „pro naše ženy“, aby jejich nominace za policejní družstvo bylo úspěšné.

Pojďme si naše zástupkyně představit…

Jiřina Karvánková se volejbalu věnuje od dětství, kdy od 5. třídy základní školy hrála za TJ Hluboká nad Vltavou a to jak v žákovské a juniorské kategorii, posléze i za ženy. Posledních pět let hraje za tým VK ČEZ České Budějovice (dříve MADETA) I. ligu žen.

Michaela Slabová též volejbalu věnuje mnoho svého času od dětství, kdy začínala za tým „z předměstí“ Českých Budějovic, SK Hlincova Hora. Nejen jako žákyně, ale i jako dorostenka. Až v kategorii žen se nominovala do budějovického týmu VK ČEZ, kde hraje již 6 let.

Pavla Tůmová hrála volejbal od dětství za VSK Český Krumlov v krajské soutěži, nyní věnuje čas cvičení bikram jogy. Ta je silově náročná, cvičí se 90 minut při konstantní teplotě 42 st. C.

Letošnímu 3. policejnímu šampionátu předcházela tři čtyřdenní intenzivní a náročná soustředění v pražském Olympu. Jak samy potvrdily, soustředění bylo velmi náročné, během měsíce třikrát odjely do Prahy, kde pod vedením trenéra pana Stanislava Mitače, připravily svá těla a mysl na ruský šampionát.

Nastal den D, den odletu z pražského letiště Václava Havla 18. května 2016, kdy v časných ranních hodinách opustily Českou republiku směrem na východ Evropy.

Položme našim zástupkyním pár otázek.

Jak jste vnímaly možnost reprezentovat Českou republiku na policejním mistrovství Evropy?

Jiřina Karvánková (dále jen JK): Byla jsem potěšena a díky předchozí reprezentaci na policejním mistrovství ve Francii a České republice, jsem trochu doufala, že mně trenér do Ruska nominuje.

Michaela Slabová (MS): Jsem nováček policejního týmu. V původní nominaci bylo 15 holek, na mistrovství jich trenér vybíral 12, takže jsem byla nadšená, že jsem se dostala do užšího výběru.

Co jste očekávaly od organizace mistrovství v Rusku a od ostatních týmů?

JK: Tušila jsem, že to bude velké a že to bude jiné než předchozí šampionáty v roce 2009 a 2013. To se skutečně opravdu potvrdilo. Velká země, velké město a velká organizaceJ. O týmech jsem věděla klasické informace, setkaly jsme se na předchozích mistrovstvích a kostry družstev se moc nemění. Kvalitu jsem očekávala především od týmů Ruska a Německa.

MS: O týmech jsem slyšela něco od holek, které se zúčastnily předchozích šampionátů. Těšila jsem se a zároveň lehce obávala, co mě čeká.

Do Ruska jste letěly letadlem. Byly nějaké komplikace?

JK i MS: Let z Prahy probíhal standardně, ale v Moskvě (letiště Šeremetěvo) zrušili některé lety do Kazaně a tak jsme čekaly více jak 4 hodiny. Mezitím dorazily týmy Německa a Finska, se kterými jsme odletěly společným letem do Kazaně.

Popíšete samotné mistrovství? Kdo byl nalosován do vaší skupiny?

JK i MS: Turnaj byl rozdělen na dvě skupiny po čtyřech družstvech. My jsme měly ve skupině Německo, Finsko a Slovensko. V prvním utkání s Německem jsme bohužel prohrály 3:1, ostatní dva zápasy jsme již zvládly v pohodě a jak Finsko, tak i Slovensko jsme porazily shodně 3:0. Do semifinále jsme postoupily z druhého místa a čekaly jsme, kdo bude naším soupeřem v boji o medaile.  

V semifinále jsme hrály proti domácím Ruskám, které nás po boji porazily 3:0. Poslední zápas mistrovství, pro nás o bronzovou medaili, nám přidělil tradičního soupeře, Francii.

Jak na Vás dýchla „obrovská“ Ruská federace?

JK i MS: Obě jsme i s kolegyní Pavlou Tůmovou byly v Rusku poprvé a vše jsme si vychutnaly až druhý den po příletu, protože 18. května jsme přiletěly již za soumraku. Bydlely jsme v hotelu IBIS, přímo v centru téměř dvoumilionové Kazaně, jednoho z největších měst Ruska, nedaleko mohutné řeky Volhy a o něco málo menší řeky Kazaňky. Město je moderní, je vidět že do sportovišť je investováno hodně peněz. Krásná a obrovská hala na volejbal kde se hrají i zápasy ligy mistrů, dále je zde fotbalový i hokejový stadion. V roce 2013 se zde konaly hry světové Univerziády.

Pořádání celého šampionátu bylo skvěle organizačně zvládnuté. Zahájení i ukončení proběhlo v zaplněné hale, ve městě visely billboardy, šampionát měl svého maskota a finálový zápas se vysílal v televizi.

Ubytování na hotelu bylo odpovídající. Také jsme si v časech volna prošli nějaké památky, tržiště a parky. I na pláži řeky Volhy jsme viděly západ slunce jako u moře.

Jak vnímáte získání 3. místa, tedy bronzových medailí?

JK: Jsem za ní ráda, díky intenzivní přípravě a výsledkům v zápasech, naše snaha přinesla své ovoce.

MS: Naším přáním bylo přivézt ze šampionátu některou z medailí, což se vyplnilo. Pro mě je to první medaile z tak velkého policejního turnaje. Celý turnaj jsem měla ze hry skvělý pocit a když jsem na závěrečném ceremoniálu dostala individuální cenu hráčka fair play, bylo to pro mne obrovské překvapení a to nejlepší završení celého turnaje. Další naše hráčka, Michaela Bláhová, z Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, dostala ocenění jako nejlepší smečařka.

Celkově mně nepřekvapily šampionky turnaje Rusky, měly mezi sebou i zástupkyně místního klubu, hrajícího Ligu mistrů.

Doma mě i Jiřce gratulovaly nejen holky z našeho budějovického týmu ale i kolegové z práce a samozřejmě naši nejbližší, bereme to jako odměnu za mnoho let strávených pod volejbalovou sítí.

Další informace o turnaji se můžete dočíst na stránkách www.mvcr.cz/clanek/policistky-privezly-z-ruska-bronzove-medaile.aspx

Vyzpovídali jsme i kpt. Bc. Pavlu Tůmovou, která svědomitě plnila svou úlohu delegátky a asistenty trenéra a také úlohu průběžné dopisovatelky mezi Ruskem a domovem.

Jaké bylo Vaše místo v realizačním týmu české reprezentace? 

Byla jsem asistentkou trenéra. Má role spočívala nejen v technické výpomoci při jednotlivých trénincích a zápasech na šampionátu, ale i v organizačních záležitostech před samotným šampionátem i v jeho průběhu.

Pocity z cesty?

Cesta byla náročnější a dlouhá, zvlášť cesta tam, kdy jsme při příletu na moskevské letiště zjistili, že nám zrušili plánovaný let do Kazaně, a museli jsme tak čekat skoro 4 hodiny na další. Cesta zpátky už byla bez komplikací a šťastně jsme přistáli a dojeli do svých domovů.

Čím Vás ohromilo či zklamalo Rusko? 

Rusko mě ohromilo svou velkolepostí. Z Rusů je cítit národní hrdost. Spojení národní hrdosti a velkoleposti se projevuje nejen na chování a jednání místních lidí, ale i v architektuře, infrastruktuře a smyslu pro sounáležitost, důraz a disciplínu. Kazaň je krásné a historické, moderní a sportovní „sympatické“ město. Nemohu uvést nic, co by mě něco zklamalo. Jsem velmi ráda, že jsem měla možnost se do Ruska, konkrétně do Tatarstánu a jeho hlavního města Kazaně, podívat.

Jak jste prožívala samotný šampionát? 

Prožívala jsem ho hlavně volejbalově, i když jsem nebyla aktivní hráčkou. Dali jsme dohromady výbornou partu, která táhla za jeden provaz a výsledkem je bronzová medaile. Stoupnout si na „bednu“ vítězů je nádherný pocit. Benefitem šampionátu bylo rozhodně město Kazaň, ve kterém je opravdu, na co se dívat. Byl to náročný, ale krásný týden strávený se skvělými lidmi J  Užila jsem si každou chvilku.   

 

Opakovaně všem děkujeme za úspěšnou reprezentaci a přejeme hodně úspěchů.

 

Volejbalistky jihočeské policie vyzpovídal por. Bc. Milan Bajcura, krpc.pio@pcr.cz

3. června 2016.