Dopravní přestupek
Zveřejnění podle ustanovení § 5 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb.
Žadatel požádal o následující informace:
„Dotazuji se podle shora uvedeného zákona na postup Policie ČR při řešení dopravních přestupků – postup, který je stanoven zákonně či dle IAŘ (tyto upřesnit – konkrétní ustanovení) a to v případě oznámení dopravního přestupku policii občanem, kde byl například opomenut v oznámení občana na PČR čas spáchání přestupku. Zajímá mě, zda policie se věcí nezajímá a bez dalšího jí odloží, nebo je povinna oznamovatele vyzvat k doplnění údajů, případně bez dalšího šetření – a zda je povinna šetřit? - věc oznámí na dopravně správní úřad.“
Policie České republiky na základě vyjádření Ředitelství služby dopravní policie Policejního sdělila žadateli:
Policie České republiky postupuje při odhalování a vyšetřování přestupků podle zákona č. 273/2008Sb., o Policii ČR a zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Dále se řídí interním aktem řízení, kterým je pokyn policejního prezidenta č. 300, kterým se upravuje postup na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, ze dne 23. 12. 2020.
Při přijímání oznámení policie ověřuje, zda se skutečně jedná o jednání, které má znaky přestupku, místo a čas spáchání tohoto jednání, osobu, která toto jednání způsobila, jak k jednání došlo a ostatní okolnosti potřebné pro další řízení před orgánem, který ve věci bude rozhodovat. Pokud oznamovatel některé důležité skutečnosti ve svém podání neuvede, policie jej vyzve k doplnění. Postačují-li tyto informace k zahájení přestupkového řízení proti konkrétnímu subjektu, oznámí věc policie příslušnému správnímu orgánu. Pokud jsou skutečnosti nedostatečné, oznamovatel nereaguje, případně není schopen tyto informace poskytnout a nelze na jejich základě řízení zahájit, policie se dál takovýmto podnětem nezabývá.
Povinný subjekt zároveň k Vaší žádosti konstatuje, že Policie České republiky není ex lege zmocněna k tomu, aby veřejnosti poskytovala právní poradenství nebo výklad konkrétních ustanovení jednotlivých právních předpisů. Podle § 2 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb. se povinnost poskytovat informace netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací. Povinný subjekt je povinen poskytovat pouze ty informace, které se vztahují k jeho působnosti a které má nebo by měl mít podle obecně závazného právního předpisu k dispozici. Naopak zákon č. 106/1999 Sb. nestanovuje povinnost nové informace vytvářet či vyjadřovat názory povinného subjektu k určité problematice, vytvářet např. právní analýzy či hodnocení na základě zadání žadatele. Podle § 3 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. se informací pro účely tohoto zákona rozumí jakýkoliv obsah nebo jeho část v jakékoliv podobě, zaznamenaný na jakémkoliv nosiči, zejména obsah písemného záznamu na listině, záznamu uloženého v elektronické podobě nebo záznamu zvukového, obrazového nebo audiovizuálního.
Důvodová zpráva k zákonu č. 61/2006 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 106/1999 Sb. a kterým bylo ustanovení § 2 odst. 4 do tohoto zákona vtěleno (sněmovní tisk č. 991 IV. volebního období Poslanecké sněmovny) uvádí: „Povinný subjekt je povinen poskytovat pouze ty informace, které se vztahují k jeho působnosti a které má nebo by měl mít k dispozici. Naopak režim zákona o svobodném přístupu k informacím nestanovuje povinnost nové informace vytvářet či vyjadřovat názory povinného subjektu k určité problematice. Toto ustanovení nemá v žádném případě sloužit k nepřiměřenému zužování práva na informace, má pouze zamezit žádostem o informace mimo sféru zákona – zvlášť časté jsou v této souvislosti žádosti o právní analýzy, hodnocení či zpracování smluv a podání – k vypracování takových materiálů nemůže být povinný subjekt nucen na základě své informační povinnosti, neboť taková úprava by byla zcela proti původnímu smyslu tohoto institutu.“ Z tohoto důvodu povinný subjekt nevytvářel podrobnější právní analýzu Vámi specifikované problematiky.
pplk. JUDr. Lucie Žárská
8. 9. 2022