Policie České republiky – KŘP Moravskoslezského kraje
Dotaz na počty spisů
Zveřejnění podle ustanovení § 5 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb.
Dotaz:
„…s poukazem na zákon č. 106/199 Sb, , o svobodném přístupu k informacím a dále s poukazem na vyjádření odboru dohledu a kárné agendy Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 13. května 2024, sp. zn. MSP-361/2024-ODKA DOH/5 viz níže, žádám o sdělení, kolik předmětných kauz tzv. protizákonného postupu během COVIDu bylo zaevidováno v Moravskoslezském kraji a jak byly tyto případy vyřešeny v rámci pracovněprávní roviny např. kolik osob bylo propuštěno či jinak potrestáno s ohledem na závažnost svého konání apod.?
„K problematice tzv. covidových kauz uvádíme, že Ministerstvo spravedlnosti provádělo na základě mnoha podnětů důkladná šetření, načež bylo podána celá řada stížností pro porušení zákona, které směřovaly proti aplikaci kvalifikovaných skutkových podstat vztahujících se k trestným činům spáchaným za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek“, zejména pak kvalifikované skutkové podstaty 2 trestného činu krádeže upravené v § 205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, v návaznosti na nouzový stav vyhlášený vládou České republiky z důvodu pandemie onemocnění COVID19. Většině ministrem spravedlnosti podaných stížností bylo Nejvyšším soudem vyhověno. Pro Vaši informaci zmiňujeme, že v roce 2021 bylo podáno celkem 136 stížností, z toho 126 bylo vyhověno Nejvyšším soudem, v roce 2022 byl podáno celkem 136 stížností, vyhověno bylo celkem 118. Pro úplnost uvádíme, že tehdejší ministryně spravedlnosti Mgr. Marie Benešová vydala v červenci 2021 obecné stanovisko k podnětům k podání stížnosti pro porušení zákona směřujícím proti aplikaci kvalifikovaných skutkových podstat vztahujících se k trestným činům spáchaným za nouzového stavu státu vyhlášeného z důvodu pandemie onemocnění COVID-19. V tomto stanovisku ministryně spravedlnosti typově konkretizovala případy, ve kterých by stížnost pro porušení zákona zpravidla podávala, a zároveň uvedla, ve kterých typech případů by podněty zpravidla odložila. Toto obecné stanovisko, dále též archiv stížností o porušení zákona a rozhodnutí o nich, jakož i další relevantní informace a statistiky týkající se stížností pro porušení zákona, naleznete na https://justice.cz/web/msp/stiznosti-proporuseni-zakona.““
Odpověď:
Povinný subjekt po posouzení žádosti uvádí, že tato má v podstatě dvě části - první se vztahuje k počtu evidovaných případů, kdy měl Nejvyšší soud ČR rozhodnout k podané stížnosti pro porušení zákona (ze strany ministra spravedlnosti ČR), druhá část je návazná a týká se případných personálních či kázeňských opatření vůči policistům, kteří aplikovali (citovanou) kvalifikovanou skutkovou podstatu u spisů, kterých se rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR týká.
Povinný subjekt k první části uvádí, že nedisponuje jednoduchou evidencí, která by se této problematiky týkala a ani není povinen takovouto vést. Ke zjištění požadovaného by bylo zapotřebí fakticky projít a vyhodnotit každý spis týkající se trestného činu aplikovaného v kvalifikované skutkové podstatě, tedy pokud měl být skutek spáchán za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek“. Jedná se o trestné činy, respektive kvalifikované skutkové podstaty trestných činů podle § 152 odst. 2 písm. b), § 153 odst. 2 písm. a), § 156 odst. 2 písm. b), § 157 odst. 2 písm. a), § 205 odst. 4 písm. b), § 206 odst. 4 písm. c), § 209 odst. 4 písm. c), § 218 odst. 3 písm. a), § 357 odst. 4 písm. a) trestního zákoníku. Takovýchto spisů je jen ve spojitosti s kvalifikovanou skutkovou podstatou trestného činu krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, který je ve Vaší žádosti primárně zmíněn, evidováno ……. Ve spojitosti s dalšími (zbylými) výše uvedenými kvalifikovanými skutkovými podstatami trestných činů je evidováno dalších ….. spisů. Jednalo by se tedy o vysokou časovou náročnost pro zjišťování požadované informace.
V těchto každých jednotlivých spisech by bylo nutné zjistit, zda došlo či nedošlo k rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR na základě stížnosti pro porušení zákona, tedy zda spis obsahuje takovýto rozsudek Nejvyššího soudu ČR. Bylo totiž zjištěno, že tyto rozsudky nejsou do spisů zasílány přímo tímto soudem nejvyšší instance (viz níže), ale soudem, který rozhodoval v prvním stupni. Druhá možnost vyhledání – procházení (otevírání) doručených datových zpráv od okresních soudů by byla ještě náročnější, neboť se jedná denně o desítky takovýchto datových zpráv doručených prostřednictvím datové schránky. Jakýkoliv způsob vyhledání komplexní informace k první části žádosti by tedy znamenal mimořádně rozsáhlé vyhledání informace a nutnost požadovat zaplacení úhrady dle § 17 InfZ.
V rámci principu dobré správy se povinný subjekt pokusil zjistit alespoň určitou informaci bez nutnosti aplikace § 17 InfZ, a to s ohledem na nízkou četnost doručených datových zpráv krajskému ředitelství z Nejvyššího soudu ČR. Bylo zjištěno, že tento soud přímo nezaslal žádný rozsudek do konkrétního trestního spisu, jehož se věc týkala. Pokud byl ze strany Nejvyššího soudu ČR takovýto rozsudek zaslán, bylo to pouze na žádost některého organizačního článku v souvislosti s jiným trestním řízením. Za dobu od 1. 1. 2021 se jednalo o dva takovéto doručené rozsudky. Tedy k první části žádosti lze konstatovat, že se jedná minimálně o dva takovéto případy.
Povinný subjekt s ohledem na koncepci žádosti usoudil, že žadatelka požaduje informace v kontextu následného případného kázeňského či personálního opatření vůči policistům, kteří aplikovali předmětnou právní kvalifikaci (kvalifikovanou skutkovou podstatu) u spisů v rámci přípravného řízení. K tomu lze konstatovat – bez ohledu na časovou náročnost vyhledání k první části dotazu a bez ohledu na konkrétní počet těchto případů – že vůči žádnému policistovi krajského ředitelství nebylo přijato personální opatření ve smyslu zproštění výkonu služby nebo propuštění v souvislosti s uplatněním právní kvalifikace trestného činu (v kvalifikované skutkové podstatě) u tzv. covidových kauz, která by se následně rozsudkem Nejvyššího soudu ČR změnila. Stejně tak nebyl žádný policista v této souvislosti řešen v rámci kázeňského řízení.
Je vhodné dále uvést, že řízení o trestných činech a rozhodování o nich je v kompetenci soudů, nikoliv Policie ČR, která provádí pouze přípravné řízení vždy pod dozorem státního zástupce. Došlo-li pravomocným rozsudkem Nejvyššího soudu ČR k vyslovení porušení zákona na základě stížnosti pro porušení zákona, nelze tuto odpovědnost a priori přičítat Policii ČR, potažmo konkrétním policistům.
Jelikož povinný subjekt odpověděl na druhou část žádosti, která tu první jakoby zastřešuje, nepřistoupil k formální výzvě k úhradě nákladů dle § 17 InfZ. Pokud totiž žadatelka primárně požadovala informace k následným opatřením, což jí bylo komplexně zodpovězeno, není zřejmé, zda za této situace setrvá i na své první části žádosti. V případě následné reakce by poté povinný subjekt žadatelce konkrétní výši úhrady vyčíslil.