Ve 30. letech začal studovat na obchodní akademii v Teplicích, kterou kvůli hospodářské krizi nedokončil. V roce 1936 nastoupil prezenční vojenskou službu v Trenčíně (Slovensko), kde o dva roky později absolvoval poddůstojnickou školu. 

Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava v březnu 1938 se vrátil do Duchcova, kde byl však po konfliktu s příslušníky Henleinovy strany zatčen a uvězněn v pracovním táboře Bitterfeld u Lipska. Aby se dostal z pracovního tábora, vstoupil později do německého Wermachtu, z něhož se mu podařilo utéct do Polska, kde se v roce 1939 přihlásil do řad Československé vojenské skupiny Ludvíka Svobody.

Během 2. světové války působil v Sovětském svazu, kde vznikal 1. československý vojenský prapor. V únoru 1942 byl jmenován velitelem výcvikové čety.

V lednu 1943 se s praporem poprvé dostal na frontu, zúčastnil se bojových akcí v okolí obce Sokolovo, podařilo se mu uprchnout z obsazeného Charkova a zachránit několik zraněných českých vojáků a zdravotnici. Za to byl vyznamenán Československým válečným křížem 1939 a sovětským Řádem Rudého praporu.

V červenci 1943 byl jmenován velitelem motorizované roty 1. československé samostatné brigády. Již v listopadu 1943 se se svými vojáky zúčastnil své patrně největší vojenské akce, útoku na Kyjev, při kterém prokázal svoje mimořádné vojenské schopnosti a odvahu, když se mu podařilo zlikvidovat německou obranu a jako prvnímu dosáhnout břehů Dněpru. Za statečnost v boji při osvobozování Kyjeva byl por. Antonín Sochor vyznamenán podruhé Československým válečným křížem 1939 a 21. listopadu 1943 mu pak byla udělena Zlatá hvězda Hrdiny SSSR.

Antonín Sochor se zúčastnil také Karpatsko-dukelské operace, v jejímž průběhu byl těžce raněn. Po doléčení pak působil ve štábních funkcích a válku zakončil již v hodnosti štábního kapitána.

Po osvobození ČSR, zůstal v armádě, absolvoval v letech 1945-1947 Vysokou školu válečnou, jako major pak sloužil na velitelství 1.divize v Praze a od července 1948 na Hlavním  štábu čs. branné moci.

Po roce 1947, kdy Československo začalo poskytovat všestrannou vojenskou pomoc vznikajícímu Státu Izrael, byl major Sochor od srpna do prosince 1948 velitelem brigády židovských dobrovolníků ve výcviku pro Obranné síly Izraele na střední Moravě (VVT Libavá).

Major Sochor umírá při tragické autonehodě, ke které došlo v noci z 15. na 16. srpna 1950 ve vojenském výcvikovém prostoru Mimoň, u obce Hamr na Jezeře. Zde se lehké vojenské nákladní vozidlo výsadkářů srazilo se štábním vozem Tudor Vo SPZ 18898 majora Sochora. Nákladní automobil výsadkářů narazil do osobního vozu z pravé strany, kde na místě spolujezdce seděl právě Antonín Sochor, který byl nárazem těžce zraněn, byl převezen do nemocnice v Jablonném v Podještědí, kde na následky zranění dne 16. srpna umírá. Pohřeb zesnulého se konal v pondělí 21. srpna 1950 průvodem z Památníku osvobození v Praze - Žižkově do krematoria Praze - Strašnicích, kde byly pozůstatky zesnulého zpopelněny.

Po tragické smrti Antonína Sochora izraelský deník Kol HaAm napsal: „Major Sochor, syn čs. lidu, byl ve své vlasti důstojníkem. Jako český vlastenec bojoval za osvobození své vlasti od nacistického okupanta v řadách čs. brigády, která bojovala po boku sovětské armády. Za hrdinství při prolomení německé fronty a velení v tankové bitvě se dostalo majoru Sochorovi vyznamenání „Hrdina Sovětského svazu“.

Když vypukla izraelská osvobozenecká válka, přihlásil se dobrovolně vlastenec a internacionalista major Sochor organizovat a vycvičit židovskou jednotku k urychlení vojenské pomoci naší frontě. Vojenská jednotka, kterou zorganizoval, byla vzorně vycvičená a místo pluku se mu podařilo v průběhu půl roku vycvičit úplnou brigádu na pomoc přepadenému židovskému obyvatelstvu. Vycvičil brigádu pro různé služby, počínaje pěchotou až po tankové jednotky, spojovací služby a ženijní jednotky.

Major Sochor sloužil věrně věci Státu Izrael a věnoval v posledních letech svého života nejlepší své síly a nadání organizaci vojenské pomoci našim vojákům, kteří bojovali proti vetřelcům.“   

Kolem smrti majora Sochora panovaly dohady, neboť mjr. Sochor se po změně politiky komunistického Československa vůči Izraeli mohl stát nežádoucí osobou. Teprve po pádu komunistického režimu v roce 1989 se tímto případem znovu začal zabývat Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Ten po důkladném prošetření celého případu dospěl k závěru, že dopravní nehoda, při které byl mjr. Antonín Sochor smrtelně zraněn, nebyla zinscenována tehdejšími bezpečnostními strukturami.            

Mgr. Michael Nosek, MBA
13. 7. 2023