Úvodní slovo

        Vítám vás na stránkách z historie policie a četnictva. Každá organizace a není tomu jinak i u té naší – Policie České republiky, si váží svojí historie a tradic. Z tohoto důvodu vznikly i tyto stránky, aby případnému zájemci přiblížily období dávno minulá a kolegům policistům ukázaly hrdost s jakou strážci zákona nosili svoje uniformy. Při tvorbě stránek jsem čerpal ze svojí sbírky a archivu a v několika případech využil pomoci svých přátel a kolegů policistů, také sběratelů. Nejde zde o vyčerpávající přehled, ale o presentaci soukromé sbírky policisty a rád přivítám každou novou informaci, která obohatí moje poznání v tomto směru.
      Organizace bezpečnostní služby v Československé republice byla spjata s výkonem správy bývalé Rakousko-uherské monarchie. V roce 1754 zřídila císařovna Marie Terezie ve Vídni úřad policejních komisařů, který byl v roce 1772 císařem Josefem II. Pozměněn na policejní ředitelství. Podle vzoru tohoto úřadu byla v roce 1784 zřízena policejní ředitelství na území následně vzniklé Československé republiky a to v Praze, Brně a Bratislavě. V Olomouci bylo zřízeno policejní komisařství. V ostatních městech a na venkově příslušel výkon bezpečnostní služby vrchnosti a městským obcím. Obecním zřízením českým z roku 1864 byl výkon bezpečnostní služby uložen obcím. V 50. a 60. letech 19. století bylo na území bývalé rakouské monarchie organizováno četnictvo. V nařizovacím listě z 18.6.1850 bylo systematizováno 16 četnických pluků . Pluk č. 2 byl zřízen v Praze a č. 3 v Brně . Četnictvo bylo tehdy podřízeno nejvyššímu policejnímu a dvorskému úřadu při ministerstvu vnitra. Na této základně byla budována organizace bezpečnostního aparátu Československé republiky.

Blůza vrchního strážmistra četnictva z roku 1937 s opaskem a pouzdrem na pistoli Blůza vrchního strážmistra četnictva z roku 1937 s opaskem a pouzdrem na pistoli	Blůza vrchního strážmistra četnictva z roku 1937 s opaskem a pouzdrem na pistoli-vycházková úprava Blůza vrchního strážmistra četnictva z roku 1937 s opaskem a pouzdrem na pistoli-vycházková úprava

Plášť vrchního strážmistra četnictva z roku 1921 se služebním opaskem	Detail nárameníku s distinkčním odznakem na témže plášti

Blůza strážníka sboru unifor. stráže bezpečnosti z roku 1931	Úprava blůzy zavedené ve dvacátých letech

Zvětšené fotografie předmětů naleznete ve Fotogalerii.

Vycházkové pásy

Výnosem MV ze dne 16. ledna 1925, čís. 86.234-13-1924 byl pro četnické důstojníky zaveden vycházkový pás (nahoře). Výnosem MV ze dne 17. února 1927, čís. 77.795-13-1926 byl zaveden vycházkový pás pro vrchní strážmistry (uprostřed) a vycházkový pás pro sbor strážmistrů (dole). Pro generály byla stuha pásu ze zlatého tkaniva. Všechny i později zavedené vycházkové pásy se nosily pouze na blůze.

Výnosem MV ze dne 10. července 1930, čís. 10.317-13 byl zaveden nový vycházkový pás pro generály, důstojníky i gážisty bez hodností třídy. Na snímku jsou dvě varianty důstojnického vycházkového pásu. Generálové měli identickou sponu, ovšem stuha vyla vyrobena ze zlatého tkaniva.

Vycházkový pás pro četnické gážisty bez hodnostní třídy z roku 1930, zaveden stejným výnosem jako pás důstojnický.

Vycházkový pás pro četnické gážisty bez hodnostní třídy z období Protektorátu Čechy a Morava. Podle výnosu MV ze dne 13. října 1939, čís. 56.148/1939-12 byl střední státní znak Československé republiky na sponě nahrazen větším státním znakem protektorátu.

Policie (Státní sbor stráže bezpečnosti)

Oběžníkem MV ze dne 29. května 1938, č. B-3500-23/5-38-P byl u uniformovaného policejního strážního sboru Československé republiky zaveden vycházkový pás. Vyobrazen je vycházkový pás pro policejní gážisty bez hodností třídy. Policejní důstojníci měli sponu pásu včetně posuvek neleskle zlacenou a vetkávané sloupky v pásu byly ze zlaceného dracounu.

Oběžníkem MV ze dne 28. prosince 1939, č. B-3428-3/11-39-P byl obdobně jako u četnictva, nahrazen střední státní znak Československé republiky větším státním znakem Protektorátu Čechy a Morava.

Zvětšené fotografie předmětů naleznete ve Fotogalerii

Četnická výbava

Svěrací řetízek se signovaným zámkem (uprostřed) a spojovací řetízek patřily k povinné výbavě každého četníka. Byl to jednoduchý a účinný prostředek k poutání a používán byl u prvorepublikového četnictva po celou dobu jeho existence. Tato bezpečnostní složka nikdy neměla předpisem zavedena pouta.
Svěrací řetízek se signovaným zámkem (uprostřed) a spojovací řetízek

Ukázky četnických služebních legitimací ve služebních deskách Legitimace byla umístěna v pravé části. Do levé části se umísťovaly jiné písemnosti a služební knížka. Vlevo je umístěna služební legitimace prvorepubliková, vpravo je legitimace z období protektorátu. V kapsách desek nosil četník psací potřeby (obálky, úřední korespondenční lístky, papír a různé formuláře) opatřené razítkem stanice.
Ukázky četnických legitimací ve služebních deskách	Ukázky četnických legitimací ve služebních deskách

Ukázky služebních knížek Nahoře prvorepubliková, dole z období protektorátu. Služební knížka byla uložena ve služebních deskách ve služební brašně. Veškerá vnější služba, která byla četníku předepsána ve staniční služební knize, byla velitelem stanice zapsána i do služební knížky na levé straně. Na pravé straně zapisoval četník svoje výkony. Po návratu z obchůzky předkládal četník služební knížku ihned veliteli stanice, který současně přijal hlášení o průběhu služby a poznačil do ní informaci o návratu četníka. Četnická služební knížka byla platná i jako cestovní průkaz, aby mohl četník při služební cestě po železnici užít vojenského tarifu.
Ukázky služebních knížek
Ukázky služebních knížek

 

Obušek a píšťalka Obušek byl zaveden jako součást služební výzbroje u všech četníků s výjimkou četnických důstojníků. Obušky byly nošeny pouze četníky zařazenými do tzv. semknutých oddílů nasazených při výtržnostech, demonstracích apod. Do běžné služby bylo obušky zakázáno nosit i za předpokladu, že se při ní hlídka střetne s demonstranty. Vrchní strážmistři používali obušky slabší (na obrázku). Služební píšťalku obdržel každý četník jako nedílnou součást výstroje. Prvořadě sloužila k přivolání pomoci, když byl četník v nouzi, nebo při pronásledování pachatele. Používána byla i k vydávání smluvených signálů semknutým četnickým oddílům při nasazení proti demonstrantům, nebo při výtržnostech.

Obušek a píšťalka

Zvětšené fotografie předmětů naleznete ve Fotogalerii.

Četnické čepice

Čepice generála četnictva 1919-1921919-1921
Čepice strážmistra četnictva 1927-1930	Čepice praporčíka četnictva 1937-1939
Čepice vrchního strážmistra četnictva 1930-1937	Čepice četníka na zkoušku v hodnosti četaře 1930-1939
Čepice kapitána četnictva 1930-1939	Čepice strážmistra četnictva Protektorátu Čechy a Morava 1939-1945
Čapka (lodička) četníka na zkoušku v hodnosti svobodníka 1930-1939	Čapka (lodička) majora četnictva 1930-1939

Četnické přilby

Přilba pro četnictvo,
byla zavedena jako součástka služební výzbroje výnosem MV ze dne 9. března 1928, čís. 15.144-13. Vyrobena byla ze zaječích a králičích chlupů, ztužena šelakem a impregnována. Po stranách byla opatřena dvěma ventilačními otvory, ztuženými plechovými kroužky. Vnitřek přilby je opatřen podšívkou a koženým potítkem. Přilba byla zavedena jak pro četnické gážisty mimo hodností třídy, tak i pro výkonné důstojníky, konající bezpečnostní službu. Nosila se vždy ve službě obchůzkové, dozorčí i polní četnické službě. V pohotovostní službě se nenosila. Kožený podbradník se užíval vždy při zařazení do oddílu. V obchůzkové službě, případně jiných službách se používal pouze tehdy, bylo-li to podle daných okolností nutné, případně účelné.

Přilba pro četnictvo z roku 1928

Ocelová přilba vz.32 z roku 1938	Ocelová přilba vz. 32 z roku 1938

Přilba pro četnictvo upravená v roce 1939

Zvětšené fotografie předmětů naleznete ve Fotogalerii.

Četnické fotografie

1919

Společná fotografie četníků z počátků republiky z níž jsou zcela zřejmé značné odlišnosti v používaných stejnokrojích.	Důstojník četnictva a četnický gážista bez hodnostní třídy, ozbrojený karabinou vz. 95.
Fotografie četníků z roku 1919	Fotografie četníků z roku 1919
Důstojník četnictva. Na důstojníkovi je vidět, že si předpisem nařízenou šedozelenou kravatu, případně černou kravatu k bílé košili, vysvětlil po svém.	Strážmistr četnictva po 9 letech služby.
Fotografie četníků z roku 1919	Fotografie četníků z roku 1919

1921

Četníci ve stejnokrojích zavedených v roce 1921. Četnický strážmistr vpravo dole se stejnokrojem naprosto vymyká předpisu	Společná fotografie četníků ve stejnokrojích z roku 1921. Četník sedící vlevo je ve starším typu pláště a čepice. Na nohou má nepředpisové kožené kamaše (holenice), neboť v tehdejší době upravoval předpis pouze tzv. ovinovačky.
Fotografie četníků z roku 1921	Fotografie četníků z roku 1921

1927

 

Četníci ve vycházkových stejnokrojích.	Četníci ve vycházkových stejnokrojích, nahoře uprostřed četník ve služebním stejnokroji. Fotografie byla pořízena v období 1927-1930.
Fotografie četníků z roku 1927	Fotografie četníků z roku 1927
Fotografie četníků z roku 1927	Zajímavá společná fotografie četníků a příslušníků sboru uniformované stráže bezpečnosti, pořízena v období 1928-1930.

1930

Fotografie četníků z roku 1930	Fotografie četníků z roku 1930
Fotografie četníků z roku 1930	Fotografie četníků z roku 1930

1937

Fotografie četníků z roku 1937	Fotografie četníků z roku 1937
Fotografie četníků z roku 1937

Zvětšené fotografie předmětů naleznete ve Fotogalerii.

Fotografie policistů

Příslušník olomoucké městské stráže z období kolem roku 1911	Pražský policista z roku 1919
Strážník sboru unifor. stráže bezpečnosti kolem roku 1922	Příslušníci sboru unifor. stráže bezpečnosti z období kolem roku 1930
Příslušníci sboru unifor. stráže bezpečnosti v Ostravě 1931-1939	Příslušníci jízdního oddílu sboru unifor. stráže bezpečnosti v roce 1931
Příslušníci st. unifor. policejního sboru z roku 1938	Příslušník st. unifor. policejního sboru z roku 1938
Příslušník st. unifor. policejního sboru z roku 1938	Příslušník dopravní policie po roce 1939

Zvětšené fotografie předmětů naleznete ve Fotogalerii.

Chladné zbraně - bodáky

Bodák pro karabinu vz. 90 Četnictvem používán v období let 1918-1935.
Bodák pro karabinu vz.90	Bodák pro karabinu vz.90
Bodák pro karabinu vz.90

Bodák pro pušku vz. 95 Četnictvem používán v období let 1918-1935 společně s karabinou vz. 95 i když v předpise o zbraních a střelbě četnictva vydaném Věstníkem četnictva čís. 13 z roku 1925 je uveden bodák vz. 95 pro karabinu, opatřený na nákružku muškou.
Bodák pro pušku vz.95	Bodák pro pušku vz.95
Bodák pro pušku vz.95

Bodák pro karabinu vz. 95 Věstníkem četnictva č. 13 z roku 1925 zmiňovaný vzor, používán v období let 1918-1935.
Bodák pro karabinu vz.95	Bodák pro karabinu vz.95
Bodák pro karabinu vz.95

Bodák pro pušku vz. 24 Doposud nebyl nalezen předpis, který by jeho zavedení u četnictva upravoval. Podle signatury na hlavičce jílce je ovšem převzetí této zbraně četnictvem prokazatelné. Období ve kterém byla tato zbraň používána nelze jednoznačně vymezit.
Bodák pro pušku vz.24	Bodák pro pušku vz.24
Bodák pro pušku vz.24

Bodák pro krátkou četnickou pušku vz. 33 Četnictvem zbraň používána od roku 1935. Na snímcích je bodák v původním provedení a povrchové úpravě.
Bodák pro krátkou četnickou pušku vz.33	Bodák pro krátkou četnickou pušku vz.33
Bodák pro krátkou četnickou pušku vz.33

Bodák pro krátkou četnickou pušku vz. 33 v tzv. protektorátní úpravě Všechny kovové součástky byly načerněny a obústek pochvy byl zajištěném šroubkem. Po této úpravě byl bodák do pochvy vkládán otočen o 180o kolem svislé osy.
Bodák pro krátkou četnickou pušku vz.33 v tzv. protektorátní úpravě	Bodák pro krátkou četnickou pušku vz.33 v tzv. protektorátní úpravě
Bodák pro krátkou četnickou pušku vz.33 v tzv. protektorátní úpravě

Zvětšené fotografie předmětů naleznete ve Fotogalerii.

Chladné zbraně - šavle

Šavle pro četnické důstojníky (vz. 24) Zavedena výnosem MV ze dne 22. ledna 1924, čís. 84.662-13-1923. Na šavli je vázán třapec pro četnické důstojníky a generály, používaný v letech 1930-1939. Do roku 1930 používali četničtí důstojníci třapec stříbrný.
Šavle pro četnické důstojníky vz. 24	Šavle pro četnické důstojníky vz. 24
Šavle pro četnické důstojníky vz. 24

Vycházková šavle pro vrchní strážmistry a sbor strážmistrů Zavedena výnosem MV ze dne 17. února 1927, čís. 77.795-13-1926. Na šavli je vázán třapec pro vrchní strážmistry četnictva, používaný v letech 1927-1930. Od roku 1930 používali četničtí gážisté bez hodnostní třídy třapec stříbrný, bez vetkaného malého státního znaku. K připevnění šavle se používal opasník, který je na snímku vlevo.
Vycházková šavle pro vrchní strážmistry a sbor strážmistrů	Vycházková šavle pro vrchní strážmistry a sbor strážmistrů

Četnická služební šavle Zavedena výnosem MV ze dne 14. září 1928, čís. 54231-13. Na šavli vázán třapec pro sbor strážmistrů, používaný v letech 1927-1930. Ve společném závěsníku je umístěn bodák vz. 95 pro poddůstojníky.
Četnická služební šavle	Četnická služební šavle
Četnická služební šavle

Šavle pro četnické důstojníky (vz. 24) protektorátní úprava Úprava stávající šavle byla nařízena výnosem MV ze dne 13. října 1939, čís. 56.148/1939-12. Spočívala v přeletování středního státního znaku Československé republiky menším znakem Protektorátu Čechy a Morava, jinak zůstala beze změn.
Šavle pro četnické důstojníky vz. 24 v protektorátní úpravě	Šavle pro četnické důstojníky vz. 24 v protektorátní úpravě

Vycházková šavle pro vrchní strážmistry a sbor strážmistrů, protektorátní úprava Úprava stávající šavle byla nařízena stejným výnosem jako u šavle pro četnické důstojníky. Státní znak Československé republiky byl přeletován větším znakem Protektorátu Čechy a Morava, jinak zůstala beze změn.
Vycházková šavle pro vrchní strážmistry a sbor strážmistrů v protektorátní úpravě	Vycházková šavle pro vrchní strážmistry a sbor strážmistrů v protektorátní úpravě

Zvětšené fotografie předmětů naleznete ve Fotogalerii.

Chladné zbraně policie

Šavle vz. 27 - převzata Policejním ředitelstvím v Brně. Policejní dlouhá chladná zbraň jejíž podrobný popis je uveden v § 3 odst. 2, Oběžníku MV ze dne 11. května 1931, čís. 31.763/1931-5, kterým je vydán předpis o služební výzbroji a o užívání úředního (služebního) stejnokroje, služební výzbroje a jiných pomůcek pro výkon služby u sborů uniformované stráže bezpečnosti. Základní rozdíl mezi šavlí vz. 27 pro úředníky a pro gážisty bez hodnostní třídy byl ve výzdobě koše. Zatímco pro gážisty bez hodnostní třídy nebyl koš zdoben, pro úředníky byly na koši písmena „ČSR“ v lipovém listě.
Šavle vz. 27 převzata Policejním ředitelstvím v Brně	Šavle vz. 27 převzata Policejním ředitelstvím v Brně
Šavle vz. 27 převzata Policejním ředitelstvím v Brně	Šavle vz. 27 převzata Policejním ředitelstvím v Brně
Šavle vz. 27 převzata Policejním ředitelstvím v Brně	Šavle vz. 27 převzata Policejním ředitelstvím v Brně

Šavle vz. 27 převzata Státním policejním úřadem v Mikulově. Na šavli je vázán třapec pro gážisty bez hodnostní třídy v hodnostech pomocný strážník, strážník a nadstrážník.
Šavle vz. 27 převzata Státním policejním úřadem v Mikulově	Šavle vz. 27 převzata Státním policejním úřadem v Mikulově
Šavle vz. 27 převzata Státním policejním úřadem v Mikulově	Šavle vz. 27 převzata Státním policejním úřadem v Mikulově

Šavle pro státní úředníky (čekatele) služby právní u politických a státních policejních úřadů a pro státní úředníky vyšší pomocné správní služby a kancelářské služby u okresních a státních policejních úřadů Zavedena vládním nařízením č. 59 ze dne 26. března 1931 o úředním (služebním) stejnokroji státních zaměstnanců v politické a státní policejní službě. Zbraň je popsána v § 10 první části tohoto nařízení. V některých novodobě vzniklých publikacích je zbraň označována jako „kord“ (zbraň s rovnou čepelí), předpis ji ovšem jednoznačně označuje jako „šavli“.
Šavle pro státní úředníky (čekatele)	Šavle pro státní úředníky (čekatele)
Šavle pro státní úředníky (čekatele)	Šavle pro státní úředníky (čekatele)

Zvětšené fotografie předmětů naleznete ve Fotogalerii.

Palné zbraně četnictva

Četnická karabina vz. 90	Náboj do četnické karabiny vz. 90 a 95
Četnická karabina vz. 90

Četnická karabina vz. 95	Náboj do četnické karabiny vz. 90 a 95
Četnická karabina vz. 95

Krátká puška vz. 33 pro četnictvo a finanční stráž	Krátká puška vz. 33 pro četnictvo a finanční stráž

Pistole vz. 13	Pistole vz. 22
Pistole vz. 22

Pistole vz. 24	Náboj pro pistoli vz. 24

Palné zbraně policie

Puška vz. 24	Pistole vz. 27

Zvětšené fotografie předmětů naleznete ve Fotogalerii.

Vývoj četnictva na Moravě od r. 1915 do r. 1938 ve schematismech

Československé četnictvo 

 Československé četnictvo bylo vojensky organizovaným bezpečnostním sborem, plnícím bezpečnostní úkoly na celém území státu. Definitivní podobu nabyla organizační struktura vydáním zákona o četnictvu č. 299/1920 Sb. z. a n. ze dne 14. dubna 1920. Tímto zákonem bylo četnictvo republiky Československé definováno jako: „Vojensky organizovaný sbor strážný, jenž určen jest k tomu, aby podle stávajících zákonný předpisů a podle nařízení příslušných úřadů státních udržoval v celém území Československé republiky veřejný pořádek a veřejnou bezpečnost.“[1]
      Četnictvo bylo orgánem státní politické správy určeným k vykonávání bezpečnostní služby s podřízeností státním politickým úřadům. V oblasti výcviku, vyučování, kázně a kontroly služby a dále ve věcech správních a hospodářských bylo podřízeno četnickým důstojníkům. V poslední instanci pak v obou uvedených oblastech podléhalo ministerstvu vnitra. K udržování vojenského pořádku a kázně ve sboru byl povolán generální velitel četnictva, který byl přidělen na ministerstvo vnitra. MV rozhodovalo o tom, jak má být četnictvo organizováno, o početních stavech, jak bude vykonávána služba a jak mají být četníci vycvičeni. Otázka výzbroje spočívala v dohodě MV a MNO.
      Organizace četnictva musela rovněž odpovídat organizaci ostatních úřadů a v místech sídel politických a soudních úřadů byla zřizována přiměřená četnická velitelství. Aby byla zajištěna komunikace mezi četnictvem a armádou, byl k četnictvu přidělen důstojník československého vojska. Jistou zvláštností bylo povolávání příslušníků četnictva v určitých lhůtách k vojenským cvičením, při kterých četníci podléhali vojenským předpisům a zákonům. Těchto cvičení se účastnili četníci, kteří s přihlédnutím k věku byli jinak povinni vojenským cvičením podle branného zákona. Při válečném stavu musela pak přejít část četnictva k polní bezpečnostní službě pod přímé vojenské velení.
      Politický úřad prvého stupně byl představeným úřadem pro četnictvo, v jehož obvodu byla služba vykonávána a příslušelo mu bezprostřední řízení služby a dohled na jejím vykonáváním. Pokud bylo třeba užít četnictva samosprávným městem, nebo městem s tzv. municipálním právem (kde byla zřízena policie), povolával je do služby politický úřad druhého stupně. Ostatním státním civilním a vojenským úřadům, jakož i samosprávným úřadům nebylo četnictvo podřízeno.
     Soudy a státní zastupitelství v případě trestní pravomoci byly oprávněny vyžádat si službu četnictva přímo. Pokud šlo o jiné obory působnosti jak trestní, mohly dožadovat četnické služby prostřednictvím příslušných politických úřadů. Tímto způsobem mohly o činnost četnictva žádat státní civilní a vojenské úřady a úřady samosprávy. Politické státní úřady rovněž určovaly, kdy má četnictvo spolupůsobit v záležitostech místní policie. Nesměla tím ovšem utrpět četnická bezpečnostní služba.
     Všechny příkazy, které četnictvo obdrželo, bylo povinno ihned a bez průtahů vykonat a současně se zdržet jakýchkoli komentářů a posuzování rozkazů. Upustit od vykonání příkazu mohli četníci pouze tehdy, pokud by se příčil četnickým povinnostem, byl v rozporu se zájmy státu nebo trestním zákonem. Takový případ byl četník povinen ihned nahlásit svému představenému. Za obsah příkazu byl odpovědný ten úřad, který jej četnictvu vydal.
      Četnictvo podléhalo vojenským trestním zákonům a soudům a platil pro ně vojenský služební řád. Disciplinární předpisy pro ně stanovilo MV. Službu konající četník měl zákonem stanovená práva stráže civilní i vojenské a současně i oprávnění použít zbraň. Současně byli oprávnění proti osobě, proti níž zakročovali, užít slov „ve jméno zákona“ a této výzvě byl každý, včetně osoby vojenské, povinen uposlechnout. Později si však mohl na jednání četníka stěžovat.

1) § 1 zákona č. 299 ze dne 14. dubna 1920.

Státní policejní úřady 

  Státní policie byla na území vzniklé Československé republiky plně zorganizována a konsolidována ve druhé polovině 20. let minulého století. Některé prameny uvádějí datum 28.10.1928.[2] Síť státně policejních úřadů byla postupně zhušťována, takže policejní ředitelství nebo komisařství se postupně nalézala ve všech politicky, průmyslově, obchodně nebo bezpečnostně důležitých místech republiky. Tyto úřady vykonávaly funkce policie správní a úkoly policie kriminální. 
      Pojem bezpečnostní policie je značně široký a zahrnuje v sobě mnohé obory veřejné správy. Moderní doba si ohraničila pojem policie, která má pečovat o trestně právní ochranu občanů proti zločinu novým termínem - policie kriminální. Jejím úkolem je chránit právní řád a bezpečnost těch právních subjektů (života, majetku, cti apod.), které chrání svými ustanoveními trestní právo.
      Na základě zákona ze dne 13. července 1922 č. 230 Sb z. a n. o sborech stráže bezpečnosti a zákona ze dne 25. ledna 1914, č. 15 ř.z. o služebním poměru státních úředníků a státního zřízenectva (služební pragmatiky) bylo vydáno Nařízení vlády republiky Československé ze dne 5. října 1922 č. 295 k provedení citovaného zákona č. 230 Sb.
      V podstatě byly zřízeny dva policejní sbory. Nutno ovšem podotknout, že označení „policista“ se ve dvacátých letech minulého století vůbec neužívalo. Oficiální názvy pro policejní sbory byly „Sbor uniformované stráže bezpečnosti“ (dále i SUSB) a „Sbor neuniformované stráže bezpečnosti“ (dále i SNSB). Termín, či označení „policista“ se ve služebních předpisech objevuje až v roce 1938.
       SUSB vykonával policejní službu správní a pořádkovou a SNSB plnily úkoly kriminální policie.
       Uniformovaná stráž bezpečnosti byla založena na podřízení moci velitelské. Sbor neuniformované stráže bezpečnosti byl založen na podřízení úřední moci představenské. Toto spočívalo v tom, že příslušníci sboru se museli bezpodmínečně podřídit příkazům velitele u SUSB a představeného u SNSB.
       Sbory stráže bezpečnosti, a to oba zmíněné, nebo jen jeden, příslušely k těm státním úřadům policejním nebo politickým, u nichž byly zřízeny. Sbory, jejich velitelé, nebo představení a jejich členové byli služebně, pořádkově, disciplinárně a osobně podřízeni přednostovi úřadu. V případě, že byl člen sboru přikázán k výkonu služby jinému úřadu, byl služebně podřízen přednostovi tohoto úřadu. Ve věcech osobních, pořádkových a disciplinárních však byl i nadále podřízen přednostovi toho úřadu, k němuž původně náležel.
       Vnitřními předpisy se určovalo rozdělení sborů a služební řád. Tím byla stanovena pravidla pro výkon služby ve služebních hodinách, ale i mimo ně. Byly stanoveny předpisy o služebním oděvu, zbrani, pomůckách potřebných pro výkon služby a způsobu, jak tyto pomůcky opatřit. Současně byly stanoveny podmínky pro přijetí do služby u některého ze sborů, podmínky výcviku a vyškolení členů sborů až po zkušební řád. V neposlední řadě byly stanoveny podmínky pro sestavení disciplinárních komisí a řízení před nimi.
       Členové sborů se dělili na úředníky a gážisty mimo hodnostní třídy. Pro úředníky platily obecné předpisy o státních úřednících a pro gážisty mimo hodnostní třídy pak obecné předpisy o státních zřízencích a podúřednících.
      Úředníkům sborů příslušel zejména dozor, kontrola, vedení služby a také péče o řádné vyškolení mužstva.
      Podle systematizačních zásad v každém sboru připadalo na 100 gážistů mimo hodnostní třídy zpravidla 32 strážníků u SUSB nebo policejních agentů II. třídy u SNSB, 38 nadstrážníků u SUSB nebo policejních agentů u SNSB, 20 obvodních inspektorů II. třídy a 10 obvodních inspektorů I. třídy. Inspektorům příslušel i hodnostní přídavek, který činil u obvodního inspektora II. třídy 200,-Kč ročně a u obvodního inspektora I. třídy 300,- Kč ročně.

2) KOLEKTIV. Kapesní policejní praktikum na rok 1937. 1 vyd. Praha: Nový věstník Čs. stráže bezpečnosti, 1936. 431 s. (s. 111)

Komunální (obecní) policie

  Komunální či také obecní policie nebyla jednotně organizována. Některé malé komunální policie se omezovaly na pouhou podporu četnictva. Existovala ovšem i města, jejichž komunální policie byla dobře řízena, s pevným organizačním řádem a co se týče výkonu služby se plně vyrovnala státním policejním úřadům.