Národní protidrogová centrála SKPV PČR
Josef VAŇÁSEK
Šéf prvního specializovaného útvaru na úseku boje proti drogám v naší republice. Vrchní policejní rada, se narodil 1. listopadu 1877 v pražské části Holešovice Velké.
- STUDENTSKÁ LÉTA 1883 - 1904
- VE STÁTNÍ SLUŽBĚ U PRAŽSKÉHO POLICEJNÍHO ŘEDITELSTVÍ V OBDOBÍ 1904-1918
- EXPOZITURA PRAŽSKÉHO POLICEJNÍHO ŘEDITELSTVÍ VE ŠKODOVÝCH ZÁVODECH V PLZNI.
- POLICEJNÍ ŘEDITELSTVÍ V PRAZE V SAMOSTATNÉM ČESKOSLOVENSKU 1918 – 1938
- ŠÉF ŽELEZNIČNÍ POLICIE
- JOSEF VAŇÁSEK – KRIMINALISTA, VYŠETŘOVATEL REPREZENTANT ČESKOSLOVENSKÉ POLICIE
- ÚSTŘEDNA PRO POTÍRÁNÍ NEDOVOLENÉHO OBCHODU S OMAMNÝMI PROSTŘEDKY V ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLICE
- PŘEDNOSTA BEZPEČNOSTNÍHO ODDĚLENÍ. 1930 – 1938
Do Plzně nechtěl, nakonec ale nakonec do Škodových závodů v Plzni odjel. V květnu 1917 zvládnul velice obtížný úkol. Vyšetřování strašlivého výbuchu v muniční továrně v Bolevci.
K výbuchu došlo 25. Května ve 13 hod. 35 minut. Okamžitě po telefonickém ověření, že došlo k výbuchu v továrně na munici, odjel sanitním autem na místo výbuchu, které bylo vzdálené asi 10 kilometrů.
Během odpoledne řídil bezpečnostní službu a usiloval o vyšetření původu katastrofy. Okolo 8 hod. večer dostal zprávu, že se v přístřešcích, které se nacházejí na dvou dělostřeleckých střelnicích, ležících v bezprostřední blízkosti vedle zařízení továrny na munici, nachází lidé a volají o pomoc. Protože si v této věci chtěl být jistý, vypravil se ze svého stanoviště k místu nehody. Vyšel na násep nové střelnice, odkud viděl, že děla zůstala nepoškozena. Sestoupil z náspu dolů a vydal se k laboratorní budově střelnice. Tato byla úplně zničená.
Odtud se poklusem dostal na násep staré střelnice. Přestože po celý čas docházelo k menším explozím, seběhl z náspu na druhé straně dolů a prohledal přístřešky, které byly poškozené a prázdné, bez lidí. Protože byl už tak daleko, vystoupil na násep střelnice, který odděluje tovární zařízení od střelnic a odkud lze tovární objekty částečně přehlédnout. Odtud si všiml, že nejbližší objekty byly srovnány se zemí. K další prohlídce se nedostal, protože bylo 9 hod. večer a další mohutná exploze jej donutila, aby se vrátil. Menší exploze pokračovaly až do rána následujícího dne, dokonce po celý den 26. května. První mrtvoly byly převezeny do márnice boleveckého hřbitova až 26. května večer. Většinu dalšího času trávil právě na boleveckém hřbitově při provádění identifikace mrtvých podle hlášení příbuzných a známých. Mrtvoly byly zuhelnatělé, totálně obnažené z šatů (které samozřejmě shořely), dále také strašně znetvořené. Rány po spáleninách byly u mnohých mrtvol takového rázu, že ani nebylo možné rozeznat pohlaví. Identifikace se podařila u některých jen na základě u mrtvol nalezených předmětů, jako náušnice, prsteny atd. Neidentifikované mrtvoly byly vyfotografovány.
Za činnost namístě výbuchu byl policejnímu komisaři policejního ředitelství v Praze, exponovanému v Plzni, Josefu Vaňáskovi a přednostovi městské policie v Plzni právnímu radovi Edmundu Žákovi udělen zlatý záslužný kříž s korunou na stuze medaile za statečnost.
Válečná léta v Plzni nakonec vydržel, protože měl dobré nervy a viržínka, která mu sháněl pan Schreiber, a tak se po první světové válce mohl vrátit zpět do Prahy.
Autor textu: Miloš Vaněček, policejní historik
Fotografie zdroj: archiv Miloše Vaněčka