V šesti letech v roce 1883 začal navštěvovat Českou obecnou školu chlapeckou na Smíchově. Protože byl výborným žákem, rozhodl se pokračovat ve studiu na c.k. reálném gymnáziu na Smíchově. Studoval tam do roku 1892. V tomto roce, po ukončení čtvrté třídy na c.k. reálném gymnáziu na Smíchově přestoupil s hodnocením: mravní chování – chvalitebné, pilnost – vytrvalá, vysvědčení – s vyznamenáním, na c.k. státní českou střední školu v Praze na Malé Straně.

Po maturitní zkoušce, kterou vykonal v sobotu 11. července 1896, byl uznán dospělým s vyznamenáním. To mu umožnilo zapsat se na právnickou fakultu c.k. České univerzity Karlo-Ferdinandské v Praze. Imatrikulován byl v zimním semestru 1896/1897.

Pokud student nechtěl vykonávat advokacii, pro kterou byl titul JUDr. nutný, mohl studium řádně ukončit složením státních zkoušek – absolutoria.  Absolutorium sestávalo z odposlouchání 8 semestrů, během něhož student složil na konci 4. nebo 5. semestru takzvanou historicko-právní zkoušku (právo římské, právo církevní, dějiny práva německého a rakouského). Dále na konci studia následovaly zkoušky judiciální (z práva občanského, trestního a obchodního) a na konci 8. semestru následovala státovědecká (z oborů politických věd, statistiky a veřejného práva). Jedna ze zkoušek musela být složena německy. Zkoušky byly usnesením zkušební komise (absolutní většinou hlasů) hodnoceny známkami dobře, dostatečně nebo nedostatečně.

Po dvou letech studia složil Josef Váňásek 18. října 1898 historicko-právní zkoušku s výsledkem dobrý, /právo římské a církevní s vyznamenáním/. Zkoušku judiciální složil 26.9. 1901 s výsledkem dostatečným.

Josef Vaňásek využil možnosti branného zákona pro studenty, kteří si mohli odbýt povinnou tříletou vojenskou službu během jednoho roku, pokud se dobrovolně přihlásili před povinným odvodem. Složením dvou zkoušek na právnické fakultě bez problémů splnil podmínku na minimální úroveň vzdělání (Reálná škola) a Gymnasium. Vyhověl i podmínkám ustanovení § 21 branného zákona č.151 ze dne 5. prosince 1868. Pokračoval ve studiu a bylo mu méně než 25 let a tak si mohl zvolit posádku a rok pro výkon jednoroční služby. Pár dnů po složení judiciální zkoušky nastoupil 1. října 1901 jako jednoroční dobrovolník u 88 pěšího pluku v Praze. Do zálohy byl převeden 30. září 1902. Pokračoval ve studiu na právnické fakultě. V roce 1904 jej čekalo ukončení studia složením poslední a to státovědecké zkoušky. V posledním semestru v roce 1904 přednášel 5 hodin týdně profesor Tomáš Garyk Masaryk Obecnou filozofii.

Studium na právnické fakultě ukončil 12. července 1904 složením poslední státovědecké zkoušky s výsledkem dostatečným. Protože studoval ještě před vznikem českých komisí (historickoprávní vznikla v roce 1905, judiciální a státovědecké v roce 1918), všechny tři povinné státní zkoušky složil před německými komisemi.

Úspěšným absolutoriem na právnické fakultě si otevřel možnost nastoupit do státní služby. Do služeb pražského policejního ředitelství nastoupil 15. října 1904.

Autor textu: Miloš Vaněček, policejní historik

Fotografie zdroj:  archiv Miloše Vaněčka

V roce 1904 byl policejním ředitelem Karel Křikava a vládní rada Václav Olič byl přednostou IV. departmentu C.K. POLICEJNÍHO ŘEDITELSTVÍ V PRAZE, kam byl konceptní praktikant Josef Vaňásek zařazen. Dalšími příslušníky IV. departmentu byli vrchní komisaři Josef Lichtenstern a František Protiwenski, komisař Josef Knotek, koncipisté Antonín Janoušek a Ladislav Drašner, konceptní praktikant Emanuel Plaška, adjunkt pomocných úřadů Václav Vejřík a kancelista Augustin Souček.

JOSEF VAŇÁSEK – KONCEPTNÍ PRAKTIKANT BEZPEČNOSTNÍHO ODDĚLENÍ

Bezpečnostní oddělení mělo kanceláře v nové budově v Bartolomějské ulici č. 4, kterou zdobil emblém se znaky moci liktorské „fasces cum securi“ i moci soudní „váhy“. Touto branou vstoupil poprvé v sobotu 15. října konceptní praktikant Josef Vaňásek.

Bezpečnostní oddělení také jako mravnostní policie dohlíželo na prostitutky a nevěstince.

Rozmanitost řešených případů a možnost sledovat zkušené kolegy při jejich práci byla tou nejlepší „odbornou“ školu pro Josefa Vaňáska.

Jeho učiteli byli František PROTIWENSKY, Josef KNOTEK, Ladislav DRAŠNER. Josef Vaňásek byl velmi dobrým žákem. Po třech letech, 27. prosince 1907 složil Josef Vaňásek praktickou politickou zkoušku s výsledkem velmi dobrým.

Novináři, referující o případech bezpečnostního oddělení uvádějí Josefa Vaňáska jako zkušeného, rutinního policistu. To, že se z něj již stal policista, který je schopný vyšetřovat složité případy, potvrdilo i služební hodnocení z roku 1913.

Podle kvalifikační tabulky pro rok 1913 byl hodnocen následovně:
1. odborné vzdělání (znalost předpisů, kterých je třeba k úřadování) - velmi dobrá, v trestních věcech výborná
2. schopnost – velmi dobrá; chápavost  - rychlá a správná
3. píle – pilný, vytrvalý; svědomitost – neobyčejně svědomitý, spolehlivost ve vykonávání služby – absolutně spolehlivý
4. způsobilost pro styk se stranami a pro vnější službu – velmi vhodný
5. znalost řeči – dokonale česky i německy
6. výsledek upotřebení – výborný
7. chování - vzorné

Během válečných let, byl povolán do Plzně, do Škodových závodů jako exponent policejní služby.

C.K. POLICEJNÍ ŘEDITELSTVÍ V PRAZE

V polovině 19. století bylo policejní ředitelství mohutným, členitým úřadem.

Prezídium dohlíželo na činnost státní policie, provádělo dohled na kompromitované osoby, domovní prohlídky, vydávalo všechny druhy cestovních dokladů a zbrojní pasy, přijímalo denně hlášení od okresních policejních komisariátů. Centrálně vedlo úřední a hospodářskou agendu lázeňské policie. Policejní ředitel vedl osobně tajný protokol. Z finanční oblasti vedlo prezídium tajný fond, fondy policejních komisariátů, evidovalo kancelářské paušály, diety, remunerace a depozita.

I. department vedl tiskovou a spolkovou agendu, dohlížel na programy divadel v celých Cechách, povoloval koncerty a akademie. Až do roku 1854 fungovala při něm komise pro revizi knih. Mimo to vedl department personální a disciplinární agendu policejních úředníků a sluhů (tato agenda přešla později na II. department a roku 1900 na prezídium).

II. departmentu patřily záležitosti tržní, sanitní a dopravní policie a od prezídia převzalo roku 1853 vydávání zbrojních pasů. Centrálně řídilo okresní policejní inspektoráty, dohlíželo na policejní činnost politických a obecních úřadů, staralo se o výstroj a vyplácení bezpečnostní a civilní stráže a vedlo hospodářskou agendu celého úřadu.

III. department vedl evidenci cizinců (převody, registrace a pasy), služebnictva a nájemníků, evidenci obyvatel Prahy (tzv. konskripce) a protokol zemřelých. Jeho povinností bylo dohlížet na celní úřady a na hraniční a nádražní komisariáty.

 IV. department /bezpečnostní oddělení/ řídil veřejnou bezpečnost. Prováděl pátrání po podezřelých osobách a přijímal o nich informace, vedl evidenci osob společensky nebezpečných a kompromitovaných a dohlížel na ně, prováděl postrky, odsuny a vypovídání z Prahy. Jako policie mravnostní dohlížel na prostitutky a nevěstince, jako nadřízený orgán ve všech vězeňských záležitostech dohlížel na vězně. Vykonával trestní policejní pravomoc.

Autor textu: Miloš Vaněček, policejní historik
Fotografie zdroj: archiv Miloše Vaněčka

Do Plzně nechtěl, nakonec ale nakonec do Škodových závodů v Plzni odjel. V květnu 1917 zvládnul velice obtížný úkol. Vyšetřování strašlivého výbuchu v muniční továrně v Bolevci.

K výbuchu došlo 25. Května ve 13 hod. 35 minut. Okamžitě po telefonickém ověření, že došlo k výbuchu v továrně na munici, odjel sanitním autem na místo výbuchu, které bylo vzdálené asi 10 kilometrů.

Během odpoledne řídil bezpečnostní službu a usiloval o vyšetření původu katastrofy. Okolo 8 hod. večer dostal zprávu, že se v přístřešcích, které se nacházejí na dvou dělostřeleckých střelnicích, ležících v bezprostřední blízkosti vedle zařízení továrny na munici, nachází lidé a volají o pomoc. Protože si v této věci chtěl být jistý, vypravil se ze svého stanoviště k místu nehody. Vyšel na násep nové střelnice, odkud viděl, že děla zůstala nepoškozena. Sestoupil z náspu dolů a vydal se k laboratorní budově střelnice. Tato byla úplně zničená.

Odtud se poklusem dostal na násep staré střelnice.  Přestože po celý čas docházelo k menším explozím, seběhl z náspu na druhé straně dolů a prohledal přístřešky, které byly poškozené a prázdné, bez lidí. Protože byl už tak daleko, vystoupil na násep střelnice, který odděluje tovární zařízení od střelnic a odkud lze tovární objekty částečně přehlédnout. Odtud si všiml, že nejbližší objekty byly srovnány se zemí. K další prohlídce se nedostal, protože bylo 9 hod. večer a další mohutná exploze jej donutila, aby se vrátil. Menší exploze pokračovaly až do rána následujícího dne, dokonce po celý den 26. května. První mrtvoly byly převezeny do márnice boleveckého hřbitova až 26. května večer. Většinu dalšího času trávil právě na boleveckém hřbitově při provádění identifikace mrtvých podle hlášení příbuzných a známých. Mrtvoly byly zuhelnatělé, totálně obnažené z šatů (které samozřejmě shořely), dále také strašně znetvořené. Rány po spáleninách byly u mnohých mrtvol takového rázu, že ani nebylo možné rozeznat pohlaví. Identifikace se podařila u některých jen na základě u mrtvol nalezených předmětů, jako náušnice, prsteny atd. Neidentifikované mrtvoly byly vyfotografovány.

Za činnost namístě výbuchu byl policejnímu komisaři policejního ředitelství v Praze, exponovanému v Plzni, Josefu Vaňáskovi a přednostovi městské policie v Plzni právnímu radovi Edmundu Žákovi udělen zlatý záslužný kříž s korunou na stuze medaile za statečnost.

Válečná léta v Plzni nakonec vydržel, protože měl dobré nervy a viržínka, která mu sháněl pan Schreiber, a tak se po první světové válce mohl vrátit zpět do Prahy.

Autor textu: Miloš Vaněček, policejní historik
Fotografie zdroj: archiv Miloše Vaněčka

Po vyhlášení samostatného Československa v roce 1918 přešlo policejní ředitelství v Praze do služeb československého státu. Nejdříve jako úřad ve správě Národního výboru, poté bylo podřízeno jednak ministerstvu vnitra, jednak zemské správě politické v Čechách. Prvním policejním prezidentem se stal ještě v roce 1918 Richard Bienert, dosavadní po­licejní rada v prezídiu policejního ředitelství.

Základní organizace a kom­petence úřadu se nezměnily. Byly provedeny jen některé personální změny na vedoucích mís­tech a místo němčiny se úředním jazykem stala čeština.

ČINNOST JEDNOTLIVÝCH SLOŽEK PRAŽSKÉHO POLICEJNÍHO ŘEDITELSTVÍ

Místo čtyř oddělení policejního ředitelství v době Rakousko-Uherska vznikl za první republiky větší počet samostatných odborných oddělení.

Místo bývalého departmentu I. byly zřízeny 2 oddělení.

1. tiskové, spolkové a divadelní (v letech 1922-1927 působilo samostatné divadelní oddělení)
2. oddělení hudební.

Tiskové a spolkové oddělení povolovalo a sledovalo činnost spol­ků, tisku, vedlo tiskový rejstřík a spolkový katastr, vykonávalo funkci úřadu pro potírání pornografie, povolovalo sbírky, shromáždění. Divadelní oddělení povo­lovalo a cenzurovalo divadelní hry a kabaretní představení. Hudební oddělení vydávalo povolení k zábavám, dohlíželo na biografy, hostince a podobně.

Bývalý department II. se rozdělil na několik oddělení, k nimž patřilo:

1.  oddě­lení dopravní (vydávání uličních a jízdních řádů, vůdčích listů, evidence vozidel a řidičů, evidence vozidel překročivších hranice státu, evidence leteckých koncesí, účast v komisionálních řízeních v záležitostech pouličních drah aj.),
2. oddělení pro zbrojní pasy (vydávání zbrojních pasů, převoz a vývoz zbraní
   a střeliva, odběr třaskavin),
3. úřadovna pro potírání lichvy (stíhání lichvy, ochrana nájemní­ků, součinnost při valutárních záležitostech),
4. oddělení pro poříční policii (směrni­ce pro plavbu vorů, lodí, řády pro přístavy, plovárny, lázně, opatření pro případ velké vody apod.), které působilo bud' samostatně, anebo jako součást oddělení pro zbrojní pasy.

Místo departmentu III. pro evidenci obyvatelstva vznikl:

1. Ústřední přihlašovací úřad a pasové oddělení.

Přihlašovací úřad převzal bytové přihlášky, evidenci osob bydlících v hotelích, vedení záznamů o hledaných osobách. Pasové oddělení mělo v kompetenci vydávání cestovních pasů, občanských legitimací, plavecké knížky, evidovalo osoby, které přišly do Prahy z míst postižených nakažlivými chorobami.

Na místě departmentu IV. vzniklo bezpečnostní oddělení, pověřené vše­obecnou agendou veřejné bezpečnosti. Již počátkem dvacátých let se skládalo z několika oddělení s úzce vymezenou kompetencí:

1. oddělení železniční (krádeže a podvody na železnicích na celém území Československé republiky);
2. oddělení poštovní (podvody na poštách v obvodu ředitelství pošt Praha
   a Pardubice);
3. oddělení mravnostní (stíhání obchodu s ženami a dětmi, obchodu s narkotiky, kuplířství, tuláctví, pornografie);
4. evidenční oddělení (evidence osob hledaných, stíhaných, vyhoštěných, pohřešovaných, osob pod policejním dozorem atd.);
5. oddělení krádeží (evidování a stíhání krádeží spáchaných v policejním obvodu);
6. korespondenční oddělení (odpovědi na dotazy úřadů, povolovalo bezcelní vývoz osobního majetku, ve věcech trestních vystavovalo vysvědčení zachovalosti);
7. oddělení pro stíhání kapesních zlodějů;
8. oddělení pro stíhání padělatelů platidel, šeků a cenných papírů (mělo celostátní působnost);
9. zjišťovací úřad (vedl úřední sbírku fotografií a daktyloskopickou sbírku pro celé území Československé republiky);
10. trestní rejstřík; oddělení pro ztráty a nálezy;
11. oddělení pro správu poli­cejních věznic;
12. stanice policejních psů s moderním výcvikovým střediskem v Bra­tislavě;
13. redakce policejních tisků - Policejní oznamovatel, který vycházel 3x týdně pro obvod zemské správy politické v Čechách, a Ústřední policejní věstník, vydávaný jednou týdně pro celé území Československé republiky.
     

Působnost bezpečnostního oddělení upravuje § 24 trestního řádu soudního zákona č. 119/1873 ř.z. a n. ve smyslu tohoto paragrafu bezpečnostnímu oddělení přísluší konat vyhledávání a přípravné vyšetřování trestných činů a učinit neodkladná přípravná opatření, kterými se může věc objasnit, zabránit zničení stop nebo útěku pachatele.

Ve velkých městech však tuto agendu nezpracovává pouze bezpečnostní oddělení, ale spolupracuje s příslušnými okresními komisařstvími.

Autor textu: Miloš Vaněček, policejní historik
Fotografie zdroj: archiv Miloše Vaněčka

JOSEF VAŇÁSEK, který se vypracoval na mimořádně schopného policejního úředníka, se pro svoje mimořádné kriminalistické znalosti stal zástupcem přednosty bezpečnostního oddělení, ministerského rady Josefa Knotka. Hned po převratu organizoval bezpečnostní službu, směřující k potlačení velikých a velice četných krádeží na železnici. Stal se šéfem železniční policie.

Jedním z problémů, který si do vínku přineslo svobodné Československo, byly krádeže na železnici. V roce 1919 vzrostly železniční krádeže natolik, že byla ohrožena čest a dobré jméno nové republiky. Nové železniční oddělení, které řešilo krádeže a podvody na železnicích na celém území Československé republiky, bylo součástí IV. bezpečnostního oddělení. Jeho šéfem se stal Josef Vaňásek.

Do nového oddělení byli zařazeni inspektoři Jan Augustin, Vojtěch Bláha. Bedřich Pudil a detektivové Jan Papež, Josef Milec, Jan Svoboda, Gustav Čermák, Václav Fischer, Stanislav Urban, Cyril Pitro, František Seidl a František Kosek.

Když 11. července 1923 podalo Předsednictvo ministerské rady Kanceláři prezidenta republiky návrh ministra vnitra na jmenování policejního rady Josefa Vaňáska vrchním policejním radou ad personam, opíralo se především o hodnocení jeho práce šéfa železničního oddělení. Vaňásek jest zástupcem přednosty bezpečnostního oddělení policejního ředitelství v Praze a organizoval hned po převratu bezpečnostní službu směřující k potlačení velikých a velice četných krádeží při provozu železničním podařilo se jeho bdělosti a energii stlačit tyto krádeže na míru nejmenší, čímž stát byl ušetřen povinnosti k náhradě značných škod. Ve své úřední povinnosti vyniká pílí, svědomitostí a spolehlivostí, přidělené mu práce sleduje neúnavně až k zdárnému výsledku.   

Všeobecná kriminální ústředna zřízená u pražského policejního ředitelství v roce 1929 převzala železniční policii. V roce 1930 vyšetřovalo 7 inspektorů železničního oddělení 1 060 případů, vykonalo 249 domovních prohlídek a zatklo 283 osob pro železniční krádeže.

Autor textu: Miloš Vaněček, policejní historik
Fotografie zdroj: archiv Miloše Vaněčka

KARLSRUHE 1925 - MEZINÁRODNÍ POLICEJNĚ TECHNICKÉ VÝSTAVA.

O výstavě, která proběhla ve dnech 7. až 24. června 1925 proběhla, podal zprávu Josef Vaňásek. V  ní si mimo jiné všímá toho, co naše policejní úřady postrádají.

ŽENEVA 1929.

Rada Společnosti národů připravila mezinárodní akci proti padělání peněz. Finanční komise Společnosti národů utvořila smíšenou komisi, která vypracovala návrh konvence. Předsedou této komise byl jmenován guvernér Národní banky Československé dr. Pospíšil. Vedle předsedy dr. Pospíšila se konference zúčastnil profesor dr. Kallab a vrchní policejní rada Vaňásek. Byly ustanoveny dvě komise. Komise pro otázky právní, zejména pro sblížení zákonodárství jednotlivých států, kde Československo zastupoval profesor dr. Kallab. Druhá komise pro otázky administrativní, ve které byl za Československo vrchní policejní rada Vaňásek.

prof. Kallab, rada Vaňásek, dr. Pospíšil

MEZINÁRODNÍ KRIMINÁLNÍ KOMISE.

Na mezinárodním policejním kongresu, který se konal 3. – 7. září 1923 ve Vídni bylo přijato prohlášení, že úspěšný boj proti mezinárodní zločinnosti může být veden těsnou spoluprací bezpečnostních úřadů všech kulturních států a usnesl se, aby byla zřízena MEZINÁRODNÍ KRIMINÁLNĚ-POLICEJNÍ KOMISE. Jejím účelem bylo zajistit co největší vzájemnou spolupráci všech bezpečnostních úřadů v rámci zákonů platných v jednotlivých státech. Sídlem komise byla Vídeň. Mezinárodní kriminálně-policejní komise zasedala v těchto termínech:

1. 19. – 21.5. 1924 Vídeň
2. 26. – 29.8. 1926 Vídeň    
3. 27. – 30.9. 1926 Berlín                            také mezinárodní policejní kongres
4.   6. –   8.7. 1927 Amsterodam    
5. 10. – 12.9. 1928 Bern                              také mezinárodní policejní kongres

Československo zastupovaly v těchto komisích jako oficielní zástupce naší vlády bratislavský policejní ředitel vládní rada dr. Klíma, po jeho smrti pak vládní rada Slavíček. Po smrti vládního rady Slavíčka byl jmenován oficielním zástupcem republiky Československé vrchní policejní rada Josef Vaňásek, který se poprvé v této funkci zúčastnil VI. zasedání této komise 20. – 22. ledna 1930 ve Vídni.

VÍDEŇ 1930.

Řádné zasedání VI. Mezinárodní kriminálně policejní komise bylo svoláno ve dnech 20. – 22. ledna 1930 do Vídně. Jedním z důležitých bodů jednání bylo rozšiřování takzvané mezinárodní policejní jiskrové sítě. Policejní radiostanice v Berlíně jako centrála pro celou Evropu udržuje pravidelný styk s Rakouskem, Polskem a Československem, kde je zřízena policejní přijímací a vysílací stanice v Bratislavě. Z úsporných důvodů zatím nelze vybavit přijímacím a vysílacím aparátem každý bezpečnostní úřad. Dále se jednalo o tom, aby se v jednotlivých zemích zřizovaly centrály na potírání padělání peněz.

Na základě usnesení z posledního jednání komise v Bernu byla u policejního ředitelství ve Vídni zřízena mezinárodní kancelář (internationales Bureau), která zpracovává materiály od jednotlivých centrál – z Československa od Všeobecné kriminální ústředny, ohledně mezinárodních zločinců. Důležitou pomůckou při stíhání je uveřejňování zatykačů v oficielním časopise Mezinárodní veřejná bezpečnost.

ANTVERPY 1930.

Ještě v roce 1930 se tato komise sešla na svém VII. zasedání v době od 26. – 30. září v Antverpách, kde se také při té příležitosti konal III. MEZINÁRODNÍ POLICEJNÍ KONGRES pod patronací belgického krále a za čestného předsednictví belgického ministra spravedlnosti dr. Jansona. Kongres, na který odjel vrchní policejní rada Vaňásek 22. září 1930, doporučil přítomným delegátům, aby v zájmu účinného potírání nedovoleného obchodu s omamnými jedy vlády jednotlivých států v rámci mezinárodních dohod sjednotily:

1. skutkové podstaty a trestní ustanovení pro mezinárodní nezákonný obchod s omamnými jedy, aby bylo vyloučeno, že tyto skutky budou v jednom státě stíhány jako trestné činy a v dalším byly beztrestné
2. přijetí nezákonného obchodu s omamnými jedy do smluv extradičních
3. dosavadní tarifování zakázaných omamných jedů nahradit jiným systémem, protože současný systém listin o zakázaných produktech následkem stálého chemického produktů umožňuje dalekosáhlé obcházení těchto předpisů

PAŘÍŽ 1931.

V následujícím roce bylo řádné zasedání VIII. Mezinárodní kriminálně policejní komise 28. – 30. září 1931 v Paříži. Jak vládní rada Vaňásek uvádí, bylo toto zasedání význačné, protože v té době zasedala v Paříži i americká International Police Conference.

Rada Vaňásek zvlášť zmiňuje návrh řešení styku mezi mezinárodní kriminální komisí a americkou Police Conference.

ŘÍM 1932.

V Římě se na IX. zasedání Mezinárodní kriminálně policejní komise ve dnech
15. – 20. října 1932 – jednalo o nedovoleném obchodu s omamnými jedy. Jednání navázalo na výsledky opiové konference z 19.2. 1925, na výsledky limitační komise z roku 1931 v Ženevě a na výsledky XV. poradní opiové komise z roku 1932 v Ženevě, které se zúčastnili tři členové Mezinárodní kriminální komise. Bylo zjištěno, že řada států již k úmluvám přistoupila. Mezinárodní kriminálně policejní komise se také zabývala otázkou použití letadel pro nedovolený obchod s omamnými jedy. Doprava omamných jedů letadly skýtá veliké výhody pro tento nedovolený obchod.

VÍDEŇ 1934.

Jednání X. zasedání Mezinárodní kriminálně policejní komise ve Vídni ve dnech
17. – 21. září 1934 se týkalo hlavně obchodu s děvčaty a dětmi. Byl přijat závěr, aby všichni delegáti navrhli svým vládám, přijetí konvence navržené Společenstvím národů k této problematice a stanovily podle ní přísné tresty pro osoby, jímž bude prokázáno, že zašantročily dospělé ženy a děti. Dále se jednalo o mezinárodní výměně trestních rejstříků.

Po skončení vídeňského jednání pozval vládní rada Josef Vaňásek na návštěvu Prahy a policejního ředitelství stokholmského policejního prezidenta Zeterqusta, policejního prezidenta z Osla Vlharowena a šéfa kriminálního oddělení v Kaunusu Tamataitise. V neděli 23.9.strávili prohlídkou Prahy a okolí a v pondělí si se zájmem prohlédli zařízení pražské policie. Tam je upoutala organizace poplachové ústředny, jedné z nejmodernějších v Evropě.

KODAŇ 1935.

Prezident mezinárodní kriminálně policejní komise svolal II. konferenci zástupců ústředních úřadů pro potírání penězokazectví v roce 1935 do Kodaně. Referát za ČSR přednesl vládní rada Vaňásek.

Konferenci ve dnech 13. – 15. června předcházelo zasedání XI. Mezinárodní kriminálně policejní komise ve dnech 17. – 20. června 1935 v paláci říšského sněmu v Christiansborgu v Kodani za účasti 22 států. Jedním z nejdůležitějších bodů jednání byl návrh na zavedení jednotného popisu osob a zjednodušení daktyloskopického systému ve všech zemích. Dále byla projednána otázka mezinárodní centrály pro potírání cikánských neplech. (návrh vypracovaný vládním radou Vaňáskem v roce 1934). Vládní rada Vaňásek přednesl návrh, aby v cestovním pase byl otisk prstu majitele cestovního pasu a tentýž otisk aby byl současně na fotografii cestovního pasu. Většina účastníků návrh podporovala a bylo rozhodnuto, aby příslušná komise věc detailně rozpracovala a předložila na příštím zasedání.

BĚLEHRAD 1936.

XII. konference mezinárodní kriminálně policejní komise byla zahájena 25.5. 1936 v Bělehradě. Přijelo 29. delegátů, mezi nimi i vládní rada Vaňásek. Zástupce jugoslávského krále, ministr vnitra dr. Korošec v zahajovacím projevu zdůraznil význam spolupráce technicky dobře vybavené kriminální policie všech států
a s uznáním se vyslovil o jejich dosud velmi uspokojivých výsledcích.

LONDÝN 1937.

Poslední konference, které se vládní rada Vaňásek zúčastnil, byla XIII. konference od 7. do 12. června 1937 v Londýně. Na londýnském zasedání 49 členů reprezentovalo 32 států. Předmětem jednání bylo, jak účinně zakročit proti mezinárodní zločinnosti a projednání důležitých věci z předchozích zasedání, které jsou složité a vyžadují důkladné rozpracování. Hlavními body jednání tak byly znemožnění padělání cestovních pasů, boj proti šíření a prodeji omamných jedů
a stíhání zločinců uprchlých do cizích států.

Den před jeho narozeninami 31. října 1937 v Národních listech připomněly mimo jiné jeho účast na mnoha mezinárodních kongresech včetně toho Londýnského, kde byl zvolen viceprezidentem mezinárodní kriminálně policejní komise. Autor sloupku končí tím, že se vládní rada Josef Vaňásek dožívá 60 let ve svěžesti, oblíben u svých podřízených a ceněn u nás i v zahraničí.

Autor textu: Miloš Vaněček, policejní historik
Fotografie zdroj: archiv Miloše Vaněčka

V únoru 1928 byla na Ministerstvo zahraničí ČSR doručena prostřednictvím velvyslanectví nóta Spojených států amerických, kde Ministerstvo financí USA nabízí spolupráci Ministerstvu financí ČSR v boji proti neoprávněnému obchodu s omamnými prostředky.

Na základě této nóty se 14. května 1928 konala na Ministerstvu zahraničí ČSR porada, které předsedal ministerský rada Dr. Halfar. Za ministerstvo vnitra byli přítomni vrchní komisař p.s. Dr. Fürst a policejní rada Alois Kintner z policejního ředitelství v Praze.

Ministerstvo vnitra nařízením čís. 49860-5/1928 ze dne 22. září 1928, zřídilo za účelem účinného a soustavného potírání obchodu s omamnými prostředky u policejního ředitelství v Praze „Ústřednu pro potírání nedovoleného obchodu s omamnými prostředky v Československé republice“.

Úkolem tohoto úřadu bude zejména :

1. centralizace pozorování a sbírání zpráv v oboru obchodu s omamnými prostředky na území našeho státu,
2. řízení jednotného dohledu,
3. zavedení nutných opatření, jež by úřady v konkrétním případě příslušné měly vykonávat,
4. soustředění zpráv finančních úřadů a úředních lékařů o zjištěných případech nedovoleného obchodu s narkotiky,
5. daktyloskopická evidence všech osob podezřelých z provozování obchodu s omamnými prostředky,
6. zprostředkování styku, výměnu zpráv a spolupráce s obdobnými institucemi cizozemskými,

Pokud se týká spolupráce a výměny zpráv s cizozemskými obdobnými institucemi, bude ústředna prozatím korespondovat přímo s příslušným úřadem americkým, t.j. „ Deputy Commissioner in Charge of Narcotics, Treasury Department, Washington, D.C.“

Ohledně obdobného styku s podobnými úřady v jiných státech upozornilo ministerstvo zahraničních věcí přípisem ze dne 27. července 1928, čís. 97.880-II/5, že jest radno odsunout tuto otázku na pozdější dobu, až budou sjednány předpoklady pro podobný přímý styk.

Ústředna byla součástí IV. Bezpečnostního oddělení.

Autor textu: Miloš Vaněček, policejní historik
Fotografie zdroj: archiv Miloše Vaněčka

Rok 1930 přinesl další velkou změnu ve služební kariéře Josefa Vaňáska. Přednosta bezpečnostního oddělení vládní rada Josef Knotek po pravidelné dovolené požádal o zdravotní dovolenou a současně o uvolnění ze služby a odchod do výslužby. Novým přednostou bezpečnostního oddělení se stal vrchní policejní rada Vaňásek.

Vládní rada Josef Vaňásek jezdil často na místo závažných zločinů.

V lednu 1934 byla v nouzové kolonii dřevěných baráků na Pankráci zavražděná 70letá stařena Pachmanová. Polední list dne 12. ledna 1934 přinesl fotografii vládního rady Vaňáska a docenta dr. Knoblocha při ohledání místa činu. V jiném případě vraždy na Miličově na Žižkově nebyly zajištěny žádné stopy, kromě obyčejného klíče od domu. Protože klíč nepatřil nikomu v domě, patřil zřejmě uprchlému vrahovi. Rada Vaňásek tehdy nařídil, aby detektivové opatřili na živnostenském referátu pražského magistrátu seznam majitelů pražských zámečnických firem. Detektivové měli sice pochybnosti, ale splnili pokyn a ukázali klíč všem pražským zámečníkům. Po několika dnech se hlásil detektiv z libeňského okresu, který klíč ukázal starému zámečníkovi. Ten poznal svoji práci a hlavně si pamatoval, pro koho klíč vyrobil. Krátce na to byl vrah zadržen.

Vládní rada Josef Vaňásek zemřel dne 8.2.1938. Pohřben je na hřbitově na Malvazinkách. V roce 2006 převzala Národní protidrogová centrála patronát nad jeho hrobem. V roce 2018 byla odsloužena zádušní bohoslužba. 

Autor textu: Miloš Vaněček, policejní historik
Fotografie zdroj: archiv Miloše Vaněčka