Letecké pumy likvidují pyrotechnici bez ochrany. Stejně by nepomohla
Blanka Drahošová 23. listopadu 2011 Anglo-americké letecké pumy z druhé světové války pokládají pyrotechnici za obzvlášť nebezpečné. Jsou totiž nepředvídatelné a výbuch může nastat kdykoliv.
Na vyšroubování zapalovače pyrotechnici používají raketový klíč | foto: Pyrotechnická služba Policie ČR
V červnu 2010 zemřeli v německém Göttingenu při zneškodňování letecké pumy z 2. světové války tři pyrotechnici. Ve Vídni před několika lety vybuchla letecká puma samovolně pod vodní hladinou. Podobný případ se stal v Brně v zahrádkářské kolonii. Pokaždé to byly americké nebo anglické letecké pumy s dlouhodobým chemickým zapalovačem.
Kde mohou být letecké pumy
Přesný seznam míst, kde se nebezpečné letecké pumy nacházejí, neexistuje. Pyrotechnický průzkum se dělá při stavebních pracích v lokalitách, kde se za války hodně bombardovalo. Jsou to například: Praha, Plzeň, Ústí nad Labem, České Budějovice, Brno, Pardubice, Mladá Boleslav, Kolín, Kutná Hora, České Velenice, Zlín, Litvínov, Chomutov, Kuřim, Hodonín, Znojmo
Poznámka: jde jen o výběr míst
"Tento typ pum je velmi nebezpečný hlavně svou nevyzpytatelností. Čím jsou starší, tím je to horší. Uvolnění úderníku, který výbuch spouští, brání celuloid, ten ale stárnutím praská a rozpadá se. K výbuchu může dojít kdykoliv, i samovolně, v rozmezí od jedné hodiny až do šesti dnů po svržení.
Tak totiž byly dlouhodobé chemické zapalovače konstruovány. Stačí sebemenší podnět. Za války to sloužilo zejména k prodloužení doby ohrožení a paniky mezi jednotlivými nálety," vysvětluje pyrotechnik Jiří Elis z Pyrotechnické služby Policie ČR.
Na území České republiky se nacházejí letecké pumy německé, ruské, americké a anglické. "Německé a ruské pumy jsou z našeho pohledu méně nebezpečné. Mají mechanické zapalovače neboli iniciátory a je s nimi snazší manipulace, i když někdy mají pojistku proti vyjmutí zapalovače. Na jejich zneškodnění ale máme dost času," říká Jiří Elis.
Americké a anglické letecké pumy ale mají místo mechanického zapalovače chemický s dlouhodobým časováním. Součástka, která drží úderník na pružině, je zalitá v celuloidu.
Letecká puma U.S. Army Air Force tříštivo-trhavá GP 1000lb
Nad ním je ve skleněné ampulce aceton. "Za letu nebo při dopadu se ampule rozbila a aceton postupně rozleptal celuloidové tělísko. To trvalo třeba čtyřiadvacet hodin. Pak se uvolnil úderník a došlo k iniciaci, tedy k výbuchu. Jenže někdy se ampulky s acetonem nerozbily a výbuch nenastal," popisuje pyrotechnik.
Pumu často vyhrábne bagr
Protože se bombardovala města a průmyslové zóny, letecké pumy se dnes nacházejí v hustě osídlených oblastech a třeba i v základech domů. Nejčastěji se tak objeví při stavebních pracích, leží v několikametrové hloubce a většinou je vyhrábne bagr. Jsou však i výjimky, třeba stokilogramovou ruskou leteckou pumu našli loni v červnu ve Velké Polomi u Ostravy hledači mincí pomocí standardního detektoru kovů.
Nebezpečná letecká puma nalezená ve výkopu v Plzni není skoro vidět.
Přestože pyrotechnici zneškodňují letecké pumy na území Česka už mnoho desetiletí, ti dnešní to mají komplikovanější.
Zatímco hned po válce se docela přesně vědělo, kde se bombardovalo, pumy byly v zemi teprve krátce, ještě nenarušené a princip jejich fungování byl známý, daly se zničit s daleko menším rizikem. I třicet let po válce byla likvidace pum snazší než dnes. "Po pětašedesáti letech už je zajišťovací celuloid v hodně špatném stavu a dá se jen těžko odhadnout, co v pumě zrovna probíhá. Často ji najde bagrista při práci, musíme tedy předpokládat, že s ní nějak pohnul a nikdo neví, jestli se ten systém nespustil. Musíme vždycky počítat s tou horší variantou," objasňuje pyrotechnik.
Navíc se změnil postup při likvidaci. V minulých letech se téměř každá letecká puma naložila a z místa nálezu odvezla do příhodného prostoru a tam zničila. Dnes je trend jiný, pyrotechnici pumy zneškodňují přímo na místě. "Obzvlášť u těch s dlouhodobým chemickým zapalovačem je převoz nežádoucí, riziko výbuchu se tím zvyšuje. U těchto iniciátorů prostě nevíte, co to při sebemenším pohybu udělá," podotýká Elis.
Pomáhá rentgen i raketový klíč
Prvním krokem po nálezu letecké pumy je zjistit, jaký je to typ a jaký má zapalovač. Vzhledem k tomu, že většinou je odkrytá jen část, navíc je rezavá a špinavá od hlíny, musí se nejdřív očistit. "Podle tvaru a velikosti těla pumy se dá poznat, ve které zemi byla vyrobena. Předtím musí pyrotechnik určit bezpečnou vzdálenost a nařídí evakuaci. Je to docela těžké a hodně důležité, protože když vzdálenost stanoví špatně a dojde k nežádoucímu výbuchu, tlaková vlna a případně střepiny mohou zranit nebo zabít obyvatele v okolí," říká pyrotechnik.
I kvůli evakuaci je podle něj výhodnější zlikvidovat nálož na místě. "Uzavřeme okolí v okruhu pěti set metrů, to už se může dotknout tisíců lidí. Kdybychom ji převáželi, musíme stejný prostor vyklidit po celé trase. To je těžko proveditelné. Češi navíc nejsou příliš ukáznění. Uzavřeme místo na několik hodin, někdo přijde, že potřebuje vyvenčit psa nebo si doma vzít prášky.
V Německu nařídí evakuaci třeba na dva tři dny, to je u nás prozatím nepředstavitelné," poznamenává. Na zneškodnění leteckých pum používají pyrotechnici různou techniku. Pomocí mobilního rentgenu zjišťují, o jaký typ spouštěcího zařízení jde.
Rentgen rozbušky
Rentgenové paprsky ale prosvítí stěnu silnou maximálně 12 milimetrů. I když existují výkonnější zařízení, jsou velmi drahá a čeští pyrotechnici je zatím nemají.
Další pomůckou je takzvaný raketový klíč, který se nasadí na zapalovač a vyšroubuje ho. Pyrotechnik ho spustí na dálku.
Někdy přijde na řadu ocelový kartáč... ... a pyrotechnici se nerozpakují použít ani kleště
"Nelze ho bohužel použít vždy, protože zapalovač může být uražený nebo uhnilý, pak si musíme pomoct jinak," podotýká Elis. V zahraničí se k odříznutí iniciačního zařízení používá vodní paprsek. Z velmi tenké trysky proudí voda s jemným brusným pískem a odřízne kovový plášť tam, kde pyrotechnik potřebuje.
"U této technologie je výhodné, že voda kov zároveň chladí. I když bychom o toto zařízení stáli, zatím ho nemáme. Přestože tato metoda patří k těm bezpečnějším, pyrotechnik musí zvážit, kdy ji může použít. Právě když se v Německu chystali zlikvidovat pumu řezáním vodou, přišli tři pyrotechnici o život. Přesné příčiny známé nejsou, zřejmě došlo k samovolnému výbuchu. Smrtelná nehoda se stala i v roce 2003 v Rakousku, od té doby tam od řezání vodním paprskem ustoupili," uvádí Elis.
Použít se dá také speciální trhavina, která se umístí na povrch pumy. Po odpálení opět oddělí část se zapalovačem, ale detonace se nepřenese na náplň v pumě.
Důležité je změřit sílu kovového pláště
Podle síly kovového pláště se určí množství speciální trhaviny, která se připevní na tělo pumy. Trhavina oddělí část se zapalovačem.
"Jakmile se nám podaří odstranit iniciační zařízení, můžeme ho na místě zničit. Zbytek nálože už bez problémů převezeme. Samotná trhavina pro nás nebezpečná není," vysvětluje pyrotechnik.
Existují také možnosti, jak zmírnit sílu výbuchu, respektive jeho účinky. Puma se přemístí do hluboké jámy a tlaková vlna a střepiny potom míří vzhůru a nikoliv do stran, do prostoru, kde by způsobily mnohem větší škody. Lze také využít velké balíky slámy, kterými se obloží jáma, v níž je puma.
Sláma se poté prolije vodou, aby byla těžká a nálož se odpálí. "Máme ověřeno, že tento způsob účinky opravdu snižuje. My jsme to vyzkoušeli letos při ničení dělostřelecké střely. Ukázalo se, že při výbuchu nedošlo k žádnému rozptylu střepin, jen ten balík byl trochu rozbitý," popisuje Jiří Elis. Kromě slámy se dají použít i betonové skruže nebo hlína, která se nasype na pumu.
Robota nepoužíváme, neumí házet lopatou ani kopat krumpáčem, říká pyrotechnik
U letecké pumy se musí počítat s nejhorší variantou, tedy že exploduje zcela nečekaně, konstatuje odborník na likvidaci staré munice.
Letecké pumy s dlouhodobým chemickým zapalovačem, které za 2. světové války používali Angličané a Američané, nemá pyrotechnik Jiří Elis rád ani trochu. Jako vedoucí odboru územních pracovišť Pyrotechnické služby Policie ČR zodpovídá krom dalšího za likvidaci všech nálezů munice v Česku. "Pokládám je za jedny z nejnebezpečnějších. V zahraničí už kvůli tomuto typu v minulých letech zemřeli lidé," vysvětluje.
Proč jsou tyto pumy pro pyrotechnika noční můrou?
Protože jsou velice nestabilní a riziko nežádoucího výbuchu je velmi vysoké. Nikdy nevíte, v jakém je stavu, co v ní právě probíhá. Ale pyrotechnik si s tím prostě musí poradit, je to jeho práce. Nemůže říct, na leteckou pumu nejedu a musí počítat s tou nejhorší variantou.
Vy sám už jste takový případ řešil?
Jen zčásti. V červenci nám nahlásili nález letecké pumy v Plzni. Vzhledem k lokalitě jsme mohli předpokládat, že bude americká. Nepřejte si být v kůži pyrotechnika, když k takovému případu jede. Jsou to úplně jiné pocity, než když jde o výjezd na běžnou munici. Prvotní identifikace potvrdila pětisetlibrovou americkou leteckou pumu, která by mohla mít chemický zapalovač. Pracovali jsme ze lžíce bagru, protože ta puma byla asi v metrové hloubce ve stěně čtyři metry hlubokého výkopu. Pokud by měla funkční chemický zapalovač, spustili bychom ji dolů na dno výkopu a speciální trhavinou se pokusili oddělit iniciační část. Ale měli jsme štěstí. Ta část se zapalovačem už byla zdetonovaná, takže další výbuch nehrozil. Zbývající část jsme pak převezli ke zničení.
Používáte při zásazích pyrotechnický ochranný oblek?
U leteckých pum je to naprosto zbytečné, chodíme oblečení normálně. Pyrotechnický ochranný oblek se při jejich likvidaci nepoužívá, protože by nás stejně neochránil. Navíc potřebujeme být pohybliví, mít volné ruce a rozhled, a to v obleku dost dobře nejde. Využívá se především při prověřování podezřelých předmětů a při zneškodňování nástražných výbušných systémů. Pokud ale puma váží 200 nebo 250 či 500 kilogramů, neochrání vás nic. Stejně tak nepoužíváme robota.
Proč ne? Nebylo by to pro vás bezpečnější?
To je jednoduché. Robot neumí házet lopatou, kopat krumpáčem, neporadí si ani s velkou hmotností pum a hlavně koroze a stav materiálu po více než 65 letech pod zemí zvládnou pouze ruce pyrotechnika.
Dělají pyrotechnici chyby?
Samozřejmě, že dělají chyby, tak jako je dělají i prezidenti, politici, doktoři, automechanici, uklízečky a ostatní profese. Ale to staré známé rčení, že "pyrotechnik se splete jenom jednou" stále platí. Je to stejné, jako když řídíte auto. Určitě někdy uděláte chybu, ale jde o to, jestli to odnesou jen blatníky a plechy a vy se z toho poučíte, nebo to bude smrťák. Chyba, kterou si pyrotechnik v uvozovkách může dovolit, je, že například použije motyku místo krumpáče nebo ne úplně vhodný způsob očištění pumy. Člověk se učí celý život a v profesi pyrotechnika to platí dvojnásob. Ale naši policejní i vojenští pyrotechnici jsou v porovnání se světem na velmi dobré profesionální úrovni, i když často nemáme takové materiální a technické podmínky jako v zahraničí.
Jak jste se vlastně k pyrotechnice dostal?
Nějak to vyplynulo. V patnácti jsem nastoupil na vojenskou střední školu v Martině, obor výzbrojně-technický, od té doby se už vše točilo okolo zbraní a munice. Byl jsem čtrnáct let v armádě včetně misí v Srbské Krajině a v Bosně a Hercegovině. A třináct let pracuji u policejních pyrotechniků.
Letecké pumy s dlouhodobým chemickým zapalovačem, které za 2. světové války používali Angličané a Američané, nemá pyrotechnik Jiří Elis rád ani trochu. Jako vedoucí odboru územních pracovišť Pyrotechnické služby Policie ČR zodpovídá krom dalšího za likvidaci všech nálezů munice v Česku. "Pokládám je za jedny z nejnebezpečnějších. V zahraničí už kvůli tomuto typu v minulých letech zemřeli lidé," vysvětluje.
Proč jsou tyto pumy pro pyrotechnika noční můrou?
Protože jsou velice nestabilní a riziko nežádoucího výbuchu je velmi vysoké. Nikdy nevíte, v jakém je stavu, co v ní právě probíhá. Ale pyrotechnik si s tím prostě musí poradit, je to jeho práce. Nemůže říct, na leteckou pumu nejedu a musí počítat s tou nejhorší variantou.
Vy sám už jste takový případ řešil?
Jen zčásti. V červenci nám nahlásili nález letecké pumy v Plzni. Vzhledem k lokalitě jsme mohli předpokládat, že bude americká. Nepřejte si být v kůži pyrotechnika, když k takovému případu jede. Jsou to úplně jiné pocity, než když jde o výjezd na běžnou munici. Prvotní identifikace potvrdila pětisetlibrovou americkou leteckou pumu, která by mohla mít chemický zapalovač. Pracovali jsme ze lžíce bagru, protože ta puma byla asi v metrové hloubce ve stěně čtyři metry hlubokého výkopu. Pokud by měla funkční chemický zapalovač, spustili bychom ji dolů na dno výkopu a speciální trhavinou se pokusili oddělit iniciační část. Ale měli jsme štěstí. Ta část se zapalovačem už byla zdetonovaná, takže další výbuch nehrozil. Zbývající část jsme pak převezli ke zničení.
Používáte při zásazích pyrotechnický ochranný oblek?
U leteckých pum je to naprosto zbytečné, chodíme oblečení normálně. Pyrotechnický ochranný oblek se při jejich likvidaci nepoužívá, protože by nás stejně neochránil. Navíc potřebujeme být pohybliví, mít volné ruce a rozhled, a to v obleku dost dobře nejde. Využívá se především při prověřování podezřelých předmětů a při zneškodňování nástražných výbušných systémů. Pokud ale puma váží 200 nebo 250 či 500 kilogramů, neochrání vás nic. Stejně tak nepoužíváme robota.
Proč ne? Nebylo by to pro vás bezpečnější?
To je jednoduché. Robot neumí házet lopatou, kopat krumpáčem, neporadí si ani s velkou hmotností pum a hlavně koroze a stav materiálu po více než 65 letech pod zemí zvládnou pouze ruce pyrotechnika.
Dělají pyrotechnici chyby?
Samozřejmě, že dělají chyby, tak jako je dělají i prezidenti, politici, doktoři, automechanici, uklízečky a ostatní profese. Ale to staré známé rčení, že "pyrotechnik se splete jenom jednou" stále platí. Je to stejné, jako když řídíte auto. Určitě někdy uděláte chybu, ale jde o to, jestli to odnesou jen blatníky a plechy a vy se z toho poučíte, nebo to bude smrťák. Chyba, kterou si pyrotechnik v uvozovkách může dovolit, je, že například použije motyku místo krumpáče nebo ne úplně vhodný způsob očištění pumy. Člověk se učí celý život a v profesi pyrotechnika to platí dvojnásob. Ale naši policejní i vojenští pyrotechnici jsou v porovnání se světem na velmi dobré profesionální úrovni, i když často nemáme takové materiální a technické podmínky jako v zahraničí.
Jak jste se vlastně k pyrotechnice dostal?
Nějak to vyplynulo. V patnácti jsem nastoupil na vojenskou střední školu v Martině, obor výzbrojně-technický, od té doby se už vše točilo okolo zbraní a munice. Byl jsem čtrnáct let v armádě včetně misí v Srbské Krajině a v Bosně a Hercegovině. A třináct let pracuji u policejních pyrotechniků.