Metoda pachové identifikace osob
Zveřejnění podle ustanovení § 5 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb.
Žadatel požadoval v závislosti na svém předcházejícím tvrzení poskytnutí následujících informací:
„2. V rámci pracovního týmu MPI u povinného, vytvořeného rozkazem policejního prezidenta č. 57 ze dne 28. 3. 2013, bylo zjišťováno, jaké země používají pachovou identifikaci osob. V závěrečné zprávě je však uvedeno toliko 8 zemí (jen v Evropě je jich však 45)
Žádaná informace tedy je, zdali již má povinný podrobnější informace o více zemích (a jaké jsou)
3. Další žádaná informace je, zdali povinný může potvrdit, že pachová identifikace osob se neužívá v Nizozemí, Dánsku, Finsku, Španělsku, Rakousku, Itálii, Velké Británii, Irsku, Portugalsku a Lucembursku."
Policie České republiky jako povinný subjekt podle § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. žádost posoudila a sdělila žadateli následující:
Ad 2) Dotazníkem bylo osloveno šestnáct zemí a důvodem, proč v závěrečné zprávě figuruje pouze osm z nich je ten, že ostatní země na zaslaný dotazník nereagovaly.
Ad 3)
Povinný subjekt je povinen poskytovat pouze ty informace, které se vztahují k jeho působnosti, a které má nebo by měl mít podle obecně závazného právního předpisu k dispozici. Naopak zákon č. 106/1999 Sb. nestanovuje povinnostnové informace vytvářet či vyjadřovat názory povinného subjektu k určité problematice, vytvářet právní analýzy či hodnocení na základě zadání žadatele.
Policie České republiky konstatovala, že informacemi, kterých se žadatel domáhá, nedisponuje a pro zodpovězení dotazu č. 3 by je musela vytvořit, na což se informační povinnost nevztahuje. Žádný právní předpis zároveň povinnému subjektu neukládá povinnost požadovanou informací disponovat.
pplk. Mgr. art. et Mgr. David Schimmer – 4. 12. 2019