Žadatelka požádala o následující informace:

„Žádám o poskytnutí informace, zda je policista oprávněn sdělovat obecné informace o konkrétní osobě, které se dozvěděl v souvislostí s výkonem služby, třetí osobě mimo policii, například svému rodinnému příslušníkovi.

Mám na mysli obecnou informaci o tom, že konkrétní osoba, která je identifikována jménem a příjmením, volá na policii, a chce po nich něco, co jí nemohou dát.„

Policie České republiky žadatelce předně sdělila, že podle § 2 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb. se povinnost poskytovat informace netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací. Povinný subjekt je povinen poskytovat pouze ty informace, které se vztahují k jeho působnosti a které má nebo by měl mít podle obecně závazného právního předpisu k dispozici. Naopak zákon č. 106/1999 Sb. nestanovuje povinnost nové informace vytvářet či vyjadřovat názory povinného subjektu k určité problematice, vytvářet analýzy či hodnocení na základě zadání žadatele.  Podle § 3 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. se informací pro účely tohoto zákona rozumí jakýkoliv obsah nebo jeho část v jakékoliv podobě, zaznamenaný na jakémkoliv nosiči, zejména obsah písemného záznamu na listině, záznamu uloženého v elektronické podobě nebo záznamu zvukového, obrazového nebo audiovizuálního.

Požadované informace neodpovídají definici obsažené ve výše uvedeném ustanovení § 3 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., protože povinný subjekt nemá nikde zpracované právní stanovisko přesně k situaci, která je v žádosti popsána. Při vytváření právního stanoviska k položené otázce by navíc vždy záleželo na konkrétních okolnostech daného případu, které ze žádosti nejsou zřejmé.  Povinný subjekt by tedy musel požadované informace nejprve vytvořit, to znamená, že by musel zaujmout a vyjádřit stanovisko ve vztahu k premise uvedené v žádosti a musel by zjišťovat i další okolnosti a skutkový stav daného případu. Takovou povinnost mu však zákon č. 106/1999 Sb. neukládá.

Důvodová zpráva k zákonu č. 61/2006 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 106/1999 Sb. a kterým bylo ustanovení § 2 odst. 4 do tohoto zákona vtěleno (sněmovní tisk č. 991 IV. volebního období Poslanecké sněmovny) uvádí: „Povinný subjekt je povinen poskytovat pouze ty informace, které se vztahují k jeho působnosti a které má nebo by měl mít k dispozici. Naopak režim zákona o svobodném přístupu k informacím nestanovuje povinnost nové informace vytvářet či vyjadřovat názory povinného subjektu k určité problematice. Toto ustanovení nemá v žádném případě sloužit k nepřiměřenému zužování práva na informace, má pouze zamezit žádostem o informace mimo sféru zákona – zvlášť časté jsou v této souvislosti žádosti o právní analýzy, hodnocení či zpracování smluv a podání – k vypracování takových materiálů nemůže být povinný subjekt nucen na základě své informační povinnosti, neboť taková úprava by byla zcela proti původnímu smyslu tohoto institutu.“ Rozsudek Nejvyššího správního soudu 1 As 141/2011 – 67 hledá „rozhraničení mezi situacemi, v nichž půjde toliko o vyhledání a uspořádání již existujících informací do podoby, v níž je možné je žadateli předat, a situacemi, v nichž by sestavení požadovaných informací již představovalo vytvoření nové informace,“ a nalézá je v „rozlišování mezi případy, kdy je povinný subjekt schopen požadované informace sestavit ze zdrojových informací, kterými disponuje, v zásadě mechanickým způsobem, a situacemi, v nichž sestavení požadované informace překračuje rámec takových jednoduchých úkonů“. V této souvislosti cituje autory komentáře k zákonu č. 106/1999 Sb. (Furek, A. – Rothanzl, L.: Zákon o svobodném přístupu k informacím. Komentář. 2010, Praha: Linde, str. 60-61), podle nichž rozlišení obou kategorií „musí být hledáno v míře intelektuální náročnosti činnosti, která byla nutná pro přípravu odpovědi na žádost. Jinak řečeno o vytváření nové informace půjde pouze tehdy, jestliže k vytvoření odpovědi na žádost nestačí pouhé mechanické vyhledání a shromáždění údajů, která má povinný subjekt k dispozici a které jsou žadatelem poptávány, ale jestliže je nezbytné s těmito údaji provádět další zpracování nad rámec prostého vtělení do odpovědi na žádost.“

Požadovaná informace je tedy dotazem na názor ve smyslu § 2 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb. Policie České republiky nemá zpracováno stanovisko, právní rozbor k dané otázce. Z tohoto důvodu se na tento požadavek podle výše uvedeného ustanovení informační povinnost nevztahuje.

Nicméně nad rámec informační povinnosti lze k uvedené problematice obecně sdělit, že z ustanovení § 45 odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, vyplývá pro příslušníky bezpečnostních sborů povinnost mlčenlivosti. Podle tohoto ustanovení je příslušník bezpečnostního sboru povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvěděl při výkonu služby; to neplatí, jestliže byl příslušník této povinnosti zproštěn služebním funkcionářem, nestanoví-li zvláštní právní předpis²⁶) jinak. V tomto zákoně je mlčenlivost upravena dále v § 214, v němž je nadto uvedeno, že povinnost mlčenlivosti trvá i po skončení služebního poměru. Tato úprava je obecná. 
Policie České republiky pak postupuje podle zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, jehož ustanovení je vůči ustanovení zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů ve vztahu speciality. Dle § 115 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, je policista povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, se kterými se seznámil při plnění úkolů policie nebo v souvislosti s nimi, a které v zájmu zabezpečení úkolů policie nebo v zájmu jiných osob vyžadují, aby zůstaly utajeny před nepovolanými osobami. Tato povinnost trvá i po skončení služebního poměru. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se pak povinnosti mlčenlivosti nemůže policista dovolávat vůči policejnímu orgánu, státnímu zástupci, soudu, jinému bezpečnostnímu sboru včetně bezpečnostního sboru státu Evropské unie, kontrolním orgánům podle tohoto zákona a vůči ministerstvu, pokud jde o údaje potřebné k plnění jejich působnosti na základě zákona nebo mezinárodní smlouvy. Podle odstavec 4 tohoto ustanovení je oprávněn povinnosti mlčenlivosti zprostit policistu ministr nebo jím pověřená osoba.

Vedle výše uvedeného musí každý policista respektovat právní úpravu ochrany osobních údajů a ochrany osobnosti tak, jak vyplývá z příslušných právních předpisů.

Nicméně posouzení konkrétní situace, jak bylo uvedeno výše, nemůže být předmětem žádosti o informace dle zákona č. 106/1999 Sb. Dále bylo žadatelce sděleno, že v případě, že se domnívá, že se setkala s protizákonným jednáním konkrétního policisty, má právo na tuto skutečnost upozornit, přičemž upozornění se podává u útvaru policie, u kterého je policista zařazen. Upozornění na nedostatky v činnosti policejního útvaru je namístě podat u vedoucího příslušníka tohoto útvaru. Další podrobnosti k této možnosti je možné nalézt na internetových stránkách Policie České republiky www.policie.cz/eKomunikace/Stížnosti: Jak a kde si může občan stěžovat - Policie České republiky.

pplk. JUDr. Lucie Žárská, 11. 3. 2023