Policie České republiky – KŘP hlavního města Prahy
Odvrácená tvář Prahy
Přepis z novinového článku pochází z počátku 80. let
Známý žlutobílý vůz se zvolna plouží temnou ulicí. Najednou se z rádia umístěného na palubní desce ozve: Jeďte do Stupkovy ulice v Praze 7. Je tam výtržnost a zranění! Vůz sebou trhne, nabírá prudce na rychlosti a zatáčky bere téměř smykem. Nad střechou se rozzáří modré světlo. Na místě se potkává s dalším přivolaným vozem. Zraněný muž putuje do nemocnice, ti, co ho napadli proto, že přišel vymáhat už dávno splatný dluh, pro změnu na záchytku. Teprve až vystřízlivějí, rozhodne se o nich dál…
Vozy poměrně nového útvaru, nazvaného Pohotovostní motorizovaná jednotka, který působí na celém území hlavního města, vyjíždějí převážně v noci. Ve dne jen nejnutnější počet. Mají na starosti hlavně tu odvrácenou tvář Prahy, uschovanou pod rouškou tmy. Jinak „uliční kriminalitu“. Rvačky, krádeže motorových vozidel, přepadení, veřejný pořádek a klid, neukázněné noční řidiče. Proto je potkáte třeba i v městských sadech, kde potichu projíždějí a starají se o to, aby tam slušní lidé mohli projít bez obav, že je bude obtěžovat třeba podnapilý výtržník. 
Hlídka PMJ s vozem Volha 24.
Hlídka PMJ s vozem Volha 24.Vysílačka ve voze nemlčí, na tísňové volání, které má telefonní číslo 158, se mezi tím obrátil muž, jemuž nebylo lhostejné řádění v sousedním bytě. Na místě uplakaná mladá žena v šoku, velký byt zdemolovaný. Vykopnuté skleněné výplně ve dveřích, rozházené šatstvo, sklo, porcelán v troskách, dívka je neschopna slova a jen ukazuje na ústa, do nichž patrně utržila ránu od svého podnapilého muže. Rozhodl se totiž, že si to s manželkou vyřídí v bytě jejich rodičů, kam se před ním uchýlila, a vybral si k tomu dobu, kdy byla doma sama. Muž samozřejmě na příchod Bezpečnosti nečekal a vytratil se do ulic sídliště. Žena byla odvezena na vyšetření do nemocnice. A vysílačka pokračovala dál…
Zástupce náčelníka tohoto útvaru major Milan Goš vypráví o začátcích této jednotky v Ďáblicích. „Zpočátku jsme tu neměli jednoduchou pozici. A není divu, Staré Ďáblice jsou prakticky vesničkou, v níž se lidé znají, kde byl klid. Pak jsme se sem nastěhovali s naším rozsáhlým autoparkem, vyjíždíme přes úzkou silnici, tak z nás občané neměli valnou radost. Rozhodli jsme se, že se zapojíme do života obce. Máme patronát nad třemi školami, chodíme na brigády, stavíme mateřskou školu, mezi našimi soudruhy je řada aktivních sportovců, kteří se podílejí na životě oddílu Dynama Ďáblice. Je to zátěž, po dvanáctihodinových službách, ve volném čase. Ale stojí to za to. První nás vlastně mezi sebe přijaly děti.“
A není divu, stačí podvečerní pohled na dvůr, kde jsou zaparkované žlutobílé vozy. Ty vzadu, „kombíky“, mají zvláštní určení. O něm by mohly vyprávět oči svítící ze tmy. Služební psi. A psovodské hlídky, které se také vydávají na pouť noční Prahou, mají už za sebou také hodně úspěšných zásahů.
Hlídka PMJ při kontrole řidiče
Hlídka PMJ při kontrole řidiče Operační důstojník na městské správě SNB přijímá další oznámení a informuje hlídkové vozy. Na rohu Jungmannova náměstí a Národní třídy se kdosi pere. Domluvy, vysvětlování – náležitý zmatek, protože všichni svědci mají značně v hlavě a případ půjde rozmotat až ráno, kdy všichni vystřízliví. O kus dál osádka vozu domlouvá svérázným děvčátkům, která se bavím tím, že loudí od cizinců peníze a cigarety a dělají nám tak ostudu.
Svítá, ty s nečistým svědomím už nekryje noc a den zas patří pořádným lidem, kteří pracují a neškodí ostatním – kteří proto mají právo na klid a bezpečnost. O to se stará Pohotovostní motorizovaná jednotka, zkrátka péemjáci, pro než je samozřejmostí noc nikoliv v posteli, ale za volantem. A bilance jedné obyčejné noci všedního dne? Osm lidí zadrženo pro výtržnictví, další čtyři pro příživnictví, jednomu podnapilémi řidiči zabránili příslušníci této jednotky v jízdě. Ještě navíc chytili jednoho zloděje aut, poznali jednoho člověka, který byl hledán po celé republice, a našli jedno ukradené vozidlo. „Takže to byla jedna normální, úplně obyčejná noc.“ Loučí se major Goš.