Personální problematika
Zveřejnění podle ustanovení § 5 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb.
Žadatelka požadovala poskytnutí následujících informací:
„1) - o všech zákonem nebo zvláštním právním předpisem stanovených výjimkách, které brání přijetí občana ČR do služebního poměru nebo v setrvání v něm a nepovažují se za diskriminaci-sexismus, ale kdy je na jejich základě umožněn rozdílný přístup k mužům a ženám.
2) - kde a jak je pojato-ukotveno tradiční většinovou společností očekávání vzhledu uniformovaného příslušníka přesně tak, jak jej následně příslušníkům ukládá ZP PP č 181/2006 vč. zpracované metodiky k jednotné aplikaci ustanovení čl. 11 odst 3) závazného pokynu policejního prezidenta č. 181/2006.
3) - jakým způsobem - kdy a kým bylo projeveno zmíněné celospolečenské očekávání?
4) - zda Policie ČR považuje hnutí skinheads za extremistickou skupinu.
5) - zda je policistkám ČR povoleno mít úplně ostříhané vlasy nebo zcela oholené hlavy.
6) - na základě čeho došlo v roce 2022 ke změně ZP PP 181/2006 tak, že je viditelné tetování uniformovaných policistů a policistek vnímáno jako tradiční či většinovou společností přijatelná a za každých okolností i slušná a důstojná úprava zevnějšku, neohrožující jejich hrdost a sebekázeň, a která žádným způsobem nesnižuje důvěryhodnost konkrétního policisty jednajícího s občany v pozici představitele veřejné moci?
7) - čím konkrétně pouze mužský vlas, jako přirozená obnovitelná součást mužského lidského těla, v čisté a upravené podobě, avšak delší než stanovuje ZP PP 181/2006 a metodika, nikoli bezvýznamně snižuje důvěryhodnost konkrétního policisty jednajícího s občany v pozici představitele veřejné moci?
8) - čím konkrétně pouze mužský vlas, jako přirozená obnovitelná součást lidského těla, v čisté a upravené podobě, avšak delší než stanovuje ZP PP 181/2006 a metodika, nikoli bezvýznamně snižuje důvěryhodnost konkrétního policisty jednajícího s občany v pozici představitele veřejné moci:
a) pokud je zcela skryt pod pokrývkou hlavy
b) pokud není skryt pod pokrývkou hlavy a je upraven v souladu s nedotknutelným právem rovnoprávnosti mužů a žen, zaručeným mimo jiné zák. 1 a 2/1993 Sb.
9) žádám o představitelné určení snížení významnosti skryté pod pojmem „nikoliv bezvýznamně“ v případě, že by měl muž upravené a čisté vlasy, ale delší než ukládá metodika:
- o 1cm
- o 5cm
- o10 cm
- v případě, že by nebyli policisté (muži) nuceni činit, co zákon neukládá - tedy, že by si byly lidé sloužící u Policie ČR na stejných útvarech, funkcích a ve stejných uniformách rovni bez rozdílu pohlaví.
10) - o všech odpovídajících právních nástrojích, které může Policie ČR vůči policistovi aplikovat za účelem obnovení služební kázně, pokud příslušník sboru, vědom si svých nedotknutelných lidských práv, zaručených nejen Ústavou České republiky a Listinou základních práv a svobod, odmítne respektovat čl. 11 odst. 3) ZP PP 181/2006 a přísl. metodiku, protože nabyde přesvědčení, že tyto nejsou v souladu se zákonem a chce i nadále zůstat hrdým Policistou ČR, a kdy délka jeho vlasů nemá prokazatelný vliv na jeho charakterové, profesní, etické ani jiné vlastnosti, stejně jako nemá vliv a nijak neohrožuje dobrou pověst bezpečnostního sboru.
11) - o sdělení právní opory pro možnost vynucení pravidel definovaných interními normativními instrukcemi, které mohou být v rozporu se zákonem a o přesvědčivém odůvodnění čl. 11 odst. 3 ZP PP 181/ 2006 a metodiky k jednotné aplikaci ustanovení čl. 11 (vzhled), zejména že jsou tyto v souladu se zákony platnými v České republice a EU.
12) -ve kterém zákoně platném v ČR je zakotveno právo zaměstnavatelských organizací stanovit sexistická kritéria fyzického vzhledu těl svých pracovníků, tedy rozdílně dle jejich pohlaví? Viz. tvrzení PP “ Stanovit kritéria vzhledu svých pracovníků je právem každé zaměstnavatelské organizace.“
13) - o všech institucích veřejné správy a řadě společností soukromého sektoru (vč. sdělení konkrétních standardů a podmínek), které mají mít sexisticky definovaný standard formálního fyzického vzhledu těl svých pracovníků, tedy požadaveky na konkrétní fyzická odlišení nezbytná pro muže a ženy, o které se opírá tvrzení z poskytnuté informace.
14) - za jakým účelem Policie ČR nutí své zaměstnance-policisty vizuálně se odlišovat na základě rozdílnosti pohlaví?
15) - je pro společnost zásadní či jinak rozhodné, zda stejnou službu Policie ČR vykoná v daný čas na daném místě příslušník Policie ČR muž nebo žena?
16) - který zákon ukládá občanům ČR povinnost vizuálně, sexisticky se dle svého pohlaví či genderových stereotypů, odlišovat?
17) - kdo je u Policie ČR odpovědným pracovníkem sledujícím či určujícím konvence a vizuální odlišnosti mužů a žen?
- jak často tuto činnost vykonává, a kdy naposledy byly upraveny/aktualizovány příslušné konvence?
18) - proč Policie ČR zvolila k respektování jednoho pohlaví, striktní požadavky/povinnosti na pohlaví druhé - jinými slovy, z jakého důvodu není Policie ČR ochotna respektovat rovně obě pohlaví? (žádám o informaci, prokazující, že je tento postup Policie ČR legitimním, nikoliv projevem libovůle či nástroj šikany)
19) - která všechna další práva, nad rámec omezení práv příslušníka dle § 47 a § 48 zák. č. 361/2003 Sb. a omezení plynoucí z Listiny základních práv a svobod, jsou příslušníkům Police ČR přijetím k Policii ČR omezena? (sdělení zákonů a všech konkrétních §, stejně jako prokázání informace, že jsou se všemi nově přijímaní policisté seznámeni).
20) - o sdělení deklarovaného závazku Policie ČR společnosti, na základě kterého se na příslušníky Policie ČR – muže, vztahuje sexistická nutnost-povinnosti definované v čl. 11 odst. 3) ZPP 181/2006 a přísl. metodikou.
Policie České republiky jako povinný subjekt podle § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. žádost posoudila a k jednotlivým bodům žádosti sdělila následující:
Ad 1) Ustanovení § 3 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. praví, že informací se pro účely tohoto zákona rozumí jakýkoliv obsah nebo jeho část v jakékoliv podobě, zaznamenaný na jakémkoliv nosiči, zejména obsah písemného záznamu na listině, záznamu uloženého v elektronické podobě nebo záznamu zvukového, obrazového nebo audiovizuálního. Podle § 2 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb. se však povinnost poskytovat informace netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací.
Povinný subjekt je povinen poskytovat pouze ty informace, které se vztahují k jeho působnosti, a které má nebo by měl mít podle obecně závazného právního předpisu k dispozici. Naopak zákon č. 106/1999 Sb. nestanovuje povinnost nové informace vytvářet či vyjadřovat názory povinného subjektu k určité problematice, vytvářet analýzy či hodnocení na základě zadání žadatele.
Povinný subjekt konstatuje, že požadovanou informací ve smyslu výše citovaného zákonného ustanovení nedisponuje. Pro zodpovězení položené otázky a vypořádání se s jejími jednotlivými specifiky by musel povinný subjekt zaujmout konkrétní právní názor. Na takovou činnost se ale informační povinnost nevztahuje a žádný právní předpis zároveň neukládá povinnému subjektu povinnost takovou informací disponovat.
Ad 2) a 3)
Při posuzování očekávaného vzhledu uniformovaného příslušníka Policie České republiky lze vycházet z praktických zkušeností uniformovaných příslušníků z kontaktu s veřejností.
Ad 4)
V takto obecné formulaci, bez dalšího rozlišení, ano.
Ad 5)
Ano.
Ad 6)
Na základě komplexního přehodnocení dané problematiky bylo ustanovení upraveno tak, aby více zohledňovalo různorodost činností a profesí v policii, a to dílčím zmírněním požadavků. Pro činnosti a služební zařazení, u nichž by zmírnění bylo v rozporu s požadovanou společenskou úrovní, byla ponechána možnost přísnějších (tedy i dosavadních) požadavků.
Ad 7), 8), 9)
Vzhledem k nutnosti individuálního posouzení každého konkrétního případu (např. při porušení služebních povinností), povinný subjekt považuje předmětné otázky opět za dotaz na právní názor. Požadovanou informací povinný subjekt ve smyslu ustanovení § 3 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. nedisponuje a pro její zodpovězení by musel zaujmout právní názor ke konkrétním specifikům položených otázek. Takové činnosti se ale podle § 2 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb. informační povinnost netýká. Žádný právní předpis zároveň neukládá povinnému subjektu povinnost takovou informací disponovat.
Ad 10)
V otázce právních nástrojů při porušení služebních povinností odkazuje povinný subjekt na ustanovení § 50 a 51 a § 186 – 189a zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů.
Ad 11)
Povinný subjekt v této věci odkazuje na své předchozí vyjádření. Základní právní opora pro vynutitelnost vychází ze zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, který v § 45 odst. 1 příslušníkovi ukládá dodržovat služební kázeň (písm. a)), dodržovat pravidla služební zdvořilosti (písm. e)) a chovat se a jednat i v době mimo službu tak, aby svým jednáním neohrozil dobrou pověst bezpečnostního sboru (písm. i)); přičemž služební kázní se podle § 46 odst. 1 rozumí mj. dodržování právních předpisů, vnitřních (služebních) předpisů a rozkazů vedoucích příslušníků. Porušení uvedených povinností zakládá skutkovou podstatu kázeňského přestupku podle § 50 odst. 1 (nejde-li o jednání mající znaky přestupku nebo o trestný čin). Za kázeňský přestupek lze uložit kázeňský trest, který je správní (veřejnoprávní) sankcí.
Ad 12), 13)
Povinný subjekt konstatuje, že tyto otázky jsou vyhodnoceny jako dotaz na právní názor. Součástí otázek č. 12) a 13) je premisa, resp. Vaše vlastní hodnocení kritérií či definovaného standardu fyzického vzhledu jako sexistické. Povinný subjekt by musel v rámci odpovědi na danou otázku zaujmout právní názor i k výše popsané premise, kterou jako žadatelka ve své otázce uvádíte, a která tak je její nedílnou součástí. Na takovou činnost se ale informační povinnost nevztahuje a žádný právní předpis zároveň neukládá povinnému subjektu povinnost takovou informací disponovat.
Ad 14)
Povinný subjekt v této věci odkazuje na své předchozí vyjádření. V rámci vzniku služebního poměru k bezpečnostnímu sboru, který je s jedincem uzavírán na základě jednoznačného projevu jeho vůle (vizte § 13 zákona o služebním poměru), se dotčená osoba dobrovolně zavazuje existující kritéria respektovat
Ad 15), 16)
Policie České republiky konstatuje, že otázky č. 15) a 16) se nevztahují k její působnosti, povinný subjekt proto sděluje, že žádost o informace v předmětných otázkách podle ustanovení § 14 odst. 5 písm. c) zákona č. 106/1999 Sb. odkládá.
Ad 17)
Takové služební místo v Policii České republiky není zřízeno. K poslední části otázky povinný subjekt sděluje, že zmiňovaný pokyn policejního prezidenta č. 181/2006, kterým se stanoví základní pravidla chování, služebního jednání a služební zdvořilosti v Policii České republiky, byl naposledy novelizován dne 27. 7. 2022.
Ad 18)
Povinný subjekt konstatuje, že tato otázka je vyhodnocena jako dotaz na právní názor povinného subjektu. Součástí této otázky je premisa, resp. Vaše tvrzení, že Policie České republiky není ochotna respektovat rovně obě pohlaví. Povinný subjekt tak musí otázku posuzovat v kontextu výše popsané premisy, kterou jako žadatelka ve své otázce uvádíte, a která je její nedílnou součástí. Právní názor by tak musel zaujmout i k výše popsané premise. Na takovou činnost se ale informační povinnost nevztahuje. Žádný právní předpis zároveň neukládá povinnému subjektu povinnost takovouto informací disponovat.
Ad 19)
Omezení práv příslušníka je upraveno v § 47 a 48 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Povinný subjekt nedisponuje požadovanou informací ve smyslu § 3 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. a musel by ji nově vytvořit. Na takovou činnost se ale informační povinnost nevztahuje a žádný právní předpis neukládá povinnému subjektu povinnost touto informací disponovat.
Nad rámec informační povinnosti povinný subjekt k této otázce sděluje, že namátkou lze uvést nemožnost odmítnout splnit rozkaz požadující jinak protiprávní jednání (mimo spáchání trestného činu) podle § 46 odst. 2 nebo povinnost na chování příslušníka i v době mimo službu či povinnost iniciativy v době mimo službu podle zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. Je však otázkou, zda lze hovořit o omezení práv, když se jedná o povinnosti.
Ad 20)
Uvedené ustanovení je nepravdivě označováno jako sexistické. Sexismem se obvykle rozumí neoprávněná diskriminace (tedy rozlišování) na základě pohlaví. Ne každá diskriminace je však neoprávněná. Např. při přijímání do služebního poměru nelze diskriminovat např. na základě národnosti či politického přesvědčení, ale diskriminuje se např. podle zdravotního stavu, státního občanství či vzdělání. Odlišný požadavek na muže a ženy v dotčeném ustanovení vyplývá z odlišných požadavků v rámci etikety či společenského vnímání vzhledu ve vztahu k osobám ve služebním poměru vojenského typu, které jsou ve stejnokroji.
pplk. Mgr. art. et Mgr. David Schimmer – 22. 3. 2024