Plnění některých úkolů Policie České republiky v trestním řízení
Zveřejnění podle § 5 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb.
Žadatel se domáhal následujících informací:
„- úplného a aktuálního znění pokynu č. 103 policejního prezidenta ze dne 28. května 2013, o plnění některých úkolů policejních orgánů Policie České republiky v trestním řízení (dále jako „Pokyn“);
- zda pokyn nadřízeného vedoucího pracovníka dle čl. 4 Pokynu týkající se bodu 5. cit. „které jim byly přikázány rozhodnutím nadřízeného vedoucího pracovníka, nebo státního zástupce“, musí být písemný a jaké parametry a podmínky tento pokyn nadřízeného vedoucího pracovníka musí splňovat, aby za takový pokyn byl považován. Pro upřesnění mého navazujícího dotazu uvádím tento příklad: místně a věcně příslušené je např. místní oddělení XY. V důsledku pokynu nadřízeného, by mohla být dána místní a věcná příslušnost útvaru obecné kriminality XX, který však obecně není věcně příslušný. Pokyn nadřízeného vedoucího pracovníka je oprávněn učinit vedoucí místního oddělení XY či vedoucí útvaru obecné kriminality XX? Jak je dodržena a zajištěna zákonnost přípravného řízení, tj. aby konkrétní úkoly v trestním řízení činil místně, věcně a funkčně příslušný policejní orgán? Kdo řeší spory o místní příslušnost?
- Je policejní orgán povinen sdělit a doložit obhajobě, kdo, tj. uvedením jména, příjmení, zařazení v útvaru, daný pokyn vedoucího pracovníka udělil a kdy přesně a další okolnosti? Je takový pokyn dále blíže specifikován v jiném předpise, nařízení, pokud ano tak v jakém a žádám o poskytnutí“
Policie České republiky poskytla žadateli interní akt řízení požadovaný v prvním bodu žádosti. K požadavku obsaženému ve druhé větě třetího bodu žádosti zároveň sdělila, že neexistuje jiný interní akt řízení, který by specifikoval ustanovení čl. 4 odst. 1 písm. c) bodu 5 pokynu policejního prezidenta č. 103/2013, o plnění některých úkolů policejních orgánů Policie České republiky v trestním řízení.
Povinný subjekt dále konstatoval, že informací podle § 3 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. se pro účely tohoto zákona rozumí jakýkoliv obsah nebo jeho část v jakékoliv podobě, zaznamenaný na jakémkoliv nosiči, zejména obsah písemného záznamu na listině, záznamu uloženého v elektronické podobě nebo záznamu zvukového, obrazového nebo audiovizuálního. Informace požadované žadatelem ve druhém bodu žádosti a v první větě třetího bodu žádosti neměly takový charakter. Žadatel se domáhal výkladu konkrétního ustanovení pokynu policejního prezidenta č. 103/2013, o plnění některých úkolů policejních orgánů Policie České republiky v trestním řízení, ve vztahu k hypotetické jím samým konstruované právní situaci, to znamená, že se dotazoval na názor povinného subjektu, respektive požadoval vytvoření nové informace. Povinný subjekt právním výkladem v požadované podobě nedisponuje, aniž by mu nějaký právní přepis ukládal povinnost jím v takové podobě disponovat, a musel by ho proto teprve vytvořit.
Ustanovení § 2 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb. stanoví, že povinnost poskytovat informace se netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací. Důvodová zpráva k zákonu č. 61/2006 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 106/1999 Sb. a kterým bylo ustanovení § 2 odst. 4 do tohoto zákona vtěleno (sněmovní tisk č. 991 IV. volebního období Poslanecké sněmovny) uvádí: „Povinný subjekt je povinen poskytovat pouze ty informace, které se vztahují k jeho působnosti a které má nebo by měl mít k dispozici. Naopak režim zákona o svobodném přístupu k informacím nestanovuje povinnost nové informace vytvářet či vyjadřovat názory povinného subjektu k určité problematice. Toto ustanovení nemá v žádném případě sloužit k nepřiměřenému zužování práva na informace, má pouze zamezit žádostem o informace mimo sféru zákona – zvlášť časté jsou v této souvislosti žádosti o právní analýzy, hodnocení či zpracování smluv a podání – k vypracování takových materiálů nemůže být povinný subjekt nucen na základě své informační povinnosti, neboť taková úprava by byla zcela proti původnímu smyslu tohoto institutu.“
Komentář k zákonu o svobodném přístupu k informacím (Adam Furek, Lukáš Rothanzl, Tomáš Jírovec: Zákon o svobodném přístupu k informacím, Nakladatelství C. H. Beck, Praha, 2016, str. 77) uvádí, že „pod dotazy na názory se nejčastěji řadí žádosti o poskytnutí právních výkladů a stanovisek“ a že „povinnost poskytovat právní výklady v režimu zákona č. 106/1999 Sb. neexistuje“. Odvolává se přitom například na rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky č. j. 1 As 28/2010 – 86 ze 17. června 2010, který v odst. 46 svého odůvodnění praví: „Účelem výluky dotazů na názor povinného subjektu z působnosti zákona o svobodném přístupu k informacím je zabránit tomu, aby se jednotlivci obraceli na povinné subjekty s žádostmi o právní rady, předběžné posouzení či hodnocení záměrů těchto osob apod. Právo na informace zahrnuje pouze poskytování informací, nikoliv jejich interpretaci či hodnocení ze strany povinných subjektů.“
Povinný subjekt proto v souladu s ustanovením § 3 odst. 6 zákona č. 106/1999 Sb. poskytl žadateli doprovodnou informaci, že nedisponuje právním výkladem požadovaným ve druhém bodu a v první větě třetího bodu jeho žádosti, tj. nedisponuje požadovanou informací v podobě definované ustanovením § 3 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., aniž by byl povinen jí disponovat, a z uvedeného důvodu nemůže takovou informaci žadateli poskytnout.
PhDr. Jiří Vokuš, 13. prosince 2019