Postavení vazebně stíhaných policistů z pohledu výkonu služby a služebního příjmu
Žadatel se domáhal poskytnutí informací týkajících se tzv. Olomoucké kauzy. Zejména chtěl znát odpověď na otázku, proč vazebně stíhaní policisté nebyli zproštěni výkonu služby, zda budou pobírat během výkonu vazby služební příjem, kdo za ně bude plnit jejich služební povinnosti a kolik to bude stát.
Policie České republiky jako povinný subjekt podle § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. posoudila předmětnou žádost a poskytla žadateli následující informace:
Ustanovení § 40 – „zproštění výkonu služby“ – zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 361/2003 Sb.“) je hmotněprávním ustanovením, jehož účelem je ochrana bezpečnostního sboru a společnosti před možným zneužitím pravomocí, které zákon příslušníkovi svěřuje. Ke zproštění je možné přistoupit pouze za předpokladu splnění dvou kumulativních podmínek:
- důvodného podezření ze spáchání protiprávního jednání
a
- skutečnosti, že by ponechání příslušníka ve výkonu služby ohrožovalo důležitý zájem služby nebo průběh prošetřování jeho jednání.
V případě, že dojde k uvalení vazby na příslušníka, není pochybnost o tom, že byla naplněna první hmotněprávní podmínka (důvodné podezření). Ovšem vzhledem k charakteru tohoto opatření je fakticky nemožné naplnit druhou hmotněprávní podmínku. Příslušník není ve výkonu služby, je značně omezen na svých právech, a tedy již z principu nemůže ohrožovat důležitý zájem služby (viz definice důležitého zájmu služby v § 201 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb. – „Zájem bezpečnostního sboru na včasném a kvalitním plnění úkolů bezpečnostního sboru.“). Zároveň je vazba v mnoha případech využívána k zamezení ohrožení průběhu prošetřování jednání. Z tohoto důvodů je zřejmé, že v případě uvalení vazby na příslušníka, nemohou být naplněny obligatorní podmínky pro realizaci institutu zproštění. Samotná vazba je opatřením, které je daleko přísnějšího charakteru než zproštění výkonu služby a je do určité míry jeho obdobou (společné prvky - znemožnění zneužití práv, zabránění ohrožení prošetřování, negativní dopad na služební příjem).
V této souvislosti je nutné akcentovat, že po dobu vazby příslušníkovi nenáleží, jak se mnozí mylně domnívají, služební příjem (a contrario k § 112 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb. „Příslušník má nárok na služební příjem za výkon služby.“).
Nadřízený příslušníka, který je vzat do vazby, musí učinit organizační opatření pro případ, že by byl příslušník „nečekaně“ propuštěn z vazby, tj. znemožnit přístup na pracoviště, jak jeho vlastní, tak i jeho kolegů a okamžitě po propuštění z vazby zahájit řízení o zproštění výkonu služby s tím, že po dobu tohoto řízení nebude příslušník vykonávat službu z důvodu jiné překážky na straně bezpečnostního sboru.
Povinnosti vazebně stíhaných příslušníků plní dočasně jejich nadřízený. Je-li to nezbytné, lze pověřit jiného příslušníka zastupováním na služebním místě, na kterém je ustanoven příslušník, který byl vzat do vazby. Tomuto příslušníkovi náleží služební příjem, který plyne z tohoto zastupovaného služebního místa. Policii ČR tak nevzniká žádná škoda, neboť vazebně stíhaný příslušník nemá nárok na služební příjem.