Policie České republiky – KŘP Karlovarského kraje
Postraumatická intervevenční péče o policisty
KARLOVY VARY - Tento článek je určen všem policistkám, policistům a jejich životním partnerům.
- Co jsou akutní a posttraumatické zátěžové reakce?
- Traumatizujícími událostmi jsou například:
- Kdo může být ohrožen?
- Jaké symptomy se mohou objevit? Jaké symptomy se projevují?
- Jak se mají chovat v této situaci nadřízení, postižení, kolegové a životní partneři?
- Jak lze postiženému pomoci?
Podle jednotných mezinárodních předloh pro diagnostiku psychických poruch se rozlišuje mezi akutní a posttraumatickou zátěžovou reakcí. Akutní zátěžová reakce se projevuje během prvních čtyř týdnů po traumatu a v průběhu tohoto období rovněž odezní. Přetrvávají-li symptomy déle než jeden měsíc, hovoří se o posttraumatické zátěžové reakci. Tato se projeví zpravidla během prvních tří měsíců po traumatu. Může ale nastat i o několik měsíců nebo dokonce i let později. V tom případě se jedná o zpožděnou reakci. Při akutní zátěžové reakci dochází během traumatizující události nebo po ní k následujícím symptomům:
-
pocit bezmocnosti, lhostejnosti,
-
změněné vědomí s omezeným vnímáním sebe sama a okolí (trans),
-
pocit odpoutání od reality, člověk se slyší mluvit jakoby zdálky,
-
představy a pocity jsou slabé, vlastní myšlení, jednání je prožíváno jaksi neosobně, jakoby mechanicky nebo automaticky,
-
pocit, že člověk není sám sebou, že je odpoután a pohybuje se mimo své tělo,
-
chybí vzpomínky na důležité podrobnosti traumatu.
Symptomy jak akutní tak i posttraumatické zátěžové reakce jsou:
-
opětovné prožívání traumatu:
-
traumatická událost se neustále vrací do myšlenkových procesů, opakují se tíživé sny,
-
pocit, jakoby se traumatická událost opět vrátila, intenzivní psychické utrpení při konfrontaci s událostmi, jež symbolizují prožitek (den výročí události),
-
tělesné reakce při konfrontaci s událostmi, jež symbolizují prožitek
-
vyhýbání se věcem či událostem, které připomínají tíživý prožitek,
-
neschopnost rozpomenout se na důležitou část traumatu,
-
může se snížit obecná připravenost k reakci, což může vést k citovému ochuzení, nechuti k dříve důležitým aktivitám a rezignaci při maličkostech,
-
vzniká pocit izolace resp. odcizení od ostatních,je omezen afekt, může dojít např. k tomu, že již nejsou pociťovány pocity něžnosti ,
-
mohou nastat poruchy spánku, podrážděnost, problémy s koncentrovaností
a přehnané úzkostné reakce.