Žadatel požádal o následující informace: 

„1. Žádám Policii ČR o informaci, zda je trestným činem, pokud osoba nebo osoby, které jako zdravotničtí pracovníci vedome opakovaně a dlouhodobě (10 let) implantují do těla pacienta takové implantabilní zdravotnické prostředky, které byly podvodně uvedeny na trh, které jsou závadné nebo mohly být závadné a u kterých nebyla prokázána bezpečnost a kvalita podle příslušných platných zákonů ČR nebo EU. A zaroven kdyz tex osoby utajuji pacientum pritomnost latek v danych implantatech, ktere maju schopnost ohrozit, poškodit zdravy nebo navodit smrt i za bezneho použití daného prostredku/ prostretkov ?
2. Je trestným činem v ČR, když každý pověřený úřad v oblasti zdravotnických prostředků, jako je SUKL nebo Magistrát Prahy, Česká lékařská komora, nekteri clenove policie CR, nekteri clenove Statniho zastupitelstvi ví o podvodně uváděných zdravotnických prostředcích, ale nekoná a dokonce zneužívá své pravomoci k tomu, aby se pachatelé trestné činnosti pokračovali v ohrožování a poškozování zdraví pacientů. A to to i po te co bylo prokazano, ze pacientem tyto prostredky trvalo poškodili zdravi ?
3. Mam povinnost nahlasit trestni cinnost pokud se tyka ohrozovani a poskozovani zdravi pacientu vyrobci, uzivatelia ze strany podobného konani uredniku jak je uvedené v bodě 1 a 2 memo podání ze dne 10.04.2023 ?“

Policie České republiky jako povinný subjekt podle § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. žádost posoudila a k jednotlivým dotazům sdělila následující informace:

Ad 1, 2) Požadovanými informacemi ve vztahu k bodu č. 1 a 2 žádosti žadatele Policie ČR nedisponuje. Povinný subjekt je povinen poskytovat pouze ty informace, které se vztahují k jeho působnosti, a které má nebo by měl mít podle obecně závazného právního předpisu k dispozici. Podle § 2 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb. se nestanovuje povinnost nové informace vytvářet či vyjadřovat názory povinného subjektu k určité problematice, vytvářet analýzy či hodnocení na základě zadání žadatele.

Podle § 3 odst. 3 téhož zákona se informací rozumí jakýkoliv obsah nebo jeho část v jakékoliv podobě, zaznamenaný na jakémkoliv nosiči, zejména obsah písemného záznamu na listině, záznamu uloženého v elektronické podobě nebo záznamu zvukového, obrazového nebo audiovizuálního.

Na základě výše uvedených skutečností povinný subjekt posoudil možnost poskytnutí informací požadovaných v žádosti žadatele a dospěl k závěru, že nemá povinnost tyto informace podle zákona č. 106/1999 Sb. poskytnout, jelikož povinný subjekt nedisponuje informacemi k otázkám č. 1 a 2 předmětné žádosti. Aby byla zpracována skutečnosti odpovídající odpověď, bylo by třeba provést analýzu dané problematiky a zpracovat k ní právní stanovisko.

Povinný subjekt konstatuje, že informacemi, kterých se ve vztahu k bodu č. 1 a 2 žádosti žadatel domáhá, ve smyslu výše popsaného zákonného ustanovení, nedisponuje. Pro zodpovězení položených otázek by povinný subjekt musel zaujmout konkrétní právní názor k daným otázkám. Na takovou činnost se však informační povinnost nevztahuje a žádný právní předpis zároveň povinnému subjektu neukládá povinnost požadovanými informacemi disponovat.

Ad 3) Povinnost oznámit skutečnost, že byl spáchán trestný čin, je zakotvena v § 368 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „trestní zákoník“). Tato povinnost se týká konkrétních vyjmenovaných trestných činů. Pokud tak v uvedených případech neučiníte, dopustíte se trestného činu neoznámení trestného činu. Neoznámení trestného činu není trestné (vyjma případů vyjmenovaných v zákoně), pokud tak nelze učinit bez značných nesnází, nebo pokud byste sebe nebo osobu blízkou tak uvedli v nebezpečí smrti, ublížení na zdraví, jiné závažné újmy nebo trestního stíhání.

V ustanovení § 368 trestního zákoníku se uvádí:

„(1) Kdo se hodnověrným způsobem dozví, že jiný spáchal trestný čin vraždy (§ 140), těžkého ublížení na zdraví (§ 145), mučení a jiného nelidského a krutého zacházení (§ 149), obchodování s lidmi (§ 168), zbavení osobní svobody (§ 170), braní rukojmí (§ 174), zneužití dítěte k výrobě pornografie (§ 193), týrání svěřené osoby (§ 198), padělání a pozměnění peněz (§ 233), neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku (§ 234), neoprávněné výroby peněz (§ 237), porušení předpisů o kontrole vývozu zboží a technologií dvojího užití (§ 262), porušení povinností při vývozu zboží a technologií dvojího užití (§ 263), provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence (§ 265), porušení povinnosti v souvislosti s vydáním povolení a licence pro zahraniční obchod s vojenským materiálem (§ 266), obecného ohrožení (§ 272), vývoje, výroby a držení zakázaných bojových prostředků (§ 280), nedovolené výroby a držení radioaktivní látky a vysoce nebezpečné látky (§ 281), nedovolené výroby a držení jaderného materiálu a zvláštního štěpného materiálu (§ 282), získání kontroly nad vzdušným dopravním prostředkem, civilním plavidlem a pevnou plošinou (§ 290), zavlečení vzdušného dopravního prostředku do ciziny (§ 292), vlastizrady (§ 309), rozvracení republiky (§ 310), teroristického útoku (§ 311), teroru (§ 312), účasti na teroristické skupině (§ 312a), financování terorismu (§ 312d), podpory a propagace terorismu (§ 312e), sabotáže (§ 314), vyzvědačství (§ 316), ohrožení utajované informace (§ 317), válečné zrady (§ 320), přijetí úplatku (§ 331), podplacení (§ 332), genocidia (§ 400), útoku proti lidskosti (§ 401), apartheidu a diskriminace skupiny lidí (§ 402), agrese (§ 405a), přípravy útočné války (§ 406), použití zakázaného bojového prostředku a nedovoleného vedení boje (§ 411), válečné krutosti (§ 412), perzekuce obyvatelstva (§ 413), plenění v prostoru válečných operací (§ 414) nebo zneužití mezinárodně uznávaných a státních znaků podle § 415 odst. 3, a takový trestný čin neoznámí bez odkladu státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu nebo místo toho, jde-li o vojáka, nadřízenému, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta; stanoví-li tento zákon na některý z těchto trestných činů trest mírnější, bude potrestán oním trestem mírnějším.
(2) Kdo spáchá čin uvedený v odstavci 1, není trestný, nemohl-li oznámení učinit, aniž by sebe nebo osobu blízkou uvedl v nebezpečí smrti, ublížení na zdraví, jiné závažné újmy nebo trestního stíhání.
(3) Oznamovací povinnost podle odstavce 1 nemá advokát nebo jeho zaměstnanec, který se dozví o spáchání trestného činu v souvislosti s výkonem advokacie nebo právní praxe. Oznamovací povinnost nemá také duchovní registrované církve a náboženské společnosti s oprávněním k výkonu zvláštních práv, dozví-li se o spáchání trestného činu v souvislosti s výkonem zpovědního tajemství nebo v souvislosti s výkonem práva obdobného zpovědnímu tajemství. Oznamovací povinnost trestného činu obchodování s lidmi podle § 168 odst. 2 a zbavení osobní svobody (§ 170) nemá též osoba poskytující pomoc obětem trestných činů.“

pplk. Mgr. Lucie Dvořáková, 21. 6. 2023