V průběhu letní turistické sezony do našeho hlavního města přijíždějí návštěvníci z celé republiky a především ze zahraničí. Počet obyvatel naší metropole se v tomto období značně rozroste. Ulice a náměstí v centru Prahy jsou přeplněné k prasknutí a projít těmito místy je značně obtížné. Podobně jsou na tom i prostředky MHD. Nástup a výstup z tramvaje či soupravy metra v některých stanicích připomíná bojové scény.
V tomto období se policisté mnohem častěji setkávají se specifickou činností, jakou je hledání ztracených turistů. Nejedná se pouze o ztracené děti, ale často i o dospělé. Nelze také říci, že se v Praze ztrácí pouze zahraniční a mimopražští návštěvníci, často jsou to i lidé, kteří v Praze bydlí.
Nejčastěji takové pátrání začíná vyděšeným telefonátem na tísňovou linku Policie ČR, známou 158. Někdy je také kontaktována pěší či motorizovaná hlídka přímo v terénu. Informace o ztracené osobě, jejím popisu, času a místu posledního výskytu a dalších podrobnostech je radiostanicí předána všem hlídkám v terénu. Do pátrání jsou okamžitě zapojení také strážníci Městské policie. Informace je v mnoha případech předávána také dopravnímu podniku a do „pátrání“ se tak zapojují i řidiči tramvají, autobusu či metra. Velkým pomocníkem při pátrání jsou dohledové kamery městského kamerového systému. Specifické jsou také „ztráty“ ve velkých nákupních a zábavních centrech. V těchto místech se díky zapojení zaměstnanců center, kamerám a vnitřnímu rozhlasu podaří najít ztracené dítě či dospělého většinou ještě před příjezdem policie.
- Na začátku letošního května byla mladá maminka na procházce se svým devítiletým synem v jednom z parků na Praze 2. Krátce před polednem volala na l. 158, že se jí syn ztratil z dohledu a nemůže ho najít. Na místo během krátké chvíle dorazily motorizované i pěší hlídky policistů a podle získaného popisu začaly okamžitě propátrávat okolí. Chlapec byl o dvacet minut později nalezen, na několik kilometrů vzdáleném dětském hřišti.
Pražští policisté jsou takto žádáni o pomoc při pátrání po ztraceném dítěti či dospělém průměrně tak pětkrát za den. Pokud se však v Praze koná nějaký větší kulturní, společenská či jiná akce může to být i dvojnásobek až trojnásobek. Většina těchto „pátracích akcí“ končí v řádu desítek minut. Často také oznamovatelé najdou ztracenou osobu ještě před příjezdem policejní hlídky na místo a žádost o pomoc telefonicky zruší.
No a nyní to hlavní, jak těmto nepříjemným, zbytečným a pro všechny strany stresujícím situacím předcházet. Jedině prevencí, tedy nastavením jasných pravidel chování. Pokud již dojde ke ztracení, opět jasným postupem, jak se v takový okamžik zachovat. U rizikových skupin (děti a senioři) ještě doporučujeme zvýšit bezpečí různými prvky pasivní bezpečnosti. Například reflexní vestou s logem školky u malých dětí nebo pásky na rukou s důležitými informacemi u seniorů, či osob s poruchami paměti.
Policisté při preventivních přednáškách toto téma zmiňují již v mateřských školách a především na prvním stupni základních škol. Žádné oficiální doporučení jak postupovat neexistuje, každá instituce či organizace postupuje a radí podle svých zkušeností. My jako policisté, vycházíme především ze zkušeností z praxe. Ztracení dítěte se dá předejít jedině prevencí, tedy nastavením pravidel bezpečného chování, které vysvětlujeme dětem ve školách a to stejné by měly dělat i rodiče. Je nutné vysvětlit dítěti, jak může být nebezpečné vzdálit se z dohledu rodiče či učitele. Zmiňujeme riziko ohrožení dítěte v silničním provozu i ohrožení cizí osobou. Při přednáškách s dětmi probíráme i modelové situace – dítě se ztratí v obchodě, dítě se ztratí na ulici, dítě zapomene vystoupit z tramvaje či metra apod. Vždy však dětem zdůrazňujeme, že si pravidla musí domluvit hlavně s rodiči. Dětem radíme, aby při hledání hráli vždy tu pasivní roli. Pokud tedy zjistí, že se ztratili, měli by zůstat na místě a čekat, až se pro ně rodič či pedagog vrátí. Naopak rodičům a pedagogům radíme jít po stejné trase, jakou přišli.
Je tedy velmi důležité, aby dítě vědělo, že se taková situace může stát a vědělo, co má dělat. Máme bohaté zkušenosti hlavně ze škol, kdy děti jedou s učiteli na různé výlety atd. Při těchto cestách se například „zapomenou“ při vystupování z MHD. Pokud proběhla prevence a vědí, co mají dělat, ani nepanikaří a vše zvládají lépe než učitelé, kteří šediví strachy. Pražské školní děti však velmi dobře vědí, jak se mají zachovat a i díky opakovanému proškolení od pedagogů, po nich policisté pátrají jen výjimečně.
Velmi problematické může být pro policisty pátrání po dospělých zahraničních návštěvnících, kteří se odloučili od své organizované turistické skupiny, nebo jenom rodiny. Seriozní průvodci těmto situacím předchází mnoha způsoby. Tím nejjednodušším často bývá vizitka či leták hotelu, v kterém jsou turisté ubytovaní a mají ho stále u sebe. Pokud se ztratí, stačí požádat první vůz taxislužby, aby je odvezl na místo určení.
por. Bc. Ladislav Beránek – 24. 7. 2014