Policie České republiky  

Přejdi na

Pomáhat a chránit


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze English Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 
Krajské ředitelství Zlk

Policie České republiky – KŘP Zlínského kraje

Přítelkyni kradl šperky

UHERSKOHRADIŠŤSKO: Bydlel u ženy, kterou postupně okradl o šperky za desetitisíce.  

Jednačtyřicetiletá žena z Uherskohradišťska si před několika dny uvědomila, že v zámku dvířek sekretáře chybí klíček. Nebyl ani nikde spadlý u skříňky a nenašla jej ani na jiném místě v bytě. Až po pár dnech ho náhodou objevila v tašce svého přítele, který u ní posledního půl roku bydlel. Odemkla sekretář, kam si ukládala osobní dokumenty a šperky. Listiny byly na místě, ale zlaté šperky byly pryč! Zmizely tři soupravy zlatých řetízků, náušnic a přívěsků, dva masivní náramky, čtyři páry náušnic, pět prstenů s různými kameny, dva řetízky a zlaté dámské hodinky. Celková hodnota šperků se pohybovala okolo 48 tisíc korun. Podezření bylo velké, pro ženu překvapivé a bolestné zároveň. Osmatřicetiletý přítel se jí přiznal, že šperky postupně kradl a prodával je ve výkupnách po celém Uherském Hradišti. Za utržené peníze žil a prý splácel dluhy. Přítelkyni, kterou opakovně okrádal, začal slibovat, že jí všechno zaplatí a vynahradí. Žena mu snad nejdřív i věřila, a proto své rozhodnutí oznámit vše na policii odložila. Za pár dní se však okradená žena dozvěděla, že muž, kterého si nastěhovala do domu, má dlužit další ženě desetitisíce. To už byla poslední kapka. Osmatřicetiletého muže vyhodila z bytu a vše oznámila na policii. Uherskohradišťským policistům se již ve výkupnách nepodařilo najít ukradené šperky, protože zlatníci je již v tom časovém odstupu stačili odeslat pryč. Muž se ke krádežím přiznal a policisté mu sdělili podezření ze spáchání trestného činu krádeže, za což mu ze zákona hrozí až dva roky vězení. Podezřelý muž z obce poblíž Uherského Hradiště nebyl policí kvůli spáchání majetkové trestného činu vyslýchán poprvé a vzhledem ke zjištěným skutečnostem ani naposledy.

16. listopad 2012, por. Mgr. Aleš Mergental

vytisknout  e-mailem