Policie České republiky – KŘP Královéhradeckého kraje
Protidrogová prevence
I v ráji bylo pokušení (aneb již Adam nedokázal odmítnout); Mgr. Gabriela Tabachová, psycholožka; (archiv příspěvků)
I v ráji bylo pokušení (aneb již Adam nedokázal odmítnout)
Mgr. Gabriela Tabachová, psycholožka
Téma zakázaného ovoce nás provází již od biblických časů. Jeho vůně nás láká a my jen stěží odoláváme jeho svodům. I v ráji bylo přítomno pokušení a my se musíme vyrovnat s tím, že vábení zakázaného ovoce je součástí našeho světa. Odstranit drogové pokušení z tohoto světa nejde, to bychom museli zprovodit ze světa makovicové rostliny, tabák, konopí a dalších několik druhů naší flóry (a to bychom se asi nepohodli s ekology, takže bychom museli odstranit i je, a to bychom se asi nepohodli s policií, takže ... atd.) nebo odstranit z lidských myslí touhu po rychlé a "bezplatné" blaženosti (ani na to psychologie nemá zatím dostatečně účinné prostředky).
Stát se snaží s tímto tématem nakládat různě - v demokracii k tomu využívá legislativní opatření (i zde však můžeme nalézt slabá místa - připomeňme si prohibiční zákon v USA, který napomohl překupníkům si přivydělat na pašovaném alkoholu a stát ochudil pokladnu o nemalý příjem), jinde se stíná hlava. Zde bych mohla rozvinout debatu o legalizaci drog a o úloze státu v boji proti drogám a jeho účinnosti, já bych se však na danou problematiku podívala raději z psychologického hlediska.
Nejčastěji je nám předkládána drogová tématika v "ought" formě - tedy co by se mělo, či nemělo. Poslanci mohou učeně debatovat o velikosti varujících informací na cigaretových krabičkách, to však nic nemění na faktu, že znalost a vědění o škodlivosti ještě neznamená toto chování neprovozovat. To dokládá i scénka z Obecné školy, kdy ředitel hlásá, aby děti neolizovaly zledovatělé zábradlí. Lidská zvědavost, touha prozkoumat třináctou komnatu však byla silnější a doplatily na to svými "mlsnými jazyky". Zde je patrné, že ti, co zkusí drogu, nemusí být nutně hloupí, neznalí, ale ohroženi jsou i ti s rozumem nepoškozeným a zvídaví.
Snaha nás, nenapravitelných pedagogických optimistů, o osvětu se tak míjí účinkem. Děti ví o škodlivosti kouření (to si přečetly již tehdy, když si vykouřily svoji první startku) a drog možná více než si myslíme a přednášky vedené formou - to se nemá, to škodí, je tak nošením dříví do lesa. Po jedné přednášce o drogové problematice za mnou přišly děti z dětského diagnostického ústavu a střediska výchovné péče Pyramida a zvědavě se ptaly, zda bych jim nenašla něco o drogách na internetu. Můj kamarád právě dokončil internetovou stránku na rozlučku se svým spolužákem Davidem, který se rozhodl skoncovat se svojí heroinovou závislostí, ale již se mu to nepodařilo.
Když to shlédly, přestaly pídit po dalších informacích, tyto obrazy ze života promlouvaly mnohem výstižněji (bohužel si však nepřál tuto stránku zobrazit v novinách). Nechť je jeho příběh dostatečným varováním, pro ty, kteří by nějakou drogu chtěli vyzkoušet.
Problém je ten, že následky užívání drog jsou v našich představách poměrně v nedohlednu. Děti nemyslí příliš dopředu a vidí v drogách rychlou cestu k neznámým krajům, dobrodružství. Iluze bezplatnosti za experimentování a zážitky urychlené chemickým katalyzátorem si však brzy začíná vybírat svou krutou daň. Drogovou kariéru lze s "úspěchem" pěstovat na základech přesvědčení typu - mně se to nemůže stát, já to jenom zkusím, umím přestat, zvládnu to. Zkuste si však představit, jak obtížné je zbavit se určitých civilizačních nectností - např. nejíst sladké. Čím větší silou se snažíme potlačit naši neřest, tím větší síla proti nám působí. Představuji si to, jako když stlačíme pružinu a jakmile na chvíli polevíme, pružina se vymrští zpět. Jak je patrno, tento boj je vyčerpávající, úmorný a stojí mnoho sil a jak je vidět z příběhu Davidova, i životů.
Tento silový způsob léčby je postaven na fragmentaci - rozdělení osobnosti na popíranou a tu, která popírá. Domnívám se, že je třeba s člověkem pracovat celostně, v širším pochopení souvislostí. Drogová problematika by pro nás měla být výzvou k zamyšlení, co současná společnost lidem nabízí a o co je ochuzuje. V tradičních společnostech vždy byl rozdělen čas na posvátný a sakrální, společné souznění bylo podtrženo rituály. V dnešní civilizaci se čas posvátna zcela vytratil. Mluvíme pouze na konverzační rovině, chudost našeho pachtění se snažíme zamaskovat kupní silou. Reklama se nás snaží přesvědčit, že určitý produkt nám zaručí kus blaženosti na tomto světě. Ale ona nepřichází. Psychologie nenabízí všeobecně platné, univerzální menu životního štěstí. Spíše se snaží pomoci jednotlivci nalézt svůj jedinečný způsob životního naplnění (mluvíme zde o individuaci).
Zde vidím perspektivu psychologie a zážitkově orientované psychoterapie. Můžeme pomoci hledajícímu nalézt své zdroje (odkud čerpám energii, co mi přináší životní sílu a elán), výzvy (co mě zajímá, inspiruje, jak toho mohu dosáhnout), podpory (jak to nevzdávat, na co se mohu spolehnout, co mě podrží) jako alternativu k drogovému kolapsu.
V případě zájmu o psychosociální poradenství (určeno pro rodiče, děti, mládež, dospělé, seniory, ale i pedagogy) se můžete kontaktovat na telefonním čísle 974 522 892 v době od 7:00 - 15:30 hod. /není stálá služba/.
vytisknout
e-mailem
Facebook