Psychologické dopady mimořádné události
- Jaké psychologické dopady může mít mimořádná událost?
- Jak se s dopady mimořádné události vyrovnat?
Jaké psychologické dopady může mít mimořádná událost?
Mimořádná událost může ovlivnit náš psychický stav, ať jsme jí vystaveni přímo, nebo se týká našich blízkých či komunity a společnosti, ve které žijeme. Psychologické dopady jsou závislé na osobnosti zasažené osoby, na závažnosti a rozsahu MU, na okolnostech, za kterých se událost stala a které nastaly po jejím skončení, dále také na péči a podpoře, která se zasažené osobě dostala.
Mimořádnou situaci, jež nás zasáhla, zpravidla nemůžeme dopředu předvídat. Zaskočí nás.
Zasažení zažívají silné napětí, stres, úzkost, strach, šok. Často je narušen pocit bezpečí a jistoty, objevuje se bezmoc, ztráta síly, zlost. Zasažený člověk může trpět poruchami spánku, nočními můrami, tzv. flashbacky čili opakovaně až nutkavě vracejícími se vzpomínkami na traumatickou událost. Není výjimkou pociťovat napětí či otupělost, lehce se vylekat a chovat se ostražitěji, mít výpadky paměti (především na okolnosti události), špatně se soustředit, ztratit zájem o dříve vyhledávané aktivity, vyhýbat se místům a věcem, které událost připomínají.
To všechno může být přirozená, normální reakce naší psychiky a těla na nenormální situaci, kterou jsme prožili.
Krátkodobé příznaky prožitého traumatu, jinak také řečeno znaky tzv. akutní reakce na stres, se mohou projevovat v následujících třech oblastech.
Emocionální příznaky:
- Prudké a výrazně rychlé změny nálady
- Pocity strachu a nejistoty
- Prožívání viny
- Ztráta sebedůvěry
- Neschopnost projevit náklonnost k druhým
- Panika
- Nadměrné starosti o vlastní zdraví a vzhled
- Nadměrné trápení se s věcmi, které zdaleka nejsou tak důležité
- Nadměrné snění
- Nadměrné pocity únavy a obtíže při soustředění
- Zvýšená podrážděnost, popudlivost a úzkostnost
Změny v chování a sociálním kontaktu:
- Nerozhodnost
- Stažení se ze sociálního kontaktu, vyhledávání samoty
- Nemocnost a pomalé uzdravování
- Zvýšená osobní nehodovost
- Zhoršená kvalita i výkon práce, vyhýbání se úkolům a odpovědnosti
- Zvýšená potřeba kouření cigaret, užívání alkoholu a drog
- Ztráta chuti k jídlu nebo přejídání se
- Narušený denní rytmus
Tělesné příznaky:
- Pláč
- Bušení srdce
- Bolest a sevření za hrudní kostí
- Nechutenství a plynatost
- Křečovité, svírající bolesti v dolní části břicha, průjem
- Poruchy v sexuální oblasti (změny menstruačního cyklu, sexuální impotence)
- Bolesti zad a páteře
- Úporné bolesti hlavy
- Vyrážka
- Nepříjemné pocity v krku
Děti na traumatické události reagují podobně jako dospělí. U některých dětí se mohou objevit navíc problémy s řečí, v některých případech dokonce dočasná ztráta řeči. V důsledku události někdy přechodně dochází také k chování, které se obvykle vyskytuje u mladších dětí (tzv. regrese). Zejména u menších dětí se pak může objevit noční pomočování, vyžadování spaní v posteli s rodiči, strach chodit do školy a být bez rodičů. Dalším možným znakem je zhoršení ve škole, potíže s učením a nápadně apatické či agresivní chování. Děti častěji než dospělí na sebe berou vinu za to, co se stalo. I toto jsou zcela normální reakce na nenormální situaci, kterou zažily.
Prožívání traumatu je individuální proces. Zasažená osoba může vykazovat všechny, pouze některé nebo dokonce žádné z popsaných reakcí. U některých zasažených osob se popsané příznaky objeví bezprostředně po události a v řádu dnů či týdnů zmizí. U některých se zase mohou objevit opožděně s odstupem dnů a týdnů po události. Nelze ani vyloučit, že traumatizující událost nezpracujeme plně nikdy.
Pro urychlení stabilizace zasažené osoby se doporučuje změna prostředí, využití krizové intervence či krátkodobé psychoterapie.
Následkem dlouhodobého stresu může docházet ke změnám v kognitivní (např. ve vnímání, paměti), emocionální i adaptační oblasti. Přetrvávají-li znaky akutní reakce na stres déle než 4-6 týdnů, či se po několika týdnech po události začnou opětovně objevovat, může se jednat o tzv. posttraumatickou stresovou poruchu. V takovém případě je doporučováno co nejdříve vyhledat odbornou pomoc (např. pomoc psychologa, psychiatra).
Jak se s dopady mimořádné události vyrovnat?
Pokud jste zasaženi traumatizující mimořádnou událostí:
- Ocitli jste se v psychicky náročné situaci, ve které se lidé stávají citlivějšími a zranitelnějšími. Přijměte tento fakt a buďte tolerantnější sami k sobě a svým blízkým.
- Vyhledávejte informace o vývoji událostí, o tom, co bude následovat, na jaké instituce se můžete obrátit. Je důležité vědět, co Vás teď čeká, můžete se tak na situaci lépe připravit.
- Spolupracujte s těmi, kteří organizují průběh záchranných akcí (např. hasiči, policisté, zdravotníci, pomáhající organizace). Přijměte jejich pomoc. Jedině tak můžete sobě a svým blízkým zajistit bezpečí.
- Vyhněte se komunikaci s médii. Chraňte si své soukromí.
- Požádejte o pomoc své blízké, ať už členy rodiny či přátele. Mohou Vám například pomoci najít náhradní bydlení, pohlídat děti či domácí mazlíčky.
- Mluvte o události, o tom, co se stalo, jaké to má pro Vás následky, jak se cítíte. Pomůže Vám to uspořádat si myšlenky, uvolnit se.
- Myslete na svou životosprávu. Obzvlášť v náročných situacích je důležité dodržovat pitný režim, pravidelně jíst a spát.
- Vyhněte se nadměrnému množství alkoholu.
- Myslete také sami na sebe, najděte si alespoň chvíli na aktivity, u kterých si odpočinete (např. sport, příroda).
- Buďte aktivní, např. se zapojte do úklidových prací, do likvidace následků mimořádné události.
- Snižte nároky sami na sebe a na svou výkonnost, ale i na své nejbližší. Vytvořte si reálný plán likvidace následků události a držte se jej.
- Pokud je to možné, vraťte se co nejdříve do každodenního života.
- Nepotlačujte ani nezlehčujte své emoce. Každý z nás potřebuje čas na to, aby náročnou událost zpracoval a vyrovnal se s ní.
- Pokud však na sobě začnete pozorovat příznaky stresové reakce na prožitou událost, vyhledejte včas odbornou pomoc. Odborník Vám může pomoci zbavit se psychických obtíží a zamezit riziku vzniku posttraumatické stresové poruchy. Vy pak budete schopni lépe řešit následky události a rychleji se vrátit zpět do normálního života.
Pokud je mimořádné události vystaveno dítě:
- I malé děti vnímají, co se kolem nich děje. Je důležité s nimi mluvit o tom, co se stalo a co bude následovat, a to přiměřeně jejich věku.
- Vystrašené děti slovně uklidňujte a utěšujte. Dejte jim najevo, že je ochráníte.
- Pokud projeví děti zájem o zapojení se do úklidových prací, svěřte mu přiměřeně náročný úkol. Nechte je být nápomocné.
- Podporujte děti v projevování svých pocitů. Zároveň mějte na paměti, že zejména malé děti o svých prožitcích nedokáží mluvit tak dobře jako dospělí. K vyjádření emocí může být vhodnější hra nebo kresba.
- Buďte tolerantnější k výkyvům ve školním výkonu, podporujte dítě v mimoškolních aktivitách.
- Věnujte chování a prožívání dítěte zvýšenou pozornost. Pokud by došlo k výraznějším a déle trvajícím změnám v chování a prožívání dítěte, nebojte se zajít za odborníkem. Můžete tak předejít pozdějším problémům.
Pokud je traumatizující událostí zasažen někdo z Vašich blízkých:
- Podpora rodiny a blízkých lidí pomáhá k vyrovnávání se s událostí. Projevte o něj/ni přirozený zájem. Pokud bude chtít o události hovořit, pozorně ho/ji vyslechněte. Podpořte ho/ji ve zvládání situace.
- Tam kde je to možné, buďte nápomocní. Pomoc nabízejte i opakovaně, zároveň však nezapomínejte respektovat přání a potřeby zasažených osob.
- Informujte zasažené osoby o možnostech odborné pomoci, popřípadě ji zprostředkujte.
Velmi přehledně je problematika vyrovnávání se s traumatizující událostí zpracována v materiálu Psychoedukace pro lidi zasažené mimořádnou událostí.