Policie České republiky  

Přejdi na

Naším cílem je Vaše bezpečí


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze English Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 

Psychologické dopady trestného činu

  1. Jaké psychologické dopady může mít trestný čin?
  2. Jak se s dopady trestného činu vyrovnat?
Trestný čin a násilí má dopady na náš psychický stav, ať jsme mu vystaveni přímo, nebo se týká našich blízkých či komunity a společnosti, ve které žijeme. Psychologické dopady trestného činu na oběť jsou závislé na její osobnosti, na závažnosti a druhu trestné činnosti, na okolnostech, za kterých se událost stala a které nastaly po skončení TČ, dále také na péči a podpoře, která se oběti dostala.

Každý z nás reaguje na takovou událost svým specifickým způsobem. Vždy pamatujme na to, že stát se obětí trestného činu je zpravidla situace, kterou nemůžeme dopředu předvídat a předpokládat. Zaskočí nás. Vyvolá v nás reakci, kterou obvykle vnímáme negativně. Je to však přirozená, normální reakce naší psychiky a těla na nenormální situaci, kterou jsme prožili.

Obvykle se objevují silné emoce jako stres, úzkost, strach, šok. Často je otřesen pocit bezpečí a jistoty, oběť pociťuje zranitelnost, bezmoc, ztrátu pocitu kontroly nad situací. Může prožívat nedostatek síly, cítit zlost, stud, potupu a nenávist. Na druhou stranu si oběť může klást za vinu, že mohla reagovat jinak, či se do situace vůbec nemusela dostat. Někdy zažívá pocity nespravedlnosti a touží po odplatě. Může trpět poruchami spánku, nočními můrami, tzv. flashbacky čili opakovaně až nutkavě se vracejícími vzpomínkami na traumatickou událost. Není výjimkou pociťovat napětí, či otupělost, lehce se vylekat a chovat se příliš ostražitě, mít výpadky paměti (především na okolnosti incidentu), ztratit zájem o aktivity, které ji dříve zajímaly, vyhýbat se místům a věcem, které připomínají událost. Mohou se objevit i časté výbuchy zlosti. Běžně vykonávané činnosti jako jíst, spát, myslet či se soustředit mohou být narušeny.

Většina obětí se v různé míře potýká s dopady trestného činu. Většinou jde o krátkodobé příznaky, některé oběti mohou trpět dlouhodobými nebo dokonce trvalými následky. U jiných se však nemusí objevit vůbec.

Krátkodobé příznaky trvají řádově několik hodin či dní. Jsou přirozené a většinou samovolně odezní. Většina lidí se po trestném činu zotaví a vrátí se k běžnému životu. Krátkodobé příznaky prožitého traumatu, jinak také řečeno znaky tzv. akutní reakce na stres, se mohou projevit v následujících třech oblastech.

Emocionální příznaky:
  • Prudké a výrazně rychlé změny nálady
  • Pocity strachu a nejistoty
  • Prožívání viny
  • Ztráta sebedůvěry
  • Neschopnost projevit náklonnost k druhým
  • Panika
  • Nadměrné starosti o vlastní zdraví a vzhled
  • Nadměrné trápení se s věcmi, které zdaleka nejsou tak důležité
  • Nadměrné snění 
  • Nadměrné pocity únavy a obtíže při soustředění pozornosti
  • Zvýšená podrážděnost, popudlivost a úzkostnost
Změny v chování a sociálním kontaktu:
  • Nerozhodnost
  • Stažení se ze sociálního kontaktu, vyhledávání samoty
  • Nemocnost a pomalé uzdravování
  • Zvýšená osobní nehodovost
  • Zhoršená kvalita i výkon práce, vyhýbání se úkolům a odpovědnosti
  • Zvýšená potřeba kouření cigaret, užívání alkoholu a drog
  • Ztráta chuti k jídlu nebo přejídání se
  • Narušený denní rytmus
Tělesné příznaky:
  • Pláč
  • Bušení srdce
  • Bolest a sevření za hrudní kostí
  • Nechutenství a plynatost
  • Křečovité, svírající bolesti v dolní části břicha, průjem
  • Poruchy v sexuální oblasti (změny menstruačního cyklu, sexuální impotence)
  • Bolesti zad a páteře
  • Úporné bolesti hlavy
  • Vyrážka
  • Nepříjemné pocity v krku
Děti na traumatické události reagují podobně jako dospělí. U některých dětí se mohou objevit navíc problémy s řečí, v některých případech dokonce dočasná ztráta řeči. V důsledku události někdy přechodně dochází také k chování, které se obvykle vyskytuje u mladších dětí (tzv. regrese). Zejména u menších dětí se pak může objevit noční pomočování, vyžadování spaní v posteli s rodiči, strach chodit do školy a být bez rodičů. Dalším možným znakem je zhoršení ve škole, potíže s učením a nápadně apatické či agresivní chování. Děti častěji než dospělí na sebe berou vinu za to, co se stalo. I toto jsou zcela normální reakce na nenormální situaci, kterou zažily.

Následkem dlouhodobého nebo extrémního stresu může docházet ke změnám v kognitivní (např. ve vnímání, paměti), emocionální i adaptační oblasti. Přetrvávají-li znaky akutní reakce na stres déle než 4-6 týdnů, či se po několika týdnech po události začnou opětovně objevovat, může se jednat o tzv. posttraumatickou stresovou poruchu.

V případě závažnějších nebo dlouhodobých problémů je vhodné co nejdříve navštívit odborníka (např. psychologa, psychiatra). Lze se také obrátit na organizace poskytující odbornou pomoc obětem trestných činů, zejména pomoc sociální, psychologickou a právní.

vytisknout  e-mailem