Psychologické dopady trestného činu
- Jaké psychologické dopady může mít trestný čin?
- Jak se s dopady trestného činu vyrovnat?
Jaké psychologické dopady může mít trestný čin?
Trestný čin a násilí má dopady na náš psychický stav, ať jsme mu vystaveni přímo, nebo se týká našich blízkých či komunity a společnosti, ve které žijeme. Psychologické dopady trestného činu na oběť jsou závislé na její osobnosti, na závažnosti a druhu trestné činnosti, na okolnostech, za kterých se událost stala a které nastaly po skončení TČ, dále také na péči a podpoře, která se oběti dostala.
Každý z nás reaguje na takovou událost svým specifickým způsobem. Vždy pamatujme na to, že stát se obětí trestného činu je zpravidla situace, kterou nemůžeme dopředu předvídat a předpokládat. Zaskočí nás. Vyvolá v nás reakci, kterou obvykle vnímáme negativně. Je to však přirozená, normální reakce naší psychiky a těla na nenormální situaci, kterou jsme prožili.
Obvykle se objevují silné emoce jako stres, úzkost, strach, šok. Často je otřesen pocit bezpečí a jistoty, oběť pociťuje zranitelnost, bezmoc, ztrátu pocitu kontroly nad situací. Může prožívat nedostatek síly, cítit zlost, stud, potupu a nenávist. Na druhou stranu si oběť může klást za vinu, že mohla reagovat jinak, či se do situace vůbec nemusela dostat. Někdy zažívá pocity nespravedlnosti a touží po odplatě. Může trpět poruchami spánku, nočními můrami, tzv. flashbacky čili opakovaně až nutkavě se vracejícími vzpomínkami na traumatickou událost. Není výjimkou pociťovat napětí, či otupělost, lehce se vylekat a chovat se příliš ostražitě, mít výpadky paměti (především na okolnosti incidentu), ztratit zájem o aktivity, které ji dříve zajímaly, vyhýbat se místům a věcem, které připomínají událost. Mohou se objevit i časté výbuchy zlosti. Běžně vykonávané činnosti jako jíst, spát, myslet či se soustředit mohou být narušeny.
Většina obětí se v různé míře potýká s dopady trestného činu. Většinou jde o krátkodobé příznaky, některé oběti mohou trpět dlouhodobými nebo dokonce trvalými následky. U jiných se však nemusí objevit vůbec.
Krátkodobé příznaky trvají řádově několik hodin či dní. Jsou přirozené a většinou samovolně odezní. Většina lidí se po trestném činu zotaví a vrátí se k běžnému životu. Krátkodobé příznaky prožitého traumatu, jinak také řečeno znaky tzv. akutní reakce na stres, se mohou projevit v následujících třech oblastech.
Emocionální příznaky:
- Prudké a výrazně rychlé změny nálady
- Pocity strachu a nejistoty
- Prožívání viny
- Ztráta sebedůvěry
- Neschopnost projevit náklonnost k druhým
- Panika
- Nadměrné starosti o vlastní zdraví a vzhled
- Nadměrné trápení se s věcmi, které zdaleka nejsou tak důležité
- Nadměrné snění
- Nadměrné pocity únavy a obtíže při soustředění pozornosti
- Zvýšená podrážděnost, popudlivost a úzkostnost
Změny v chování a sociálním kontaktu:
- Nerozhodnost
- Stažení se ze sociálního kontaktu, vyhledávání samoty
- Nemocnost a pomalé uzdravování
- Zvýšená osobní nehodovost
- Zhoršená kvalita i výkon práce, vyhýbání se úkolům a odpovědnosti
- Zvýšená potřeba kouření cigaret, užívání alkoholu a drog
- Ztráta chuti k jídlu nebo přejídání se
- Narušený denní rytmus
Tělesné příznaky:
- Pláč
- Bušení srdce
- Bolest a sevření za hrudní kostí
- Nechutenství a plynatost
- Křečovité, svírající bolesti v dolní části břicha, průjem
- Poruchy v sexuální oblasti (změny menstruačního cyklu, sexuální impotence)
- Bolesti zad a páteře
- Úporné bolesti hlavy
- Vyrážka
- Nepříjemné pocity v krku
Děti na traumatické události reagují podobně jako dospělí. U některých dětí se mohou objevit navíc problémy s řečí, v některých případech dokonce dočasná ztráta řeči. V důsledku události někdy přechodně dochází také k chování, které se obvykle vyskytuje u mladších dětí (tzv. regrese). Zejména u menších dětí se pak může objevit noční pomočování, vyžadování spaní v posteli s rodiči, strach chodit do školy a být bez rodičů. Dalším možným znakem je zhoršení ve škole, potíže s učením a nápadně apatické či agresivní chování. Děti častěji než dospělí na sebe berou vinu za to, co se stalo. I toto jsou zcela normální reakce na nenormální situaci, kterou zažily.
Následkem dlouhodobého nebo extrémního stresu může docházet ke změnám v kognitivní (např. ve vnímání, paměti), emocionální i adaptační oblasti. Přetrvávají-li znaky akutní reakce na stres déle než 4-6 týdnů, či se po několika týdnech po události začnou opětovně objevovat, může se jednat o tzv. posttraumatickou stresovou poruchu.
V případě závažnějších nebo dlouhodobých problémů je vhodné co nejdříve navštívit odborníka (např. psychologa, psychiatra). Lze se také obrátit na organizace poskytující odbornou pomoc obětem trestných činů, zejména pomoc sociální, psychologickou a právní.
Jak se s dopady trestného činu vyrovnat?
Povaha trestných činů a jejich dopadů na oběť je velice různorodá. Neexistuje tedy obecný návod, jak se s nimi vyrovnat. Přesto zde můžete najít rady, které Vám mohou při zvládání náročné situace pomoci. Další tipy, co dělat, naleznete na těchto stránkách u jednotlivých trestných činů.
Pokud jste se stali obětí trestného činu:
- V náročných situacích se lidé stávají citlivějšími a zranitelnějšími. Přijměte tento fakt a buďte tolerantnější sami k sobě.
- Mluvte o události, o tom, co se stalo, jaké to má pro Vás následky. Může to být těžké, ale pomůže Vám to uspořádat si myšlenky, pochopit prožitou událost.
- Řekněte svým blízkým, jak se cítíte. Sami mohou být zmateni, nemusí rozumět tomu, co se ve Vás děje a proč reagujete, tak jak reagujete. Zároveň mohou být nejistí, jak se k Vám mají chovat. Budete-li s nimi hovořit o svých pocitech, lépe Vás pochopí.
- Požádejte své blízké o pomoc, ať už členy rodiny či přátele. Mohou Vám například pomoci vyřídit formální záležitosti (pojistná smlouva), půjčit finance na koupi odcizených předmětů, doprovázet Vás ve večerních hodinách, zůstat přes noc u Vás doma.
- Pokud je to možné, vraťte se co nejdříve do každodenního života.
- Myslete na svou životosprávu. Obzvlášť v náročných situacích je důležité dodržovat pitný režim, pravidelně jíst a spát.
- Vyhněte se nadměrnému množství alkoholu.
- Dopřejte si čas a prostor sami pro sebe. Věnujte se aktivitám, u kterých budete alespoň na chvíli moci zapomenout na prožitou událost (např. sport, příroda). Je důležité si odpočinout a načerpat nové síly.
- Pokud u Vás došlo ke ztrátě pocitu bezpečí, snažte se o jeho obnovu. Dle povahy trestného činu může jít např. o zvýšení zabezpečení bytu či domu, ve večerních hodinách požádat o doprovod).
- Nebuďte příliš nároční na sebe a svou výkonnost. Vytvořte si přiměřený plán na několik dní dopředu. Zvažte, co vše je potřeba v souvislosti s trestným činem vyřídit (např. nahlásit pojistnou událost, zajít k lékaři). Nezapomeňte na příjemné aktivity.
- Snažte se být aktivní, pokud je to možné. Mnohým obětem trestných činů pomáhá např. komunikovat a spolupracovat s policií při vyšetřování. Aktivní zapojení se také napomáhá snížení pocitu bezmoci.
- Neberte spravedlnost do svých rukou, spolupracujte s policií a dalšími orgány činnými v trestním řízení. Je to nejlepší a zároveň pro Vás nejbezpečnější způsob, jak dostát spravedlnosti.
- Nesnažte se na prožitou událost zapomenout, nepotlačujte ani nezlehčujte své emoce. Psychika člověka potřebuje čas na to, aby náročnou událost zpracovala a vyrovnala se s ní.
- Pokud na sobě v důsledku prožité události začnete pozorovat příznaky stresové reakce, vyhledejte včas odbornou pomoc. Odborník Vám může pomoci zbavit se psychických obtíží a zamezit riziku vzniku posttraumatické stresové poruchy. Vy pak budete schopni lépe řešit dopady trestného činu a rychleji se vrátit zpět do normálního života.
Pokud je obětí nebo svědkem trestného činu dítě:
- Dítě do 18 let je dle zákona o obětech trestných činů zvlášť zranitelnou obětí. Zjistěte, jaká mu náleží práva.
- Děti jakéhokoliv věku, stejně jako dospělí, vnímají, co se s nimi a kolem nich děje. Je důležité být dítěti k dispozici, když bude chtít mluvit o tom, co se stalo a co bude následovat, a to přiměřeně jejich věku.
- Pokud je dítě vystrašené, slovně ho uklidňujte a utěšujte. Dejte mu najevo, že je ochráníte. Je důležité, aby se dítě cítilo v bezpečí.
- Přijměte opatření, která zvýší bezpečí dítěte. Není však na místě jednat příliš úzkostně (např. nepouštět dítě samo z domu). Dítě může vycítit Váš strach a samo se stát úzkostným.
- Podporujte dítě v projevování svých pocitů. Zároveň mějte na paměti, že zejména malé děti o svých prožitcích nedokážou mluvit tak dobře, jako dospělí. K vyjádření emocí může být vhodnější hra nebo kresba.
- Snažte se, aby se dítě co nejdříve vrátilo zpět do normálního života. Buďte však tolerantnější k výkyvům ve školním výkonu, podporujte dítě v mimoškolních aktivitách.
- Věnujte chování a prožívání dítěte zvýšenou pozornost. Pokud by došlo k výraznějším a déle trvajícím změnám v chování a prožívání dítěte, vyhledejte odbornou pomoc. Můžete tak předejít pozdějším problémům.
Pokud se obětí trestného činu stal někdo z Vašich blízkých:
- Podpora rodiny a blízkých lidí pomáhá k vyrovnávání se s událostí. Projevte o něj/ni přirozený zájem. Pokud bude chtít o události hovořit, pozorně ho/ji vyslechněte. Podpořte ho/ji ve zvládání situace.
- Tam kde je to možné, buďte nápomocní. Pomoc nabízejte i opakovaně, zároveň však nezapomínejte respektovat přání a potřeby oběti.
- Informujte oběť trestného činu o možnostech odborné pomoci, popřípadě ji zprostředkujte.