Rovné příležitosti pro muže a ženy
Většina z nás se už někdy setkala s tradiční, stereotypní představou, podle které jsou některé profese čistě mužské a uplatnění žen při jejich výkonu není vhodné. Snaží se je zdůvodňovat objektivními příčinami, založenými zejména na argumentech biologicky vrozených rozdílů mezi ženami a muži. K těmto profesím patří i služba v ozbrojených a bezpečnostních sborech.
Vytváření rovných příležitostí pro ženy a muže je problém celospolečenský. Je zřejmé, že rovnost zaručená zákonem neznamená faktickou, skutečnou rovnost příležitostí. Samotné právní předpisy nemohou řešit složité a hluboce zakořeněné předsudky v obecném povědomí společnosti.
Během posledních let došlo k pokroku zejména ve vybudování základního právního rámce, který garantuje princip rovnosti. Prosazování stejného kvantitativního zastoupení žen a mužů v ozbrojených a bezpečnostních sborech by bylo opravdu samoúčelné. Samozřejmostí by se však mělo stát rovnoprávné postavení obou pohlaví. Předpokladem naplnění tohoto principu v praxi je vytvoření společnosti, ve které skutečnost být ženou či mužem nepředurčuje člověka k omezeným rolím, nebo k určitému způsobu života.
V zákoně č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, a v dalších pracovněprávních předpisech existuje mnoho ustanovení, která chrání zaměstnané ženy. Právní úprava pracovních podmínek žen je diferencována. Jednak pro ženy obecně, zvlášť pro těhotné ženy a matky malých dětí, kterým je poskytována zvláštní ochrana. Právní úprava rovněž řeší konkrétní problémy těhotné ženy, ženy pečující o děti do věku osmi let, ale i osamělé ženy pečující o dítě, které nedosáhlo věku patnácti let. V podstatě stejná úprava, jaká je poskytována zaměstnaným matkám, je poskytována i osamělým mužům, kteří pečují o dítě.
V policejním sboru je přímo upraven princip přímé i nepřímé diskriminace v ustanovení § 77 výše zmíněného zákona. Dále v § 16 odst. 4 stanoví, že přijetí občana do služebního poměru nelze odepřít z důvodu věku, rasy, barvy pleti, pohlaví, sexuální orientace, víry, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnosti, etnického, sociálního původu, majetku, rodu, manželského a rodinného stavu, povinnosti k rodině, důvodu členství v odborových organizacích, jiných sdruženích s výjimkou případů, které stanovuje tento zákon nebo zvláštní právní předpis. Tyto výjimky se nepovažují za diskriminaci. Toto ustanovení rovněž zakazuje jednání, které diskriminuje občana nikoliv přímo, ale až ve svých důsledcích – navádění k diskriminaci. Za zmínku jistě stojí i fakt, že příslušník a příslušnice mají podle § 112 odst. 3 zákona o služebním poměru také nárok na stejný služební příjem za stejnou službu nebo za službu stejné hodnoty.
V policejních školách ministerstva vnitra jsou programy základní odborné přípravy zaměřeny na problematiku lidských práv, rovnosti mužů a žen a domácího násilí. Pozornost je věnována stereotypu v myšlení studentů-policistů/studentek-policistek a jejich přístupu k problematice rovného postavení žen a mužů. Důraz je kladen na citlivý přístup k obětem trestných činů i k handicapovaným osobám. Na tomto poli policie spolupracuje i s neziskovými organizacemi.
kpt. PhDr. Dagmar Bednarčíková
tisková mluvčí Policejního prezidia ČR
15. 10. 2010
vytisknout
e-mailem
Facebook