Šéf policejních pyrotechniků varuje nálezce: I zdánlivě neškodná munice může explodovat
PRAHA / 16:20, 13. 06. 2012 Šéf policejních pyrotechniků Michal Dlouhý po dvou nedávných tragických úmrtích při amatérské delaboraci munice důrazně varuje hledače a nálezce armádních pozůstatků před manipulací s jakoukoli, i údajně bezpečnou, pyrotechnikou. Jak uvedl pro Mediafax, i zdánlivě neškodná munice může explodovat.
Dlouhý tak reagoval na květnový případ z Červeného Hrádku na Plzeňsku, kde ve sklepě rodinného domu při explozi trhaviny zahynul amatérský hledač munice z druhé světové války, a čtvrteční výbuch v obci Hrubá Vrbka u Veselí nad Moravou při kterém byl ze stejného důvodu velmi vážně zraněn místní pětačtyřicetiletý muž. Obě tragédie shodně provázely početné nálezy vojenské munice - od pěchotních nábojů až po dělostřelecké granáty. "Ti lidé by si především měli uvědomit, že tím kromě sebe ohrožují zejména své okolí, ať už své rodiny nebo sousedy," upozornil ředitel Pyrotechnické služby Policie ČR Dlouhý.
Jak Mediafax již informoval, minulý týden ve čtvrtek odpoledne byl na linku 158 oznámen výbuch plynové láhve při svařování. Na místě však policisté zjistili, že došlo k explozi nalezené munice, se kterou muž neodborně manipuloval. Při prohlídce stavení byly nalezeny stovky kusů drobné munice a řada kusů větší ráže, kterou museli pyrotechnici zajistit. Tři kusy nebezpečné munice dokonce museli na místě zničit. "Vrátili se od tamtud v pět hodin ráno," poznamenal Dlouhý s tím, že hledače osobně dělí na rozumnější a rizikové. Ti první se většinou spokojí s knoflíky, metály, opaskovými sponami a podobnými drobnostmi, ale v případě nálezu munice přivolají policii. "Za takové hledače jsme vděční," poznamenal Dlouhý.
Proto pyrotechnici provedli mezi uniformovanými policisty osvětu, aby rozlišovali mezi těmi, kteří mají vyhledávání jako koníčka, a těmi, kteří se hledáním přímo živí. "Setkali jsme se s tím, že i ti "rozumní" hledači poté, co některé z nich policisté trochu „vydusili“ (neoznámení jakéhokoliv nálezu je vždy protiprávní a podle hodnoty věci se jedná o přestupek nebo trestný čin), byli naštvaní, že se na oznamování příště vykašlou a nechají nalezenou munici, před níž mají respekt, na kraji cesty, kde ji najde a oznámí někdo jiný. Ale zrovna v jednom případě se jednalo o dělostřelecký granát, který byl postaven na zapalovači a opřený o strom. Nikdy nevíte, co se může stát, určitě by nebylo dobré, aby to našly třeba děti a začaly s municí neodborně manipulovat," podotkl Dlouhý.
Hledači podle pyrotechniků nejsou jen zájemci o militárie a válečnou historii, ale čím dál častěji i nelegální obchodníci s municí. "Na internetu nebo na burzách se s delaborovanou municí čile obchoduje. A ceny za některé kousky dosahují tisíců korun nebo i více," podotkl náměstek ředitele Pyrotechnické služby Policie ČR Miloslav Žán. Proto také stále více lidí vyráží s detektory kovů ve stopách vojsk během válečných a osvobozovacích operací v roce 1945. Nalezenou a vykopanou munici podle Dlouhého vykopou a odvezou, nejčastěji domů, kde ji shromažďují. Tam se poté se svými nedostatečnými znalostmi pokusí munici zbavit nebezpečného obsahu - trhaviny, a když uspěje, kovové nábojnice vyčistí a nabídne k prodeji. "O těch, kteří nejsou úspěšní, se dozvíme vzápětí," doplnil Dlouhého jeho náměstek Žán s tím, že tímto koníčkem se v ČR zabývají tisíce lidí, v drtivé většině „poučení amatéři“ bez potřebných znalostí. "Skutečný odborník by takhle nikdy neriskoval," dodal Žán.
Pro dobrodruhy zabývající se hledáním a neodbornou delaborací mají oba velitelé pyrotechniků důrazné varování: i důvěrně známá nebo zdánlivě bezpečná munice může explodovat. Jako příklad uvádí Žán ruské miny, které používala Sovětská vojska během svého pobytu na území tehdejšího Československa. "V podstatě ani odborník nemůže v některých případech na první pohled poznat, zda se jedná o ostrou nebo cvičnou pumu. Zjednodušeně: v každém případě vypadají stejně, leckdy včetně funkčního zapalovače nebo ostré rozbušky, pouze náplň je inertní. Takže do doby, než se „zprůhlední“ - udělá se otvor a prozkoumá se vnitřek, tak nikdo nemůže s jistotou určit, o jakou munici se jedná," poznamenal Žán.
Velkým problémem byly podle něj například sovětské protitankové miny po odchodu sovětských vojsk z Milovic, zejména právě díky tomu, že mezi cvičnými a ostrými není na pohled žádný rozdíl. Cvičné byly používány pro účely nácviku vyhledávání a manipulace a byly důsledně evidovány. "Kdežto skutečné protitankové miny byly brány jako spotřební materiál. Když ale při inventuře skladník přišel na to, že mu nějaká cvičná mina chybí, vzal ostrou a bílou barvou na ni udělal bílý kříž, čímž se v uvozovkách stala cvičnou," upozornil Žán na nečekaná rizika. Právě opuštěné armádní újezdy skrývají podle pyrotechniků dodnes nebezpečí.
"Máme případy, že lidi vozí do šrotu nálezy z bývalých vojenských prostorů. Jede starý favorit, který je naložen třeba i několika kilogramy výbušnin, kromě toho samotného kovu. Je to jako s jízdou na červenou - stokrát mu to vyjde a pak jednou ne," doplnil Žán s tím, že při převozu nevybuchlé munice představují hledači ohrožení pro kohokoliv, koho potkají.
Také bezpečná druhoválečná munice, jako jsou například původně neškodné dýmové granáty, se může za desetiletí stát nebezpečnou. "Měli jsme případ z jižní Moravy, kde kolegové našli dva dělostřelecké granáty. Nezdály se jim, uvnitř objevili nějakou tekutinu, následně se zjistilo, že přestože původně šlo o relativně neškodnou sloučeninu, která měla udělat jenom dým a kouř, tak během 70 let se chemickými procesy změnila v jedovatou látku," uvedl Dlouhý s tím, že neuvážené odpálení takového granátu by ohrozilo jak životy lidi, tak i životní prostředí.
Stejné riziko dodnes podle pyrotechniků představují různé bojové otravné látky, od první světové války umisťované do ručních nebo dělostřeleckých granátů. "Například yperit je maximálně stabilní a je tedy i po sto letech stejně nebezpečný, jako tehdy. Vlhkost se tam nedostane, neprobíhají tam žádné procesy, takže si své vlastnosti dokonale zachová," dodal Žán s tím, že i když československá armáda vzhledem k mezinárodním konvencím jedy jako je sarin, chlor nebo yperit nepoužívala a i v průběhu 2. světové války byly chemické zbraně použity v Evropě jen v několika málo známých případech, může se tato munice dostat na naše území například z četných nálezů v západní Evropě pocházejících z 1. světové války. Svědčí o tom i případ nedávného zajištění z Francie nelegálně dovezené munice, u níž se ale podezření na obsah chemických látek nepotvrdilo.
Michal Hrbek