Policie České republiky – KŘP Královéhradeckého kraje
Květen 1945
Za svobodu padli i četníci z Jičínska
Dokončení z minulého čísla
Strážm. Josef Chaloupka
Prvním zatčeným četníkem z Jičínska a zároveň jednou z posledních obětí z řad četnictva byl strážm. Josef Chaloupka (nar. 17. května 1910 v Licomělicích, okr. Heřmanův Městec) z četnické stanice Nová Paka.
Strážm. Josef Chaloupka byl už 29. dubna 1939 zatčen gestapem na četnické stanici v Nové Pace. Důvodem bylo, že jako příslušník Stráže obrany státu v roce 1938, kdy konal službu v obvodu stanice Špindlerův Mlýn, zadržel společně se strážm. Šandou a voj. Suchardou a Votrubcem německého vyzvědače Bedřicha Jirschika. Při odvádění zpět přes státní hranice se Jirschik pokusil o útěk a byl hlídkou zastřelen. Strážm. Chaloupka byl po zatčení odveden gestapem do věznice okresního soudu ve Vrchlabí a spolu s oběma vojíny byli zvláštním soudem v Trutnově odsouzeni k trestu smrti. Z vězení okresního soudu ve Vrchlabí se mu však podařilo uprchnout a 1. listopadu 1939 se přihlásil na četnické stanici v Nové Pace.
Příslušníci novopacké stanice mu hned poskytli pomoc, opatřili mu falešné doklady, civilní oděv, odbarvili mu vlasy. Podílela se na tom místní složka Obrany národa (ON), zejména velitel obecní výkonné policie v Nové Pace Václav Svoboda. Po několikadenním pobytu v Nové Pace odešel strážm. Chaloupka pod falešným jménem do okresu královéhradeckého a později rychnovského, kde pracoval po celou dobu okupace jako dělník. Gestapo na něho vydalo zatykač a hledalo ho.
Ještě v listopadu 1939 byl poslán plk. gšt. Petrem Novákem, krajským velitelem ON v Hradci Králové, za mjr. Františkem Kynychem (pocházel právě z Nové Paky), velitelem ON okresu Rychnov nad Kněžnou, aby mu poskytl úkryt a postaral se o něho. Mjr. Kynych opatřil strážm. Chaloupkovi další občanskou legitimaci a ukryl jej u četnického praporčíka Krulíka v Kvasinách u Rychnova, kde pak pracoval do dubna 1945 a odkud se přesunul do Prahy.
Přihlásil se tam dne 5. května 1945 u Zemského četnického velitelství a poté od téhož dne bojoval při obraně Staroměstské radnice v četnické četě por. Hrabáka. Dne 8. května 1945 v bojích o Staroměstskou radnici, když z okna hořící radnice odstřeloval pancéřovou pěstí německé tanky, přičemž se mu dva podařilo vyřadit z boje, dostal z třetího tanku, který útočil na radnici, plný zásah, takže se jeho tělo vůbec nenašlo. Téhož dne padl na pražských barikádách také vrchní respicient Jaroslav Prášek (nar. 15. 2. 1905) z Jičína a zraněn byl příslušník pražské policie František Rejman (nar. 23. 7. 1895), který bojoval od 5. května 1945 v Praze-Vršovicích.
Je krutým dílem osudu, že strážm. Josef Chaloupka padl těsně před ukončením bojů, ke kterému na Staroměstském náměstí v Praze došlo 8. května 1945 kolem 17. hodiny na základě jednání České národní rady s německým velením. Padl na prahu vítězství a svobody po jistě nesnadném životě během celé okupace. Dne 29. června 1946 mu byl v jeho rodišti v Licomělicích slavnostně odhalen památník.
Šstrážm. Josef Havelka
Další z posledních obětí nacistické perzekuce se stal šstrážm. Josef Havelka narozený 29. listopadu 1902 v Stržanově, okr. Chotěboř. Obecnou školu vychodil ve smíšené třídě ve Stržanově a následně se vyučil tesařem. K četnictvu nastoupil 1. dubna 1928 a posléze byl umístěn na četnickou stanici Bernartice u Trutnova. Od roku 1938 byl na základě žádosti z roku 1936 přemístěn na četnickou stanici do Nové Paky, kde bydlel s manželkou a dvěma malými dcerami Věrou a Zdeňkou.
Jako příslušník Stráže obrany státu se od mobilizace v květnu 1938 účastnil zabezpečení státních hranic, zažil přepad Freikorpsem 22. září 1938 a osvobozování obce Královec (Königshan) od ordnerů, přičemž zde bojoval v rámci 2. praporu SOS pod velením mjr. Josefa Wurma společně s kolegy z Nové Paky, vrch. strážm. Jaroslavem Sýkorou a šstrážm. Karlem Houserem. Mjr. Wurm pak během okupace zastával funkci velitele v odbojové skupině Obrany národa pro Jičín a v únoru 1940 byl zatčen, později odsouzen a vězněn v Gollnově a Terezíně do 31. května 1945. Následkem prožitých útrap zemřel 3. února 1946 ve věku 52 let.
Po stažení se z odstoupených území odjel šstrážm. Havelka společně s dalšími četníky bránit hranice na Slovensko do Liptovského Sv. Mikuláše a po bojích komplikovaných Hlinkovými gardisty, zvláště pak ozbrojeném střetu u Turčanské Teplé, se mu podařilo dostat se zpět do Nové Paky.
V roce 1944 absolvoval školu pro výcvik velitelů stanic a byl umístěn na četnickou stanici v Jičíně, kde ho 18. července 1944 zatklo, přímo na stanici, gestapo. Důvodem byla činnost v odbojové skupině působící na Novopacku, která byla napojena na paraskupinu Barium (Velký Josef) operující na Královéhradecku a na skupinu Alex generála Františka Slunéčka, činnou na Turnovsku. Nejprve jej uvěznili v Kartouzách, posléze byl ve vazbě gestapa Jičín, vězněn byl také v Terezíně a pankrácké věznici. Od prosince 1944 jeho vyšetřování převzalo pražské gestapo, kde byl veden pod poř. č. 32257.
Zatčením trpěla i jeho rodina, když mu byla po zproštění výkonu služby vyplácena polovina služebního platu. Z Terezína i Pankráce se mu podařilo odeslat několik motáků uschovaných ve spodním prádle, které posílal manželce na vyprání. I tak nemohl vyloučit odhalení motáků a shodně v nich, stejně jako v dopisnicích oficiálně povolených, projevoval starosti o rodinu, prosil o zaslání teplého oblečení, jídla, zejména moučkového cukru, který vězňům pomáhal přežít, neboť jim dodával tolik potřebnou energii. Pozdravoval své kamarády od četnictva, zvláště Václava Koženého, svého kamaráda, působícího jako spojka na partyzánskou skupinu operující v oblasti Kumburka. Jeho ilegálně ukrývanou pistoli předala jeho manželka kolegovi Boh. Brandejskému.
V terezínské Malé pevnosti prošel celami 41 a 42, pracoval i v nelidských podmínkách na výstavbě tajné podzemní továrny Richard. Dne 4. května 1945 byl veden jako nemocný tyfem na cele č. 43 a od této chvíle je nezvěstný. Bezvýsledně jej v Terezíně po válce hledala manželka s dětmi, kolegové četníci a příbuzní. S největší pravděpodobností zemřel, jako mnozí další vězni, na tyfové onemocnění. Prohlášen za mrtvého byl ke dni 10. listopadu 1945. Ministr vnitra jej jmenoval vrchním strážmistrem in memoriam a udělil mu Pamětní odznak druhého národního odboje.
Před osvobozením Terezína si s dalším spoluvězněm slíbili, že jakmile se jeden z nich o druhém po válce doslechne, vyhledá jej. Když se jeho kamarád dozvěděl, že v Nové Pace se koná slavnostní odhalení Památníku obětem fašismu, na tento akt přijel. Marně hledal strážm. Josefa Havelku mezi hosty, našel jeho jméno na pamětní desce mezi oběťmi.
Připomeňme si ještě v krátkosti další oběti závěru války z řad četníků, kteří sloužili na Jičínsku. Šstrážm. Josef Doškář (nar. 2. 4. 1902) z četnické stanice Dolní Bousov, bytem tamtéž, vězněný od 1. srpna 1944 do 5. května 1945, který zemřel na tyfus v roudnické nemocnici 15. května 1945. Šstrážm. Josef Malý z četnické stanice Mladějov, který zemřel na následky věznění 9. května 1945 po návratu z Kartouz. Strážm. Antonín Rybín (nar. 9. 10. 1898) z četnické stanice Sobotka. Vězněn byl od 20. července 1944 do 5. května 1945 a podlehl tyfu 21. května 1945. Vrch. strážm. Ladislav Volf (nar. 27. 6. 1895) z Libošovic, umučený 13. prosince 1944 v Terezíně. Vrch. strážm. František Zajíc (nar. 19. 3. 1892) z četnické stanice Železnice, zatčený 22. října 1940, vězněný v Kartouzách, Vrchlabí, Litoměřicích, Terezíně a Vratislavi (Breslau). Zemřel na následky útrap 5. května 1945. Šstrážm. Ladislav Vávra z ČS v Jičíně, který byl zatčen 24. srpna 1944 a odsouzen na čtyři roky. Zahynul 31. března 1945 v KT Buchenwald.
Ti, jimž se podařilo přežít hrůzy nacistických vězení a koncentračních táborů, si do konce života nesli nejen traumata fyzická, v podobě různých chronických onemocnění, ale i psychická, s nimiž se jen těžko vyrovnávali. Padlým, popraveným a umučeným již nikdo život nevrátil, jejich rodinám navždy chyběli synové a dcery, bratři či sestry, dětem rodiče, prarodiče. Proto nikdo nesmí být zapomenut a nic nesmí být zapomenuto.
por. Josef Kracík
policejní komisař
Územní odbor Jičín OOK SKPV
V článku byly použity materiály Archivu bezpečnostních sborů, Státního okresního archivu v Jičíně a pozůstalostí po vrch. strážm. Josefu Lžičařovi a šstrážm. Josefu Havelkovi, za jejichž poskytnutí autor velmi děkuje rodinným příslušníkům.