Policie České republiky – KŘP Středočeského kraje
Středočesští policisté mají speciálně vycvičeného psa na hledání lidských ostatků
Speciálně vycvičené psy na vyhledávání cadáveru nemají jen za mořem. Tři takové policejní specialisty najdete i u nás.
Středočesští policisté mají speciálně vycvičeného psa na hledání lidských ostatků
Speciálně vycvičené psy na vyhledávání cadáveru nemají jen za mořem. Tři takové policejní specialisty najdete i u nás. Jednoho má k dispozici policejní prezidium a po jednom Správa PČR středočeského kraje a brněnští policisté. My jsme si povídali s nadporučíkem Richardem Haasem, vedoucím služební kynologie Správy středočeského kraje. Právě zde totiž vycvičili úplně prvního psího specialistu na našem území …
Vytrvalost a temperament
Středočeští policisté mají v současné době k dispozici jednoho již „hotového“ psa, tedy vlastně fenku německého ovčáka Ursu. Zároveň už od letošního roku intenzivně cvičí dalšího parťáka – fenu německého ovčáka Lolu. Výcvik psů, určených pro vyhledávání lidských ostatků, není snadný a ani laciný. Policisté navíc stále narážejí na nejrůznější úskalí. Tím hlavním je odpor veřejnosti, která se stále mylně domnívá, že výcvik psa se děje na skutečných lidských ostatcích. Jak to tedy skutečně je a co takový pes dokáže?
Pane nadporučíku, jak se pes specialista pro vyhledávání lidských ostatků cvičí? Mají pravdu ti, kteří v internetových diskusích varují před znesvěcením lidských ostatků?
Rozhodně pravdu nemají. S tím problémem se setkáváme velice často, ale ani u nás, ani nikde jinde v západním světě se psi opravdu necvičí na skutečných lidských ostatcích. Je to nejen nezákonné, ale pro nás by to bylo eticky naprosto nepřijatelné.
Na čem se tedy cvičí?
Na takzvaných umělých paších – jsou to chemické látky, které velice věrohodně simulují pach lidské tkáně. Dostáváme je v tabletkách. Jakmile se ale jednou tabletka „otevře“, musí se rychle použít. Po delší době je ale na vyhození.
Opravdu stačí chemie?
Ano, takzvané pseudopachy, jsou pro fixaci pachů je dokonalé. Ale aby pes byl schopen pracovat i se směsí pachů, využíváme často i skutečná místa zločinu. Abych to vysvětlil – pokud dojedeme na místo nálezu lidského těla, můžeme si poté, co naši kolegové krimtechnici provedou veškeré potřebné kroky a zadokumentují vše, můžeme si do speciálních nádob nabrat například zem, na níž nebo v níž tělo leželo. Jindy můžeme pro výcvik použít například kus koberce, na němž byla mrtvola nalezena. Nikdy, a to opakuji, nikdy necvičíme na skutečných lidských ostatcích.
Jak dlouho trvá výcvik takového psího specialisty?
Záleží hodně na jeho schopnostech se učit. Pokud si vytipujeme nějakého psa a začneme s výcvikem někdy kolem osmnáctého měsíce jeho věku, pak za půl, někdy tři čtvrtě roku máme hotového psa, který může jet na zadání kategorie a každý rok na obhajobu.
Říkáte, že si ho musíte vytipovat – co je rozhodující?
Je naprosto jedno, jestli má rodokmen nebo jestli je bez průkazu původu, či nějaký kříženec. Důležité je, aby byl systematik, musí být vytrvalý, temperamentní a nadto musí mít obrovskou výdrž. Při práci musí dokázat spolehlivě propátrat mnohdy veliká území a nesmí se dopustit chyby. V práci vydrží desítky minut, ale pak potřebuje oddych. Záleží vždy na okolnostech – v horku necháváme Ursu hledat jen patnáct, dvacet minut a pak jí dáváme krátkou pauzu.
To jen tak přijedete do lesa, kriminalisté vám řeknou: Tady někde by měla být zakopána mrtvola pana XY, a vy hledáte?
Ne tak docela. Jsme povoláváni až po dlouhém šetření, sběru důkazů, výsleších podezřelých nebo obviněných. Musíme mít alespoň základní zadání – tady někde v okruhu dvou set metrů by mělo být ono místo. Ale máte částečně pravdu v tom, že pokud pachatel schválně mlží, nezbývá než si danou lokalitu rozdělit do sektorů a začít je systematicky prohledávat.
Četl jsem, že pro vycvičeného psa není problém najít mrtvolu zahrabanou i několik metrů pod zemí.
To je fakt, záleží samozřejmě na konkrétním místě, ale opravdu to není problém. Navíc náš předchozí pes Zaj, který nám uhynul ze zdravotních důvodů, byl specialista i na vyhledávání lidských těl ve značně stížených podmínkách – jímkách, studnách, i na volné hladině, nebo spíš pod ní. Ursu zatím učíme dalším a dalším dovednostem.
Vaším teritoriem je jen Středočeský kraj?
Ne, vzhledem k tomu, že v republice jsou jen tři psí specialisté, jsme povoláváni i mimo náš domovský region. Velice často spolupracujeme s Útvarem pro odhalování organizovaného zločinu, takže působíme po celé republice.
Proč máme jen tři speciálně vycvičené psy? Není to málo?
Je to dáno především finanční náročností výcviku. Jak jsem již hovořil o speciálních tabletách, ty jsou velice drahé, a tak zatím není v silách policie vycvičit pro každou krajskou správu jednoho psa. Máme tři a ti zatím vždy odvedli vynikající práci. My teď cvičíme čtvrtého, parťáka pro Ursu. Vzhledem k tomu, k jakým případům jsme nasazováni, je lepší, aby psovod měl dalšího psa na střídání.
Je Ursa vycvičena jen na vyhledávání lidských ostatků, nebo má i další specializace?
To je téma věčných debat. My zastáváme stanovisko, že takový pes je opravdu velmi speciální a tak se s ním musí zacházet. Pes pro vyhledávání lidských ostatků by podle našeho názoru neměl být nasazován například na pátrací akce (na stopování živé osoby, chcete-li). Policejní prezidium jako jediné má psa, který je určen na vyhledávání živých osob, tak i pro vyhledávání mrtvých. Jak ale ukazuje praxe, psovi vždy dlouho trvá, než „přepne“ na ten který pach, na který se má soustředit. Pach mrtvého těla je zcela jiný a velice specifický. Pes se na něj musí mezi jinými pachy z okolí soustředit. je to jako hledat jehlu v kupce sena. Proto zastáváme společně s kolegy z Brna zásadu, že pes na vyhledávání lidských ostatků by neměl mít specializaci na nic jiného!
Jaké máte výsledky?
Zatím se nestalo, aby se Ursa mýlila. Totéž platilo o Zajovi. to byl skutečný mistr.
Za poslední dva roky ale nemáte ani jeden případ nálezu …
Ano, ale i to je stoprocentní úspěšnost – náš pes na vytyčeném území žádné zakopané nebo jinak ukryté lidské ostatky nenašel. Když se pak prováděl průzkum místa odkrytím půdy a dalšími technickými prostředky, museli nám krimtechnici dát za pravdu. Pes se nemýlil, opravdu tam žádné tělo nikdy nebylo.
Historie vzniku a použití psů na vyhledávání lidských ostatků u Středočeské policejní správy sahá do roku 1999, kdy začali kriminalisté stále častěji požadovat lokalizaci ostatků pohřešovaných osob, nebo obětí násilných trestných činů. To vedlo k výcviku prvního psího specialisty – německého ovčáka jménem Zaj. S výcvikem začal ve svých šestnácti měsících a rychle se vypracoval na mistra oboru. Dokázal bezproblémově a se stoprocentní jistotou vyhledat lidské ostatky v rozsáhlých i nepřístupných terénech, ve studnách, jímkách, štolách, ve vodě … V lednu 2002 dostal v Býchorském výcvikovém středisku potřebný atest a od té doby jej na pomoc požadovali kriminalisté z celé republiky. Zaj měl za sebou mnoho případů nálezů i označení míst a lokalit, kde žádné tělo nebylo a není. Bohužel v roce 2005 náhle uhynul na torzo žaludku a sleziny.
Na jeho místo nastoupila fenka Ursa, která svůj atest dostala v roce 2004 ve výcvikovém středisku Plzeň-Bílá Hora. Aby mohli středočeští psovodi vyhovět co možná největšímu počtu žádostí o pomoc, začali s přípravou třetího psa, feny německého ovčáka Loly, která zatím projevuje vrozené vlohy pro práci policejního specialisty.