Policie České republiky  

Přejdi na

Služba veřejnosti a prestižní povolání


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze English Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 
Národní protidrogová centrála

Národní protidrogová centrála SKPV PČR

Tolerance nás dostala na drogový vrchol

Praha - Obyvatelé Česka jsou opět v něčem mistři. Tentokrát ovšem není jasné, zda je to důvod k radosti. Česká republika totiž patří mezi přední světové výrobce amfetaminových drog, především metamfetaminu, jehož spotřeba je u nás nejvyšší v Evropě.  

Autor:
Vilém Janouš

Šéf Národní protidrogové centrály Jakub Frydrych

Autor: Deník/Divíšek Martin
 
Ani v ostatních drogách nezůstávají Češi pozadu. Podle zprávy, kterou vydala OSN, si natolik oblíbili extázi, že je ve spotřebě předhonili jen Australané. A v užívání konopí je podíl Čechů opět nejvyšší v celé Evropě. Šéf Národní protidrogové centrály Jakub Frydrych tento stav přičítá značné dostupnosti drog na českém trhu. Frydrychova jednotka, čítající asi 170 lidí, už 20 let honí drogové gangy po celé České republice.
 
Národní protidrogová centrála funguje už 20 let. Co se za tu dobu změnilo?
Změnilo se úplně všechno. Změnil se charakter drogové scény, ale právní prostředí, dokonce několikrát.
 
Vaše jednotka ze své podstaty vystupuje tvrdě proti drogám. Ale Globální komise pro drogovou politiku, v níž jsou zastoupeni významní lidé z celého světa, tvrdí, že válka proti drogám skončila neúspěchem a navrhuje naopak legalizaci některých drog. To je přímo v rozporu s vaším postojem…
Ta zpráva popisuje stav, ke kterému vývoj dospěl v konkrétních regionech, například v Mexiku. Vymáhání práva se tam blíží vojenským operacím. To je vlastně válka, kdy dochází k obrovským obětem na obou stranách i na nezúčastněných osobách. Rozumím tomu, že mají potřebu hledat i nějaká neobvyklá řešení. Ale co se týká Evropy, respektive schengenského prostoru jsou úvahy o zmírnění zákonů naprosto nadbytečné. Převážná část evropských států nestíhá užívání jako protiprávní. Výlučně se zaměřuje na výrobce, dovozce a distributory drog.
 
Se zprávou zmíněné globální komise tedy nesouhlasíte?
Nesouhlasím, protože se nedomnívám, že problém s drogami je jen plodem represe. Nedomnívám se, že když zlegalizujeme nějaké jednání, které bylo doposud trestné, že toto jednání zmizí. Tento názor opírám o svoji zkušenost, že obchod s drogami má jednoznačně kriminální podstatu a má ji primárně kriminální. Prostě si to ani nedokážu analogicky představit u jiných typů trestné činnosti. S nějakou mírou tolerance bychom mohli přistupovat třeba k drobným krádežím, které také můžeme jen minimálně ovlivňovat, a říct si, že to nebudou krádeže. To bychom se však smiřovali s nějakým stavem, který společnosti neprospívá.
 
Čím si vysvětlujete volání po legalizaci některých drog?
V médiích zaznívá velmi často. Z pohledu médií a některých závislostních odborníků je marihuana droga, která nemá negativní důsledek na zdravý vývoj jedince. Jenomže tento názor a praktikování této reality nás dovedlo na přední místo v Evropě v konzumaci této drogy. Ale co považuji za horší, intenzivní uživatelé marihuany jsou dnes v České republice druzí nejčastější žadatelé o léčbu. To jsou lidé, které tam nikdo, kromě sociálního tlaku, nenutí jít. To je pro mě jednoznačný signál, že tolerance nás dovedla do tohoto stavu.
 
Byl byste pro tvrdší postup proti drogám?
Nebyl bych pro tvrdší postup, ale byl bych pro postup, který zaangažuje jednotlivce, který si o své újmě přivodil závislost, aby byl nucen s tím něco dělat. Známe to z jiných zemí, kde existují odklony od správního nebo trestního řízení do léčby nebo terapie. Třeba z Anglie nebo z Francie. Dnes nejenže užívání není protiprávní, ale nemáme ani účinné nástroje, jak lidi k léčbě donutit. Je určitá část lidí, která se dobrovolně ze závislosti ani nepokusí dostat.
 
Jak se vůbec za posledních dvacet let, kdy Národní protidrogová centrála pracuje, změnila drogová scéna v České republice?
Poměrně zásadně. Jestli v roce 1987 Federální správa Veřejné bezpečnosti hlásila ve svých výročních zprávách, že Československo má zhruba sedm až devět tisíc problémových uživatelů, především pervitinu, dnes hovoříme o 40 tisících problémových uživatelů, a to jenom v České republice. Dvě třetiny těchto uživatelů jsou spojeny s pervitinem a třetina s opiáty. Z toho vyplývá, že došlo k progresivnímu nárůstu problémového užívání. Stojí za tím dostupnost drog, která je v České republice poměrně vysoká. Co je nezmapované, je množina náhodných, příležitostných a nepravidelných uživatelů, pro něž užívání může mít epizodický charakter.
 
Už jste naznačil, že se změnily i druhy užívaných drog. Jak?
Počátkem 90. let jsme byli atakováni masivním nárůstem dostupnosti heroinu. V polovině a koncem 90. let jsme byli svědky jeho veřejné distribuce. Byly to takové velkosrazy, na které chodilo třeba sto lidí. Když pak táhli na další sraz, zůstaly po nich pásy vykradených aut a sklepů, protože si potřebovali vydělat na svoji dávku. Boom heroinu se zkonsolidoval a dnes už můžeme říct, že heroinová populace stárne a heroin je obecně považován za drogu, která u nás není na vzestupu. U pervitinu nebyla po změně režimu znalost jeho výroby tolik rozšířená a jeho dostupnost nebyla absolutní. Navíc to mělo ještě takový polokomunitní charakter. Následně však došlo ke komercionalizaci trhu, který o několik let později zase přešel do stádia komunitního systému vaření. Tuto amplitudu stále žijeme, protože každý rok odhaluje do 400 nelegálních laboratoří na výrobu pervitinu. Ale to jsou jenom ty odhalené. Můžeme jen odhadovat, jestli je to třetina nebo čtvrtina reálného stavu. Zásadní vliv na rozšíření nabídky měla volná dostupnost léčiv s obsahem pseudoefedrinu, kdy v letech 2006 až 2008 odcházelo 80 procent prodaných léků do nelegální výroby. A to nejsou naše čísla, ale čísla lékárníků. Bylo to natolik neúnosné, že došlo k restrikci, kterou ovšem nelegální trh kompenzoval dovozy a kompenzuje dodnes.
 
Lze odhadnout, kolik se ročně protočí peněz v nelegálním obchodu drogami?
My s odhadovými metodami nedisponujeme. Odhady navíc beru s velkou rezervou. Ale jednoznačně se jedná o miliardy korun. Nicméně disponujeme třeba odhady ze sekundární kriminality, tedy kriminality spojené s drogami. Tam se používá příměr, že každý pátý pachatel trestného činu v České republice má něco společného s drogami. Kdyby každý člověk, který potřebuje denně na drogy tisíc korun, když je to hodně zprůměrňované, tak se bavíme o osmi miliardách korun škod ročně.
 
Nedávno se v médiích objevily zprávy, že do Česka proudí nové syntetické drogy. Mluvilo se například o Moravě…
Bohužel to není jenom o Moravě. Zhruba před třemi lety jsme začínali pozorovat, že u tabletovaných amfetaminů, takzvaných extází, dochází k odklonu od účinné látky MDMA, která dříve převažovala, na úkor nových syntetických látek, které se nazývají piperaziny. Ty mají velmi podobné, ne-li stejné účinky jako MDMA. Tyto piperaziny se v tabletách objevovaly, aby obcházely národní právní úpravy v celé západní Evropě. Do toho jsme koncem roku 2009 a loni sporadicky zachycovali mefedron. To je látka, která rovněž nebyla na seznamu zakázaných látek. Účinkově je to takový bratranec kokainu, který se průmyslově vyrábí v jihovýchodní Asii. Do změny v legislativě byl volně dostupný a deklaroval se jako různé soli do koupele. Takových látek je spousta.
To znamená, že každou chvíli se na trhu musí objevit nějaká nová droga…
V rámci Evropy se objevovalo 30 až 40 nových látek tohoto typu ročně.
 
Tyto drogy se dokonce prodávají v kamenných obchodech. Jak moc jsou tyto obchody u nás rozšířené?
Jsou po celé republice a je jich asi 21. Velký odraz to má i ve virtuálním světě. Funguje asi 200 internetových obchodů evropské provenience, které tyto látky nabízejí v různých jazykových mutacích.
 
Lze vůbec proti tomu bojovat, když se neustále objevuje takové množství nových drog?
Za tou otázkou slyším, jestli to má smysl. Ale smysl to má. Prostě musíme najít pružnější způsob, jak doplňovat tyto látky do legislativy. Potom také záleží na jednotnosti evropské legislativy. Výrobcům a distributorům těchto látek pomáhá právě nejednotnost evropské legislativy. Třeba mefedron před změnou naší právní úpravy byl na seznamu pouze ve třinácti státech z 27. Na webových obchodech je dokonce napsáno: Tuto látku zasíláme do těchto států a do těchto ji nezasíláme. Nejčastější evropský syntetický kanbinoid je JVH 081, který byl na seznamu pouze devíti evropských států.
 
Vraťme se zpátky k protidrogové centrále. Jste elitní policejní jednotka. Dotkly se i vás vládní škrty? Narážím třeba na to, že řada elitních policistů už odešla nebo pomýšlí na odchod od policie…
Národní protidrogová centrála se vyznačuje poměrně malou fluktuací a, s ohledem na svoji velikost, ne mnoha zásadními změnami. Nás sice potkaly nějaké generační obměny, na naše poměrně masivní, nicméně u nás je průměrný věk 38 let a délka praxe 16 let. To mi přijde docela dobré. Samozřejmě na nás padly neztenčenou měrou restrikce týkající se tarifních platů o 10 procent jako na ostatní státní úředníky. Navíc vymáhání práva u takovéto trestné činnosti je opravdu velmi nákladná záležitost. Máme průměrnou délku rozpracování, jak tomu říkáme, rok a půl. Za tím můžete vidět spousty speciální techniky, tlumočení, obrovské mzdové výdaje, protože to jsou dny a noci, velké přesuny po republice, velké akty mezinárodní spolupráce u větších skupin a masivní intenzivní nasazení. Výkon práce v důsledku nedoznal žádných změn, ale stále hledáme zdroje úspor, aby byla zachována kvalita a efektivita práce. Zatím nemohu říct, že bychom byli omezeni tak, že bychom nemohli pracovat.
 
Jaké tedy jsou vaše výsledky?
Loni protidrogová centrála uzavřela 39 trestních věcí, ve kterých obvinila celkem 150 pachatelů. To je o osm trestních věcí a 15 pachatelů více než o rok dříve. Co mě však těší, že 80 procent těchto případů jsou organizované skupiny působící na území více států. Od toho tady jsme.
 
Jaký byl váš loňský největší případ?
Zřejmě operace Pec (čti Peč) z loňského května. Zdokumentovali jsme trestnou činnost skupiny, která organizovala dovoz heroinu z Kosova do Německa a do jednoho ze skandinávských států. To je typický příklad, který vyžaduje poměrně dlouhý čas rozpracování a dlouhou kooperaci mezi státy.
 
Když už jsme u mezinárodní spolupráce, nedávno do médií uniklo jméno utajovaného svědka v kauze Pandur, což asi poškodilo věrohodnost české policie a justičních orgánů v očích zahraničních kolegů. Nebojíte se, že tato aféra může mít dopad i na protidrogovou centrálu?
Nikdy jsem se nesetkal s obdobnými problémy. Pro nás je ochrana života a zdraví našich lidí a zdrojů, se kterými pracujeme, prioritní. Jestli mohu být na něco hrdý, tak za těch dvacet let fungování této jednotky nedošlo k žádnému úniku, který by někde něco ohrozil. Nedovedu si představit, že by k něčemu takovému tady došlo. Se zahraničními partnery budujeme důvěru léta letoucí v konkrétních případech. Tam už důvěra navázána je. Dokonce se domnívám, že zmíněná kauza obecnou důvěru v českou policii ohrozit nemůže, protože konkrétní lidé, kteří pracují na konkrétních případech, jsou typologicky poměrně podobní v různých zemích. Buď si věří, nebo nevěří.
 

vytisknout  e-mailem