Policie České republiky – KŘP Moravskoslezského kraje
Týral svou přítelkyni
Policejní komisař zahájil trestní stíhání pro podezření z trestného činu týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě a pro trestný čin ublížení na zdraví proti třiapadesátiletému muži z Karviné.
Muž se měl dopustit protiprávního jednání tím, že v době nejméně od konce loňského roku v jednom olomouckém bytě hrubě fyzicky napadal svou spolubydlící. Kriminalisté v průběhu vyšetřování zjistili, že násilník šestatřicetileté ženě vždy nejdříve vulgárně nadával a potom ji opakovaně škrtil a fackoval, v několika případech ji udeřil i pěstí. Svým opakovaným násilným jednáním jí způsobil podlitiny a hematomy po celém těle. Ženu zamykal v bytě, bránil jí v telefonních hovorech s blízkými osobami a vyhrožoval jí zabitím a zapálením bytu v případě, že by vše ohlásila na policii. Obviněný byl umístěn v policejní cele a byl podán návrh na jeho vzetí do vazby. V případě, že jej soud uzná vinným, hrozí mu trest odnětí svobody až na osm let.
Policisté v okrese Olomouc evidují do května toho roku 4 případy týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě, za celý loňský rok to bylo 14 případů.
Domácí násilí je nejrozšířenější formou násilí vůbec, přičemž do současné doby formou nejméně kontrolovanou a co do své frekvence a závažnosti nejvíce podceňovanou.
DOMÁCÍ NÁSILÍ je označením pro opakované násilné jednání, kterým dochází k nebezpečnému útoku proti životu, zdraví, svobodě nebo lidské důstojnosti, a to v bytě nebo domě společně obývaném násilnou osobou i osobou, proti níž takový útok směřuje.
Z hlediska trestně právního jde o jednání naplňující znaky skutkové podstaty několika trestných činů. Nejčastěji se setkáváme v souvislosti s domácím násilím s trestným činem ublížení na zdraví, ale také s vydíráním, omezováním osobní svobody, ojedinělé není ani znásilnění. Častým průvodním jevem před napadením bývá požití alkoholu. Policie se často o spáchání trestného činu dozvídá až v době, kdy oběť bývá často na pokraji svých sil. Oficiální trestní statistiky informují pouze o kriminalitě registrované, to znamená, o těch případech, které jsou policii nahlášeny. Prvním důležitým okamžikem tedy je to, aby se policisté vůbec o případu domácího násilí dozvěděli.
Důvodů, které vedou oběť a svědky k tomu, aby násilí v rodině neohlásili na Policii ČR, je celá řada. Nejčasněji však žena, na které je násilí pácháno nemá možnost se z rodinného prostředí vymanit ze sociálních důvodů. K napadání dochází v řadě případů opakovaně.
Samostatný trestný čin k „domácímu násilí“
Týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě (§ 215a)
- Kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společně obývaném bytě nebo domě, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta
- Odnětím svobody od dvou do osmi let může být pachatel potrestán, pokud spáchá výše uvedený čin zvlášť surovým způsobem nebo pokud jej páchá delší dobu
Trestní zákon do 1. června 2004 neznal pojem „domácí násilí„. Od uvedeného dne vstoupila v platnost novelizace trestního zákona, která určila výše uvedený trestný čin jako samostatný a je tak možnost nezávisle na sobě postihovat řadu trestných činů, které se odehrávají při domácím násilí. Společně obývaný byt nebo dům je dle trestního zákona vymezení obytného prostoru, může to být byt, chata, chalupa, rodinný dům, nebo i ubytovna, která slouží k bydlení lidí. Není zde důležité, kdo je vlastníkem nemovitosti nebo jaký je vztah jedince k obytnému prostoru. Zde je rozdíl mezi pojmem společná domácnost, kterou používá občanský zákoník a společné obydlí, které používá trestní zákon. V prvním případě se jedná o domácnost, kterou tvoří fyzické osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své životní potřeby, patří sem i děti, které finančně nepřispívají. Do společné domácnosti nepatří rozvedené manželství, kde sice lidé žijí společně, ale každý si své potřeby hradí sám. V trestním zákonu proto bylo použito názvu společné obydlí, aby se dalo postihovat domácí násilí rozvedených manželství, kteří dosud žijí ve společném bytě. K nově zavedené skutkové podstatě je nutno zmínit, že k zahájení trestního stíhání není třeba souhlasu poškozeného, jak je tomu u jiných trestných činů.
K dalšímu významnému posunu v řešení dané problematiky došlo v roce 2007, kdy vstoupil v platnost institut „vykázání násilníka z bytu“. Tento institut má výrazně preventivní charakter, který sleduje ochranu oběti a nelze jej tedy zaměňovat s trestem. V loňském roce byli vykázáni „násilníci“ v okrese Olomouc celkem v 15 případech, letos do dubna tohoto institutu policisté využili již čtyřikrát.
Samotní policisté možnost ochrany oběti vnímají pozitivně, přestože jde většinou o nelehké rozhodování, kdy policista na místě musí zvážit celou řadu okolností a rozhodnout, zda institut lze využít, či nikoliv, neboť jde o výrazný zásah do soukromí. Případ od případu je jiný a vždy je nutno postupovat v souladu se zákonnými předpisy a současně věc posuzovat velmi citlivě.
Nezávisle policisté zahajují úkony trestního řízení pro podezření z trestného činu, v některých případech, kdy jsou splněny zákonné důvody pro vazební stíhání podezřelého, podávají podnět pro návrh na vzetí do vazby. O vazbě vždy rozhoduje soud.
por. Mgr. Jitka Dolejšová