Sprejeři
Málokterá zeď (a patří mezi ně bohužel i ty v památkové zóně), se nestala terčem sprejerů. Určitě drtivá většina občanů chování sprejerů neschvaluje. Že tomu dřív bylo jinak? Bylo. I tresty za sprejerství ale byly jiné.
Dne 28. 8. 1985 na základě šetření orgánů Sboru národní bezpečnosti (dále jen SNB) vyšetřovatel SNB spojil několik trestních věcí a zahájil trestní stíhání neznámého pachatele pro trestný čin pobuřování dle § 100 odst. 1a,c) v té době platného trestního zákona. Důvodem byla skutečnost, že prokazatelně stejní neznámí pachatelé po dobu dvou let, tj. od srpna 1983 do srpna 1985, vyhotovili na různých veřejných místech města Frýdek – Místek, na mnoha veřejných budovách a v podchodech větší množství nápisů, v jejichž obsahu hrubým způsobem útočili proti autoritě KSČ, napadali společenské a státní zřízení v ČSSR, útočili proti spojeneckým svazkům ČSSR a SSSR, uráželi osobnosti prezidenta republiky a hanobili stoupence socialistického státního zřízení.
Jednalo se o tyto nápisy:
„JAN PALACH 1968“
„1968-1983 NESVOBODA“
„SU – 15 VRAH“
„CHCEME SVOBODU“
„SOCIALISMUS? ANO! ALE JINAK“
„LIDÉ BDĚTE 1968-1983 15“
„JAN PALACH ŽIJE“
„KONEC RUSISMU“
„DEJTE LIDEM PRÁVO“
„SS 22 – SMRT“
„PRYČ…“
„CO NA TO ŘÍKÁŠ VLADIMIRE“
DUBČEK- SVOBODA- SMRKOVSKÝ- ČERNÍK“
„SOCIALISMUS NE IVAN IDI DAMOJ“
„PRYČ S KSČ“
„NE KSČ“
„AŤ ZHYNE KSČ“
V říjnu 1985 bylo zadrženo 6 mladíků ve věku 20-24 let, všichni z Frýdku- Místku. K trestné činnosti se přiznali a vesměs uvedli, že nápisy chtěli vyjádřit svůj nesouhlas s politikou státu, neboť pokud mladý člověk vybočí ze stanovených norem, je vše považováno za nepřípustné a zakázané. Vypověděli, že se jim nelíbí rozdělení světa na „východ“ a „západ“, chtěli také lidem připomenout události v roce 1968, o kterých se nesmělo veřejně mluvit. Některé nápisy vyhotovili ve stavu podnapilosti. Před soudem svých činů litovali a byli okamžitě ochotni nahradit škodu, kterou způsobili.
Soud je shledal vinnými z trestných činů pobuřování dle § 100 písm.1a,c) v té době platného tr. zákona, poškozování majetku v socialistickém vlastnictví dle § 136 odst. 1a, 2a) v té době platného trestního zákona, výtržnictví dle § 202 odst. 1 tr. v té době platného zákona.
Všichni před zadržením řádně pracovali, svými zaměstnavateli byli hodnoceni kladně, k jejich chování v místě bydliště nebylo zjištěno žádných negativních skutečností. Nikdo z nich před zadržením neměl problémy se zákonem, nikdo z nich nebyl v minulosti trestán.
Přes tyto polehčující okolnosti soud vzhledem „k vysokému stupni společenské nebezpečnosti“ a taktéž z důvodu, aby „uložený trest působil dostatečně výchovně“ uložil 4 mladým dosud netrestaným lidem nepodmíněné tresty odnětí svobody v délce 20, 18, 12 a 6 měsíců. Společně s tím uložil i peněžitý trest 3x ve výši 5000,- Kčs a 1x 3000,- Kčs.
Zbylým dvěma obžalovaným byl uložen trest nápravného opatření v délce 12 měsíců, během kterých jim bude strženo 20% z odměny přináležejícímu za práci ve prospěch státu.
Všichni byli pochopitelně povinni uhradit vzniklou škodu ve výši téměř 55000,- Kčs (v tehdejší době cena nového automobilu).
Tresty jistě naprosto nesrovnatelné s těmi, které v případě zadržení a usvědčení dostávají obyčejní sprejeři v dnešní době… A ti ve většině případů navíc jen hyzdí naše okolí, nic víc. Je prostě už jiná doba…
Ing. Bc. Josef Mareš
5. 8. 2024