Policie České republiky – KŘP kraje Vysočina
V blízkosti internetu
ŽĎÁR NAD SÁZAVOU: Sociální sítě
Internet postupně přebírá dosavadní způsoby komunikace, tedy především listovní, telefonickou a bohužel i osobní setkání. Ovšem sdělení, že: „Nemám čas sedět a jen tak si povídat,“ nás neoprostí od potřeby sdělovat své pocity, nálady, udržovat spojení se svými blízkými, řešit osobní i pracovní problémy. Za tímto účelem jsou vytvářeny sociální sítě. Jejich výhodou je zrychlení komunikace, možnost přeposílání fotografií, videí, navazování kontaktů. Jejich problémem jsou veřejně vystavená data, osobního a někdy až intimního charakteru.
Mezi známou českou sociální síť patří Spolužáci. cz., která je využívaná k propojení třídních kolektivů, Líbímseti. cz a Rande. cz fungují jako internetové seznamky. You Tube.com slouží ke sdílení videí a umožňuje vytvořit si vlastní vysílací kanál. Nejoblíbenější českou sítí je Lidé.cz, tato však byla zastíněna Facebookem.
Facebook vznikl mezi studenty Harvardské univerzity a postupně se rozšířil do celého světa. V roce 2010 byly evidovány 2 miliony Čechů a celosvětově 1,8 miliardy účastníků.
Registrace spočívá ve vytvoření profilu uživatele v registračním formuláři. Podle licence je přihlášení možné po dosažení věku 13 let. Ze zkušeností získaných prací s dětmi mohu odpovědně říci, že toto základní pravidlo je porušováno samotnými dětmi, ale setkala jsem se i s případy, kdy registraci s pozměněným datem narození dítěte vyplní sami rodiče.
Uvědomte si, že vytvořený profil nenabízíte jen rodině, spolužákům ve třídě, obyvatelům České republiky. Nabízíte ho celému světu. Informace z profilu dokážou najít i obyčejné vyhledavače. Je otázkou zda třináctileté dítě je již schopno správně posoudit, co je vhodné sdělovat o sobě a svém okolí. Někdy si důsledek sdělování informací neuvědomí ani dospělý. Jedno vím určitě, dítě mladší třinácti let takového posouzení schopno není a k facebooku tedy nemá mít přístup.
Mezi Vašimi dětmi jsou velké rozdíly. Některé jsou poučeny tak, že by mohly uspořádat besedu pro své vrstevníky. Některé se naopak bezhlavě vrhají do víru sítě a vydávají sebe i své nejbližší všanc všem, kdo na jejich informace čekají a vyhledávají možnost, jak se s nimi setkat osobně.
U dětí je rozšířena zábava (hlavně mezi těmi mladšími třinácti let) ve stylu:“Musím v přibírání přátel být lepší než má kamarádka. Ona už jich má sto dvacet a já jen osmdesát.“ Znamená to, že v touze mít víc virtuálních přátel nemyslí na to, koho si do svého okruhu připouští a už vůbec nemyslí na přátele svých přátel a přátele jejich přátel. Vlastně je to systém, který starší generace zná jako letadlo. Tentokráte však nerozesíláte dopisy ani peníze, ale vlastní soukromí. Proč se nepochlubit s fotkami z dovolené, videozáznamem ze školy, z večírku? Proč neříct odkud jsem a co mě baví? Napadlo by Vaše děti vyprávět takové věci cizímu člověku, nejspíš o mnoho let staršímu než jsou samy? Zřejmě ne, přesto to samé dělají na internetu a neříkají je jednomu člověku, ale davu neznámých lidí najednou.
Jak tedy vstoupit do sociální sítě s vysokým omezením rizik? Nabízím několik zásad.
Nastavování profilu věnujte dostatek péče. Rozmyslete si, co chcete vidět pouze Vy, co umožníte vidět svým přátelům a co zpřístupníte všem.
Chraňte si kontaktní údaje. V nejlepším případě je nezveřejňujte vůbec.
Při komunikaci používejte raději přezdívku tzv. nick. Výjimkou jsou seriózní pracovní kontakty.
Na zveřejňování fotek prosím nepomýšlejte.
Ukradené soukromí se vypátrat a vrátit nedá!
nprap. Petra Šmídová
15. 2. 2011