Ráno se ještě neznali.  Večer již měli oba odlišný status. Oběť a krizový intervent. Policista pak v průběhu dalších mnoha hodin byl tím, kdo se oběti snažil pomoci s nenadálou, zato tragickou událostí v jejím životě. Zločin vtrhnul do jejich života ničivě, nikdo o něj nestál. Na nich teď ale je, zda situaci zvládnou…

Vídám je na místech těch nejtragičtějších událostí, dopravních nehod končících smrtí, živelných neštěstí, na místech vražd nebo i tam, kde rodiče přišli o dítě. Registruji různé reakce - pláč, křik, bezmoc, zhroucení…pozůstalou, která bezmocně tluče pěstmi do hrudníku policisty, nevěřící a bránící se uvěřit skutečnosti…oběť, která několik minut pláče v náručí policistky, snažíc se tak uniknout realitě….o tom všem a mnohém dalším by mohli vyprávět, jsou však velmi skromní.

Oba i další úvody by mohl mít text, prezentující poslání čtyřiadvaceti moravskoslezských speciálně vyškolených policistů. Jsou povolávání na místa neštěstí, bolestí, hrůzy, slz a vyhrocených emocí. Obecně všude tam, odkud další lidé utíkají, či kam by dobrovolně nešel žádný člověk.  Moravskoslezský intervenční tým tvoří čtyřiadvacet moravskoslezských policistek a policistů. Tito interventi pomáhají zejména obětem (případně pozůstalým) nejzávažnější úmyslné trestné činnosti bezprostředně poté, co byl zločin spáchán. Moravskoslezský tým vznikl v prosinci roku 2010 a za jeho zhruba rok a půlroční trvání byli interventi nasazeni v celkem 123 případech, přičemž pomohli vyrovnat se s krizovou situací více než třem stovkám obětí či pozůstalých (konkrétně 379 osobám).

V praxi…

Interventi jsou povolávání k obětem či pozůstalým prostřednictvím operačního střediska. Situace je dle individuálních okolností vyhodnocena policisty na místě, informace je směřována operačnímu středisku, načež dochází ke kontaktu s interventem a jeho vyslání na místo. Nejčastěji pomáhají interventi pozůstalým po obětech úmyslných násilných trestných činů, obětem pokusů vražd či zabití, obětem znásilnění či těm, kterým byla úmyslným násilným trestným činem způsobena těžká újma na zdraví.

Pomoc v Moravskoslezském kraji poskytují čtyři jakési minitýmy. V každém ze čtyř teritorií (Ostrava, Karviná, Bruntál-Opava, Novojičínsko-Frýdeckomístecko) slouží šest interventů. Specialisté týmu jsou v dosahu vždy po dobu týdne. Většina týmu je tvořena kriminalisty, ale také policisty pořádkové policie či policistů policejního střediska. Tým koordinuje samozřejmě policejní psycholožka.

Do týmu byli policisté vybráni z řad zájemců, nejprve absolvovali dvoudenní seminář, nicméně vzdělávají se opakovaně také v průběhu roku. Interventi jsou vybaveni mobilním telefonem, navigací, ale také například dekami či termoskou, aby případně mohli zajistit některé základní biologické potřeby (zajištění tepla, tekutin…).

Vyjma základních biologických potřeb řeší interventi zajištění psychických potřeb. Jde o poskytnutí základních informací k věci, k trestnímu řízení. Třetím zásadním okruhem je rovina sociální, řešení dotazů ve spektru od zajištění dětí po smrti rodičů, existenčních otázek až například po způsob, jakým má sdělit oběť znásilnění partnerovi.

Jde tedy o zajištění komplexní psychosociálněprávní služby bezprostředně po předmětném skutku a případné zkontaktování s dalšími pomáhajícími institucemi (např. Bílým kruhem bezpečí).

Společným jmenovatelem popsaných tragických událostí jsou především vyhrocené emoce, intervent zajišťuje prvotní komfort v nastalé situaci a oběti poskytuje základní informace. Laicky řečeno – ona lidská podpora pro oběť je duplicitně i pomocí pro vyšetřující policisty, neboť intervent je zastoupí v části komunikace. Po zhruba roce a půl existence týmu jsou registrovány četné pozitivní odezvy z mnoha případů.

 Ač se legislativa ve směru pomoci obětem výrazně zdokonalila, prvotní péče bezprostředně po spáchání zločinu, je obětem poskytována policisty (samozřejmě nehovoříme o zraněných lidech, text se váže k výše popsaným faktům). Policisté jsou na místech činů první a komunikují s obětmi. Prvotní-krizová péče policistů interventů často předchází následné pomoci různých subjektů, specializujících se na práci s obětmi.

A v rozhovoru zazní z úst koordinátorky týmu, kpt. Mgr. Zuzany Baranové, psycholožky, zásadní věta „Před tragédiemi jsme si rovni. Normální je se v nenormálních situacích chovat nenormálně…“

Proč?

Nabízí se otázka, proč se interventi rozhodli pro tuto nelehkou službu, často vyhrocené emoční situace, řešení lidských tragédií a neštěstí. Při rozhovoru se mi dostává jednoznačné odpovědi „Navzdory všemu zmíněnému – má to smysl.“ Satisfakcí za popsané poslání je často poděkování pozůstalého či oběti. Paradoxně oba zúčastněné totiž sblíží tragédie, zločin či neštěstí. Zcela neznámému člověku, kterého ráno ještě neznala a který s ní prožil jako nejbližší člověk několik těžkých hodin po tragédii, oběť „obyčejně“ poděkuje…

por. Mgr. Gabriela Holčáková
komisařka
4. srpna 2012