Vrchní kriminální komisař Ervín Faist
– oběť KSČ v soukolí dějin
Ervín Josef Faist se narodil 15. července 1905 ve Vrskmani na Chomutovsku do rodiny přednosty stanice Počerady–Vrskmaň Antonína a Marie Faistových. Manželé provozovali zahradnictví a obchodovali s řepnými řízky z nedalekého cukrovaru v Havrani. Kromě syna se jim narodily ještě dcery Jana a Marta.
V letech 1931–1935 studoval práva a filozofii a získal titul JUC. V dalším studiu pokračoval po 2. světové válce. Současně s tím od 1. září 1934 nastoupil v Praze na Policejní ředitelství a po zaučení na prezidiální podatelně vystřídal několik míst v Praze i v Čechách. Za 2. světové války se vypracoval až na vedoucího oddělení. V letech 1944–1947 řídil v Praze mravnostní oddělení.
V roce 1946 na něj Ministerstvo vnitra učinilo oznámení, že se při zatýkání členů protektorátní vlády v květnu 1945 těmto omlouval. Očistná komise veřejných zaměstnanců při Zemském národním výboru v Praze však rozhodla, že řízení proti němu nezavede, protože kárné oznámení neučinil služební úřad. Z výpovědí zatčených členů protektorátní vlády však vyplynulo, že k ničemu takovému ze strany zatýkajících policistů nedošlo. V roce 1947 jej spolu s dalšími policisty Zemský odbor bezpečnosti nařkl, že v pražských nočních podnicích za úplatek vyzrazoval personálu úřední tajemství. Ani toto se neprokázalo.
V dubnu 1948 o něm jednal Akční výbor zaměstnanců Ústředního národního výboru hl. m. Prahy – Ředitelství Národní bezpečnosti v Praze a konstatoval, že jde o svědomitého úředníka, o němž není známo nic závadného. Přesto se, zřejmě jako člen národně socialistické strany od roku 1945 a funkcionář na místní úrovni, ocitl na seznamu policistů určených k propuštění. Nejdříve byl 26. února 1948 poslán na dovolenou s čekaným. Ze služby byl propuštěn 31. srpna 1948 podle zákona č. 213/1948 Sb. o úpravě některých poměrů na ochranu veřejných zájmů.
Od války udržoval kontakt s prof. Dr. Arnoštem Hoyerem bývalým děkanem na německé právnické fakultě v Praze. Protože se zajímal o sociální aspekty a prostituci, Hoyer mu půjčoval odbornou literaturu a nabádal jej, aby se tímto problémem hlouběji zabýval. Přeložení na oddělení pro potírání černého obchodu v roce 1947 však Faistovi znemožnilo další práci.
Když se Dr. Hoyer později jako Němec a antifašista sám vystěhoval do Rakouska do Štýrského Hradce, Faist mu po propuštění od policie přes známou dvakrát „tajně“ napsal a byl kvůli tomu vyslýchán. V říjnu 1948 byl znovu prověřován kvůli podezření, že v době první republiky jako vedoucí expozitury v Žacléři podával hlášení a uváděl falešné zpravodajské prameny – jeho kolega tajně jezdil do Německa do pohraničí, kde kupoval místní tisk a zajímavé zprávy z nich Faist prezentoval jako od důvěrníka.
V roce 1945 se Faist dostal do kontaktu s univerzitním profesorem (po roce 1948 propuštěn) Vratislavem Buškem (národní socialista), který přednášel na právnické fakultě v Praze a pod jeho vlivem napsal články o prostituci. Profesor Bušek na jaře 1948 „jako obvykle“ odjel do Krkonoš, ale ve skutečnosti emigroval na Západ a žil v Paříži. V nepřítomnosti byl v Československu odsouzen k trestu smrti a posléze se odstěhoval do USA, kde v roce 1978 zemřel. Faist se mu z vlastní vůle rozhodl posílat informace a vybral si krycí jméno Akvavit (podle alkoholu, který spolu pili). Od září 1948 do 19. března 1949 mu poslal asi 5 zpráv o změnách v organizaci a personálním obsazení SNB, jež vyzvěděl od svých bývalých kolegů, ale také o činnosti StB a zatýkání a vyšetřování různých osob. Zároveň žádal o zasílání letáků do ČSR, které by povzbuzovaly obyvatelstvo k protistátní činnosti. StB navíc předpokládala, že jeho protistátní činnost ohledně získávání zpráv byla rozsáhlejší.
Ervín Faist byl zatčen 28. dubna 1949, poté 12. května kriminální revírní inspektoři Konrád Bednář a František Jirous. Bývalý kriminální obvodní inspektor Jan Křepel, s nímž byl Faist rovněž v kontaktu, uprchl za hranice už v březnu 1949. Již krátce po zatčení se Faist pokusil o útěk, když 2. května 1949 přemlouval strážného, aby utekl s ním. Ten to však ohlásil nadřízeným.
Státní soud Praha poté Faista v září 1949 odsoudil za velezradu na 18 let do vězení, navíc dostal pokutu 10 000 Kčs (prominuto amnestií v roce 1957), ztratil 1/2 majetku a na 10 let také čestná práva občanská. Bednář byl odsouzen k odnětí svobody na 3 roky a Jirous na 1 rok. Zbytek trestu byl Faistovi prominut amnestií z 9. května 1960 a zároveň mu byla stanovena zkušební doba. Po propuštění nastoupil jako pomocný dělník v n. p. Polygrafia v Praze. Kvůli velkému hluku a malému platu si však záhy našel místo v panelárně v pražských Holešovicích. StB jej pak do konce roku 1961 v akci KOMISAŘ prověřovala, zda se nebude znovu dopouštět protistátní činnosti, což se nepotvrdilo, a tak akci ukončila. V roce 1965 mu na základě další amnestie byl prominut zbytek zkušební doby.
PhDr. Daniel Povolný
12. 6. 2024