Vymáhání dodržování hygienických opatření
Zveřejnění podle ustanovení § 5 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb.
Žadatelka požadovala poskytnutí následujících informací:
- Právní předpis, který uděluje strážníkovi či policistovi pravomoc kontrolovat a vymáhat dodržování hygienických opatření o ochraně dýchacích cest vydaných MZ platných v době incidentu a tedy i vyhodnocovat jejich nedodržování jako přestupek nebo podezření z přestupku.
- Právní předpis, který uděluje strážníkovi či policistovi pravomoc vyzvat kohokoliv k provedení zdravotního úkonu zakrytí dýchacích cest.
- Právní předpis, který uděluje strážníkovi či policistovi pravomoc podmiňovat svobodu pohybu kohokoliv provedením zdravotního úkonu zakrytí dýchacích cest.
- Právní předpis, který uděluje strážníkovi či policistovi pravomoc vyzývat osobu k doložení lékařského potvrzení o svém zdravotním stavu.
- Právní předpis, který zbavuje strážníka či policistu povinnosti předložit na vyžádání své oprávnění, na základě kterého postupuje jako správní orgán.
- Právní předpis, který zbavuje strážníka či policistu povinnosti informovat osobu omezovanou na svobodě pohybu, z jakého zákonného důvodu jí takto omezuje.
Policie České republiky jako povinný subjekt podle § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. žádost posoudila a sdělila žadatelce následující:
Ad 1. Mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví vydávaná za účelem snížení rizika šíření infekční nemoci jsou opatřeními obecné povahy, tedy správními akty, které slouží ke konkretizaci již existujících povinností vyplývajících ze zákona. Povinnost dodržovat pravidla stanovená tímto správním aktem pak v oblasti ochrany veřejného zdraví vyplývá z § 92n písm. b) zákona č. 258/200 Sb., o ochraně veřejného zdraví, kdy porušení této povinnosti je navíc přestupkem. V situaci, kdy je dáno podezření na možné přestupkové jednání - nerespektování omezení stanovených mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví, lze jednoznačně vnímat jako podezření z narušení veřejného pořádku. Veřejný pořádek mimo jiné předpokládá respekt a dodržování nejen právních norem, ale také jiných rozhodnutí orgánů veřejné správy a samosprávy, vydaných v souladu se zákonem. Proto je porušením veřejného pořádku i to, pokud osoba porušuje povinnosti stanovené správním aktem, opatřením obecné povahy, které má formu mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví.
Za takové situace je zákonným úkolem policie ve smyslu § 2 (obecná působnost k ochraně veřejného pořádku) a § 10 (povinnost iniciativy) zákona č. 273/2008 Sb., zákon o Policii České republiky (dále jen „zákon o policii“), reagovat na ohrožení nebo porušení veřejného pořádku zákonem stanovenými způsoby. Za tímto účelem je policista oprávněn (a ve smyslu § 10 zákona o policii dokonce povinen) náležitě zjistit skutkový stav věci a volit postup, který přiměřeným způsobem zajistí, že k narušení veřejného pořádku nedojde, respektive nebude v něm pokračováno, včetně toho, že může být přiměřeným způsobem zamezeno každému, aby v činnosti, která představuje porušení povinnosti, pokračoval.
Ad 2. V případě protiprávního jednání osoby má policista podle § 10 zákona o policii povinnost provést úkon k zamezení tohoto jednání. Takovým úkonem policisty může být i výzva k ukončení protiprávního jednání podle § 114 zákona o policii. Každá osoba má dle § 114 zákona o policii povinnost bez zbytečného odkladu a bezplatně takové výzvy uposlechnout, jinak se dopouští přestupku proti veřejnému pořádku. Ústavní soud v usnesení ze dne 6. 1. 1998, sp. zn. I ÚS 263/97 zdůraznil, „že jsou všichni povinni příkaz policisty uposlechnout a nemohou se příkazu na místě bránit, ani v případě, že jsou přesvědčeni o neodůvodněnosti daného příkazu. Až následně mají možnost se proti postupu policie zákonným způsobem právně bránit např. právě zásahovou žalobou. Jinak řečeno, občané nejsou oprávněni na místě nejprve hodnotit zákonnost postupu veřejných činitelů a teprve na základě toho pokynu uposlechnout či neuposlechnout". V případě, že nebude této výzvě vyhověno, je policista oprávněn provést další úkony, a to dle vyhodnocení konkrétní situace na místě a dle jednání samotné osoby (prokázání totožnosti, udělení sankce příkazem na místě, zajištění osoby apod.), včetně oprávnění vynutit si splnění výzvy silou. Pokyn k nasazení prostředku ochrany dýchacích cest tak není zdravotním úkonem.
Ad 3. Povinnost pohybovat se na určených místech pouze s ochranným prostředkem dýchacích cest, případně zákaz vstupovat na určená místa bez ochranného prostředku dýchacích cest, nestanoví policie, ale vyplývá z konkrétního mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví.
Ad 4. Policisté jsou oprávněni zjistit na místě skutkový stav věci, který je nutný k projednání protiprávního jednání. Na základě § 61 zákona o policii také může policista požadovat od osoby podezřelé z takového jednání vysvětlení. Je čistě na správním uvážení policisty, jakým způsobem poskytnuté informace vyhodnotí a zda bude požadovat jejich doplnění dalšími důkazními prostředky. Samozřejmě osoba, po níž je takové vysvětlení požadováno, může tuto součinnost policistovi bez dalšího odmítnout a podezření z možného přestupkového jednání pak bude policistou předáno k dořešení věcně a místně příslušnému správnímu orgánu.
Ad 5. Policisté jsou při provádění úkonu povinni prokázat svou příslušnost k policii služebním stejnokrojem, služebním průkazem nebo odznakem policie, na kterých musí být zřetelně viditelné identifikační číslo (blíže vizte § 12 odst. 1 zákona o policii). Toto se vztahuje i na situace, kdy je úkonem řešení protiprávního jednání uložením sankce příkazem na místě.
Ad 6. Takový právní předpis neexistuje. Policista je v souladu s § 13 zákona o policii povinen před provedením úkonu poučit osobu dotčenou úkonem o právních důvodech provedení úkonu, a jde-li o úkon spojený se zásahem do práv nebo svobod osoby, také o jejích právech a povinnostech. Pouze pokud poučení brání povaha a okolnosti úkonu, poučí nebo zajistí toto poučení ihned, jakmile to okolnosti dovolí.
pplk. Mgr. art. et Mgr. David Schimmer – 5. 10. 2021