Výzva řidiči motorového vozidla
Zveřejnění podle ustanovení § 5 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb.
Žadatel požadoval poskytnutí následujících informací:
„1. Jakým způsobem PČR vyzývá řidiče motorových vozidel k podrobeni se úkonu? Pokud to situace dovoluje musí policista použit frází: “jménem zákona”?
2. Policista mi tvrdí, že na rozpoznání drog nemusí mít žádné školení. Protože dle jeho slov je marihuana: Naprosto běžná věc, se kterou se člověk setká. V mém sociálním prostredi to běžná věc není. Recept na lékařské konopí pro mně znamenal chodit téměř rok po nemocnicích. Je normální, že příslušníci PČR jsou ze sociálního prostředí, kde je normální užívat drogy?
3. Pokud se pohybuje policista v prostředí, kde je marihuana běžná věc, může vlastnit zbraň a mít bezpečnostní proverku?
4. Jak postupovat pokud se s takovýmto policistou setkám?“
Policie České republiky jako povinný subjekt podle § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. žádost posoudila a k otázce č. 1. sdělila žadateli následující: Řidič motorového vozidla bývá policistou zpravidla vyzván např. k těmto úkonům: „Pane řidiči, zastavte chod motoru, zajistěte vozidlo proti pohybu. Vystupte z vozidla“. Za snížené viditelnosti může být řidič vyzván, aby rozsvítil vnitřní osvětlení kabiny vozidla.
Dále např.: „Pane/paní, v souladu se zákonem o silničním provozu Vás vyzývám k podrobení se orientačnímu vyšetření, zda nejste ovlivněný/á alkoholem. Vyšetření bude provedeno ověřeným analyzátorem alkoholu v dechu formou odborného měření. V případě pozitivního výsledku bude toto měření opakováno. Výzva spolu s užitím slov „Jménem zákona!" se užívá v souladu s ustanovením § 10 odst. 5 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, cit.: „Pokud to okolnosti dovolují, je policista před provedením úkonu, při němž dochází k přímému vynucování splnění právní povinnosti nebo k přímé ochraně práv za použití síly nebo hrozby jejího použití, povinen použít slov „Jménem zákona!" a odpovídající výzvy“.
K otázkám č. 2., 3. a 4. povinný subjekt sděluje, že ustanovení § 3 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. praví, že informací se pro účely tohoto zákona rozumí jakýkoliv obsah nebo jeho část v jakékoliv podobě, zaznamenaný na jakémkoliv nosiči, zejména obsah písemného záznamu na listině, záznamu uloženého v elektronické podobě nebo záznamu zvukového, obrazového nebo audiovizuáloního. Podle § 2 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb. se však povinnost poskytovat informace netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací.
Povinný subjekt je povinen poskytovat pouze ty informace, které se vztahují k jeho působnosti, a které má nebo by měl mít podle obecně závazného právního předpisu k dispozici. Naopak zákon č. 106/1999 Sb. nestanovuje povinnost nové informace vytvářet či vyjadřovat názory povinného subjektu k určité problematice, vytvářet analýzy či hodnocení na základě zadání žadatele.
Povinný subjekt dále konstatoval, že informacemi, kterých se žadatel v žádosti domáhá, ve smyslu výše popsaného zákonného ustanovení nedisponuje. Pro zodpovězení položených otázek by povinný subjekt musel zaujmout konkrétní právní názor k předkládaným otázkám. Na takovou činnost se však informační povinnost nevztahuje a žádný právní předpis zároveň povinnému subjektu neukládá povinnost požadovanými informacemi disponovat.
pplk. Mgr. art. et Mgr. David Schimmer – 6. 9. 2022