Pomněnkový den
Pondělí 25. května je Mezinárodním dnem pohřešovaných dětí
Pomněnkový den se zrodil v roce 1983 ve Spojených státech amerických jako den, který má připomínat osud pohřešovaných dětí. Prvním, kdo den takto označil, byl tehdejší americký prezident Ronald Reagan.
Policisté v České republice každý rok pátrají po téměř dvou desítkách pohřešovaných dětí v ohrožení. Jejich úsilí je vždy enormní a v 98 % případů končí návratem pohřešovaného dítěte k zákonným zástupcům. Od roku 2010 je při pátrání po pohřešovaných dětech velkým pomocníkem i Národní koordinační mechanismus pátrání po pohřešovaných dětech, který se zjednodušeně nazývá „dítě v ohrožení“. Tento systém umožňuje bezprostřední zapojení sdělovacích prostředků,a tím i široké veřejnosti, do pátrání po pohřešovaném dítěti. Právě rychlost je v těchto případech jedním z rozhodujících faktorů. Od spuštění koordinačního mechanismu bylo jeho prostřednictvím vyhlášeno do pátrání více než 100 dětí. Pro zařazení do tohoto speciálního systému musí pohřešované dítě splňovat určitá kritéria. Například se vzhledem k věku může stát obětí nešťastné náhody, postrádá přístup k životně důležitým lékům, či se stalo obětí únosu.
NÁRODNÍ KOORDINAČNÍ MECHANISMUS PÁTRÁNÍ PO POHŘEŠOVANÝCH DĚTECH
V loňském roce byl tento mechanismus využit v šestnácti případech oznámení o pohřešování dítěte a v letošním roce zatím čtyřikrát. Všechny pohřešované děti byly v pořádku nalezeny. Velmi důležité je to, že veřejnost věnuje každému případu, který je takto zveřejněn, velkou pozornost, a díky tomu je úspěšnost při pátrání tak vysoká.
Při každém oznámení o pohřešování vyvinou policisté maximální úsilí. Velmi často však pátrají po dětech, které své útěky opakují,a tím zatěžují celý systém pátrání po osobách. Bez ohledu na tuto skutečnost je každému oznámení věnována pozornost, ať se jedná o chronického útěkáře, či dítě, které se ztratilo poprvé.
I přes veškeré úsilí všech policistů a ostatních příslušníků IZS a samozřejmě veřejnosti se v průběhu posledních dvaceti let nepodařilo dovést téměř dvacet případů pohřešování dětí do zdárného konce, tedy nepodařilo se děti vypátrat. Neznamená to, že se policisté těmto případům již nevěnují. Naopak, neustále se snaží i po letech hledat nové indicie a stopy, které je mohou dovést k objasnění osudu pohřešovaného dítěte.