Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů
Žadatelka se domáhala následujících informací:
„1) jak se v praxi aplikuje odvolání příslušníka, který pozbyl zdravotní, fyzickou nebo osobnostní způsobilost požadovanou pro toto místo??
2) jak se v praxi aplikuje převedení na jiné služební místo ve stejné služební hodnosti dle § 25 odst. 1, písm. c)
3) jaký je rozdíl mezi ustanovením § 25 odst. 1, písm. c) a § 42 odst. 1, písm. h), j) ??
4) kdy a za jakých podmínek se postupuje dle § 25 odst. 1, písm. c) a kdy dle § 42 odst. 1, písm. h), j) ?? Kdo o tomto rozhoduje??“
Policie České republiky konstatovala, že informací podle § 3 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. se pro účely tohoto zákona rozumí jakýkoliv obsah nebo jeho část v jakékoliv podobě, zaznamenaný na jakémkoliv nosiči, zejména obsah písemného záznamu na listině, záznamu uloženého v elektronické podobě nebo záznamu zvukového, obrazového nebo audiovizuálního. Informace požadované žadatelkou nemají takový charakter. Žadatelka se domáhá výkladu konkrétních ustanovení zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 361/2003 Sb.“), to znamená, že se dotazuje na názor povinného subjektu, respektive požaduje vytvoření nových informací, neboť povinný subjekt požadovaným výkladem nedisponuje a musel by ho teprve vytvořit. Ustanovení § 2 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb. stanoví, že povinnost poskytovat informace se netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací.
Komentář k zákonu o svobodném přístupu k informacím (Adam Furek, Lukáš Rothanzl, Tomáš Jírovec: Zákon o svobodném přístupu k informacím, Nakladatelství C. H. Beck, Praha, 2016, str. 77) uvádí, že „pod dotazy na názory se nejčastěji řadížádosti o poskytnutí právních výkladů a stanovisek“ a že „povinnost poskytovat právní výklady v režimu zákona č. 106/1999 Sb. neexistuje“. Odvolává se přitom například na rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky č. j. 1 As 28/2010 – 86 ze 17. června 2010, který v odst. 46 svého odůvodnění praví: „Účelem výluky dotazů na názor povinného subjektu z působnosti zákona o svobodném přístupu k informacím je zabránit tomu, aby se jednotlivci obraceli na povinné subjekty s žádostmi o právní rady, předběžné posouzení či hodnocení záměrů těchto osob apod. Právo na informace zahrnuje pouze poskytování informací, nikoliv jejich interpretaci či hodnocení ze strany povinných subjektů.“
Výše citovaný komentář k zákonu o svobodném přístupu k informacím dále (str. 78) uvádí, že povinný subjekt může „žadateli nad rámec povinnosti podle zákona č. 106/1999 Sb. právní stanovisko poskytnout“. V této souvislosti Policie České republiky konstatovala, že vytvoření takového právního stanoviska nespadá do její kompetence. Zákon č. 361/2003 Sb. náleží do gesce Ministerstva vnitra České republiky, a proto právě tento ústřední orgán státní správy je oprávněn k výkladu jednotlivých jeho ustanovení.
PhDr. Jiří Vokuš, 4. července 2017