Zpráva o činnosti ÚOOZ za rok 2010
Tento materiál přináší tu část Zprávy o činnosti Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu SKPV za rok 2010, kterou z taktického hlediska považujeme za možné zveřejnit. Jeho umístění na webové stránky našeho útvaru je snahou o zpřístupnění maximálního objemu informací o činnosti ÚOOZ široké veřejnosti.
V oblasti násilné trestné činnosti ve formě organizovaného zločinu, lze konstatovat, že na území České republiky v roce 2010 nedošlo k výrazným změnám oproti minulému období, které by kvalitativně a kvantitativně determinovaly bezpečnostní situaci.
V případech trestných činů vražda a ublížení na zdraví se jedná především o skutky, jejichž hlavním motivem je jednak boj o sféru vlivu a teritoria, jednak slouží především k prosazení disciplíny a k potrestání provinilců v rámci jedné zločinecké skupiny či organizace. Dále jde také o následný produkt primární trestné činnosti, jehož cílem je zejména odstranění náhodného svědka, braní rukojmí (např. při nezdařeném loupežném přepadení), zastrašování a rovněž slouží jako prostředek k dosažení vlastního cíle (např. při vymáhání nedobytné pohledávky). Vlastní způsob provedení je na vysoce sofistikované a profesionální úrovni. V případě vražd byly tyto skutky v roce 2009 dokumentovány převážně ve stádiu pokusu. U trestných činů ublížení na zdraví a zbavení osobní svobody lze konstatovat značnou míru latence. Pro trestné činy zbavení osobní svobody je v uplynulém období charakteristické, že nelze jednoznačně potvrdit, zda došlo pouze k faktickému pohřešování osoby z jakéhokoliv důvodu, nebo zda byl na osobě spáchán trestný čin vraždy, zejména u tzv. bílých koní, neboť chybí tělo poškozeného, přičemž ostatní indicie naznačují, že došlo k jeho fyzické likvidaci. Uvedená skutečnost značně znesnadňuje odhalování a dokumentování této trestné činnosti a tím i související primární trestné činnosti, týkající se převážně majetkové kriminality.
V případě trestného činu loupeže dochází především k loupežným přepadením peněžních ústavů, pošt, benzinových stanic a prodejen se zbožím, u kterých se dá předpokládat větší finanční hotovost. Dále pak k loupežným přepadením jednotlivých fyzických osob. Oblast racketeearingu představuje trestnou činnost, jejíž podstata spočívá v systematickém, pravidelném a nedobrovolném vybírání finančních prostředků (poplatků) za tzv. ochranu. Oběťmi trestné činnosti byli zpočátku ukrajinští dělníci pracující na území České republiky legálně či ilegálně. Postupem doby se pozornost pachatelů stále více zaměřuje na majitele restauračních zařízení, obchodů a firem, u kterých lze očekávat přítomnost větších finančních prostředků. Oběti jsou pod pohrůžkou nebo za použití přímého násilí donuceni v pravidelných intervalech odevzdávat zločinecké organizaci určitý finanční obnos. V případě neodevzdání poplatku přistupuje organizace k užití násilných prostředků brutálního charakteru vůči oběti, jejím rodinným příslušníkům či majetku. Nebezpečnost uvedené trestné činnosti spočívá také v tom, že zločinecká organizace poskytuje poškozenému na druhé straně i určité výhody. Chrání jej před ostatními pachateli trestné činnosti, pomáhá mu vymoci nedobytné pohledávky, působí a ovlivňuje jeho konkurenci. Rovněž počáteční výše poplatků je pro poškozeného únosná. Avšak po této relativně snesitelné fázi se tlak ze strany organizace na výši poplatků neustále zvětšuje. V současné době byl zaznamenán nový trend, kdy jsou poplatky zvyšovány až do doby vyčerpání veškerých možností poškozeného, jenž je následně donucen převést svoji firmu na osoby nastrčené organizací, která ji prostřednictvím těchto osob následně provozuje či využívá k legalizaci výnosů z trestné činnosti.
U případů vymáhání pohledávek spočívá podstata trestné činnosti v užití pohrůžky nebo bezprostředního násilí za účelem nelegálního vymožení pohledávky. Jedná se o nový fenomén trestné činnosti, jehož spouštěcím mechanismem byla a je nedostatečná a neúčinná zákonná úprava vztahů mezi věřitelem a dlužníkem. Na této formě trestné činnosti lze dokumentovat nebezpečnost organizovaného zločinu, který dokázal pružně reagovat na poptávku věřitelů. Lze definovat dvě formy, kdy buď věřitel najímá organizaci k vymožení pohledávky po dlužníkovi za stanovenou odměnu, nebo sama organizace odkoupí za zlomek ceny nedobytnou pohledávku od věřitele a sama žádá po dlužníkovi celou pohledávku.
Obecně lze konstatovat, že se zločineckým organizacím podařilo vytvořit ve společnosti všudypřítomné klima strachu, jehož výsledkem je stav, kdy už ani není nutné na oběti působit pohrůžkou násilí, stačí pouhý subjektivní dojem oběti, že se jedná o členy zločinecké organizace.