Zpráva o činnosti ÚOOZ za rok 2011
Tento materiál přináší tu část Zprávy o činnosti Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu SKPV za rok 2011, kterou z taktického hlediska považujeme za možné zveřejnit. Jeho umístění na webové stránky našeho útvaru je snahou o zpřístupnění maximálního objemu informací o činnosti ÚOOZ široké veřejnosti.
V roce 2011 nedošlo k žádným otevřeným projevům mezinárodního terorismu v České republice. Českou republiku lze z hlediska potenciálního působení teroristických organizací nadále spíše považovat za zemi zneužívanou osobami podezřelými z napojení na teroristické organizace jako svou logistickou základnu. Zpravidla je využívána k tranzitu osob, získávání materiálního a finančního krytí, usnadnění vstupu, pohybu a pobytu v zemích schengenského prostoru anebo jako místo pro páchání jiné trestné činnosti.
Jako zájmové z pohledu vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku v České republice se nejvíce jeví geografické oblasti Afghánistánu, Pákistánu, Severního Kavkazu a Blízkého Východu. Kriticky důležitá zůstává oblast radikalizace v Evropě a ve světě. Můžeme sledovat případy tzv. seberadikalizace, kdy dotyčná osoba samostudiem a vlastní přípravou mění své extrémní názory do radikální formy. S radikalizací úzce souvisí i následné rekrutování pro teroristické aktivity, jak na domácí půdě, tak v cizině.
Policie České republiky se v uvedené problematice zaměřuje především na získávání poznatků k aktivitám osob, ke kterým byly získány informace o jejich vazbách na teroristické organizace, případně o osobách, které jsou známé svými radikálními postoji a zdržují se na území České republiky.
V zájmu maximálního snížení rizika dokonání teroristického aktu je činnost Policie České republiky nadále zaměřena na preventivní opatření, která vyplývají z analýzy rizik pro Českou republiku, resp. pro celou Evropu. Nejvyšším možným nasazením jsou proto prověřovány signály o možném pohybu osob napojených na teroristické organizace na území České republiky a jsou monitorovány jejich aktivity.
Během roku 2011 byl zjevný nárůst aktivit obou extremistických scén, a to zejména co se týká počtu veřejně pořádaných akcí. U obou scén, jak krajně pravicové, tak krajně levicové, byla rovněž patrná výraznější kritika státu, státních institucí i politických elit, a to zejména z hlediska sociálně-ekonomických otázek, které jsou stále více inkorporovány do rétoriky i programatiky extremistických subjektů. Obě scény prostřednictvím těchto otázek a témat intenzivněji oslovují širší a obecně nespokojenou populaci. Z velké části usnadňující skutečností je současná ekonomická recese, krize veřejných rozpočtů a obava z podobných důsledků jako v případě jihoevropských států. S tím souvisí i vágní a z velké části populistická akcentace a využívání tématu korupce.
Se všeobecným rozvojem využívání internetového prostředí a obecně kyberprostoru, roste jejich využívání a oblíbenost i v rámci obou extremistických scén. Vedle tradičních webových prezentací a šíření ideologie zažívají rozvoj zejména diskusní fóra, blogy a sociální sítě či komunikátory. Tyto jsou užívány k distribuci či propagaci zvukových a obrazových materiálů. V neposlední řadě jsou sociální sítě často užívány zejména pro mobilizaci podpory k připravovaným veřejným akcím.
Z hlediska krajně pravicové scény byl signifikantní trend mobilizace zejména po linii sociálně ekonomických otázek prostřednictvím projevů tzv. anticikánismu. Podpůrným prvkem je záměrné spojování romského etnika s určitým druhem trestné činnosti, anebo lokálně zvýšenou kriminalitou. Tato témata jsou záměrně vyzdvihována prostřednictvím programatiky Dělnické strany sociální spravedlnosti (dále jen „DSSS“), a to s cílem maximalizace možné podpory ze strany scény, stejně jako místní populace nespokojené s danou situací. Vedlejším, avšak souvisejícím projevem je záměrné zdůrazňování neefektivity a nekompetence státních orgánů, jak na celostátní úrovni, tak z hlediska samosprávy.
Jedním z nejmarkantnějších projevů bylo využití sociálních nepokojů ve Šluknovském výběžku v období od srpna do října, kde se v počáteční fázi aktivně angažovaly elementy krajně pravicové scény. Vývoj v regionu se vymykal doposud obvyklému postupu, kdy akce DSSS, resp. krajně pravicové scény, byla v dané lokalitě organizována až následkem zpravidla medializovaného incidentu. V neposlední řadě je intenzivněji patrné využívání sociálních sítí k mobilizaci účasti na připravovaných shromážděních. V této souvislosti je řešen problém týkající se aplikace zákona o právu shromažďovacím a omezených možností samosprávy, jak zakázat podobné mítinky fakticky svým obsahem hanobící určité etnické skupiny obyvatelstva.
Téma anticikánismu a podtext kritiky státu a „systému“ jako celku je využíváno jako prostředek ke sjednocení krajně pravicové scény, a to pod politickým zastoupením DSSS. Pro zvýšení zájmu ze strany scény i části nespokojené populace DSSS častěji využívá stylizace sebe sama jako subjektu záměrně utlačovaného politickým systémem. Tato interpretace je často využívána v případě odmítavého stanoviska samosprávy na konání protestní akce DSSS. Prostřednictvím těchto struktur DSSS jsou rovněž udržovány kontakty do zahraničí. Během roku 2011 byly významné vazby na elementy Nationale Partei Deutschland a Nationaler Widerstand/Freien Netz, jejíž sympatizanti se opakovaně, v rámci vzájemného vyjádření podpory, objevili na akcích v České republice. Vazby do Spolkové republiky Německo byly formalizovány memorandem mezi vedením NPD a DSSS v Riese, v dubnu 2011. Poměrně rozvinuté jsou i kontakty na krajně pravicové strany a uskupení na Slovensku a v posledních letech i v Polsku, kde jsou udržovány mimo jiné i symbiózou krajně pravicové scény a hooligans určitých fotbalových klubů. Polské příhraničí s Českou republikou je rovněž častým místem konání koncertů tzv. White power music (WPM) pořádaných domácími členy a přívrženci Národního odporu (Slezsko). Nadále je zjevná snaha o pořádání koncertů v zahraničí, a to zejména z obavy před trestním stíháním v České republice.
Vedle toho se progresivně rozvíjejí i nové směry aktivismu a projevů scény, a to jak z hlediska hudebních žánrů, tak nových forem aktivismu. Signifikantní je zejména rozvoj v rámci tzv. hard bass akcí (skupiny tanečníků s maskami na veřejných prostranstvích), které jsou pořádány zejména ze strany sympatizantů Svobodné mládeže, Autonomních nacionalistů, doplněných často elementy hooligans. Postoj a vnímání scény vůči těmto akcím zvýrazňuje dlouhodobé střety mezi tzv. „mladou a starou“ generací, kdy věkem starší aktivisté se staví vůči těmto formám aktivismu odmítavě až s odporem. Častěji se objevují spontánně organizované akce zaměřené na propagaci cílů a ideologie, jako např. výlep plakátů, distribuce letáků či umístění transparentů.
Obecně, během roku 2011 vzrostly násilné projevy krajní pravice, což do jisté míry zjevně souvisí se zmíněnou mobilizací proti národnostním menšinám, zejména Romům. Z celkového hlediska, nápad trestné činnosti je kvantitativně nepatrně nižší než v roce předchozím. Zaznamenaná trestná činnost je spíše individuálního charakteru, často spojená s projevy sympatií vůči zakázaným hnutím či organizacím, případně s hanobením či výzvám k násilí vůči určitým etnickým či náboženským a rasovým skupinám obyvatel.
Do jisté a spíše omezené míry byly ze strany domácí scény vnímány případy krajně pravicovou ideologií ovlivněných incidentů či teroristických útoků v zahraničí. Případy jako Anders Behring Breivik a odhalení neonacistické buňky páchající loupežná přepadení a vraždy přistěhovalců ve Spolkové republice Německo vzbudily určitý ohlas v rámci radikálního spektra pravicového extremismu, zčásti byli pachatelé glorifikováni, z velké části je však scéna přešla bez výraznější pozornosti.
Z celkového hlediska je krajně pravicová scéna nadále fragmentovaná na lokální uskupení, a to zejména vzhledem k osobním animozitám mezi vedoucími osobnostmi. I přesto, zjevné snahy DSSS scénu konsolidovat a získat tak stabilní voličskou podporu před krajskými a následně komunálními volbami prostřednictvím výraznější akcentace protiromských nálad a projevů a jejich záměrné vyzdvihování je ve střednědobém horizontu možné vnímat jako potencionálně rizikové, a to zejména ve smyslu legitimizace násilí proti cílovým skupinám obyvatel či poskytnutí příležitosti pro pouliční násilnosti proti policejním složkám, jako symbolu „systému“ podobně jako při nepokojích ve Šluknovském výběžku.
Krajně levicová scéna je výrazně fragmentovaná na jednotlivé ideologické proudy a frakce. I přesto současná pokračující ekonomická recese, krize veřejných rozpočtů mobilizuje širší populaci a obyvatelstvo zejména evropských států a USA. Situace tak poskytuje prostor pro působení krajně levicových subjektů, které zdůrazňují třídní dělení společnosti. Tato perspektiva do jisté míry sjednocuje krajně levicové elementy. Celkově scéna vykazuje výrazně vyšší aktivitu, co se týká pořádaných akcí, oproti krajně pravicovému spektru.
Během roku se aktivizovaly zejména obecně anarchistické struktury, pro něž bylo symbolickým tématem antielitářství a odpor proti autoritám. Rozvoj anarchistického spektra ve velké míře souvisí s pokračujícím trendem mobilizace krajní levice proti fiskálním restrikcím, ekonomické recesi a státnímu zadlužení. V určité souvislosti a inspirací spontánně vyvolaných protestů tzv. Arabského jara a následně i španělských protivládních a dále protestů proti finančnímu systému v USA byly po určitou dobu patrné snahy o rozvinutí domácích platforem mezinárodních protestních hnutí, Hnutí 15M/Skutečná demokracie teď a Occupy. V rámci těchto iniciativ byly aktivně zapojeny zejména anarcho-autonomní struktury. I přes určité vlny spontánního aktivismu v několika větších městech, zejména Praze, Plzni, Ostravě a Brně, obě platformy jsou spíše marginální a bez vyšší podpory ze strany mladší generace, na kterou byla tato hnutí orientována. Vedle toho se progresivně rozvíjí anarcho-syndikalistické spektrum, jehož umírněná část je tvořena členy a příznivci iniciativy ProAlt.
Výrazněji se projevovalo i militantní spektrum anarcho-autonomní, anarcho-komunistické a anarcho-syndikalistické scény. Zčásti se jednalo o projevy solidarity se zahraničními, zejména španělskými, řeckými a italskými organizacemi, a to v podobě benefičních koncertů v rámci projektu ABC (Anarchistický černý kříž). Byly zaznamenány i projevy formou tzv. přímé akce, jako útok proti dálniční infrastruktuře z dubna 2011 anebo blokáda vstupu do objektu Zastupitelského úřadu Velké Británie jako projev solidarity s britskými squattery v listopadu 2011. Existuje rovněž předpoklad, že militantní aktivisté udržují určité kontakty na osoby či skupiny stejného vyznání v zahraničí, a to včetně účasti na pořádaných akcích, např. protesty u jaderných elektráren či transportů jaderného odpadu. Během roku byla rovněž znovu spuštěna domácí platforma informačního serveru Indymedia, který slouží jako alternativa Československé anarchistické federace, stále více marginalizované z hlediska její relevance v rámci scény, a jako informační zpravodaj jak pro umírněné, tak radikálnější spektrum.
Radikálně komunistické a marx-leninské organizace během roku, co do aktivit, spíše stagnovaly. Zpočátku ambiciózní snaha Svazu komunistické mládeže Československa o zastoupení úlohy rezidua Komunistického svazu mládeže, zejména pražské organizace, skončila neúspěchem, jelikož vedení Svazu mladých komunistů Československa se stáhlo do ústraní po zahájení trestního stíhání za glorifikaci režimu K. Gottwalda u příležitosti výročí převzetí moci KSČ. Ačkoliv bylo trestní stíhání zastaveno, organizace výrazně omezila veřejné aktivity a jednotlivé regionální buňky se v omezené míře vyskytovaly pouze na akcích pořádaných jinými subjekty, např. KSČM, s jejímiž některými členy je organizace úzce provázána. Patrně vlivem marginalizace jsou zjevné snahy o sjednocení či alespoň koordinaci v rámci subjektů tohoto spektra, a to prostřednictvím Nové alternativní levice.