Policie České republiky – KŘP hlavního města Prahy
Ztracené archivy 1968
V roce 1980 zachránil kriminalista Rudolf Čížek před skartací svodky a operační hlášení Městské správy veřejné bezpečnosti (VB) Praha ze dnů po 21. srpnu 1968, kdy došlo k invazi vojsk pěti států Varšavské smlouvy do Československa.
Hlášení, vypovídající o nebezpečné službě tehdejších policistů (příslušníků VB) v ulicích okupované Prahy, se staly součástí knihy „Ztracené archivy 1968“, která se v těchto dnech objevila na pultech knihkupectví. Stojí za to si je přečíst. Ocitujme alespoň některé z nich :
„21. 8. 1968 06:00 hod. hlásí z Místního oddělení VB Ruzyň, že vojáci odzbrojili příslušníka VB na hlídce.“
„21. 8. 1968 23:29 hod. střílí se po všech jedoucích vozidlech, včetně vozidel VB.“
„Dne 8. 9. 1968 ve 20:00 hodin byla velena dvoučlenná hlídka příslušníků Místního oddělení VB Břevnov Praha 6 do obvodu Ořechovka. Ve 22:00 hod. byla hlídka požádána občany bydlícími u restaurace Na Ořechovce o zákrok proti skupině výtržníků, kteří vyšli z restaurace na ulici a hlasitě křičeli. Na místě hlídka zjistila, že se jedná o skupinu většího počtu osob, mezi nimiž byli vojáci armády Varšavské smlouvy, ozbrojení samopaly a proto si vyžádala posilu. Na místo byla vyslána autohlídka. Při jejím příjezdu na místo, když členové autohlídky z vozidla vystupovali, jeden z vojáků sovětské armády vystřelil bezdůvodně ze samopalu dávku do země. Vzápětí vyběhl z vedlejší ulice další sovětský voják, a vystřelil na příslušníky VB několik jednotlivých ran. Postřeleni byli dva členové hlídky, nadstrážmistr Vladimír D. (29 let), který utrpěl vstřel do levé lopatky a šíje a strážmistr Pavel P. (25 let), kterému prostřelil levé předloktí a střepina střely mu poranila spánkovou krajinu, přičemž utrpěl i otřes mozku. Postřelení příslušníci VB byli s těžkými zraněními hospitalizováni v nemocnici v Praze 6.“
„Dne 15. 9. 1968 v 00,55 hod. přijeli na Václavské náměstí v terénním automobilu GAZ čtyři sovětští vojáci a vyzývali občany, stojící u pomníku svatého Václava, aby se rozešli. Nadstrážmistr V. z Místního oddělení VB 1 v Praze 1, který zde konal hlídku, je upozornil na to, že podobné zákroky jsou pouze v kompetenci VB a tyto pokyny odmítl. Sovětští vojáci to vzali na vědomí a odjeli.“
Dokumenty citované v knize potvrzují, že drtivá většina příslušníků VB stála v roce 1968 na straně odpůrců okupace. Nezřídka se museli doslova „přetahovat“ o československé občany, které cizí vojáci v ulicích svévolně zadržovali. Snažili se vyšetřovat majetkovou a další trestnou činnost, páchanou vojáky „bratrských“ armád, přičemž byli často ohrožováni zbraněmi. Jen v některých případech jim rozumnější sovětští velitelé poskytli součinnost.
Kniha tak do jisté míry bourá zažitou černo-bílou představu o příslušnících VB, plnících roli zarytých ochránců totalitního režimu. O tom svědčí i fakt, že řada příslušníků VB musela v době normalizace kvůli svým postojům v roce 1968 bezpečnostní sbor opustit.
por. Jan Holub
6. dubna 2011
Foto : archiv Muzea Policie ČR