Policie České republiky – KŘP Moravskoslezského kraje
Historie četnictva a policie
- Úvodní slovo
- Uniformy
- Vycházkové pásy
- Četnická výbava
- Četnické čepice
- Četnické přilby
- Četnické fotografie
- Fotografie policistů
- Chladné zbraně - bodáky
- Chladné zbraně - šavle
- Chladné zbraně policie
- Palné zbraně četnictva
- Vývoj četnictva na Moravě od r. 1915 do r. 1938 ve schematismech
- Československé četnictvo
- Státní policejní úřady
- Komunální (obecní) policie
Státní policejní úřady
Státní policie byla na území vzniklé Československé republiky plně zorganizována a konsolidována ve druhé polovině 20. let minulého století. Některé prameny uvádějí datum 28.10.1928.[2] Síť státně policejních úřadů byla postupně zhušťována, takže policejní ředitelství nebo komisařství se postupně nalézala ve všech politicky, průmyslově, obchodně nebo bezpečnostně důležitých místech republiky. Tyto úřady vykonávaly funkce policie správní a úkoly policie kriminální.
Pojem bezpečnostní policie je značně široký a zahrnuje v sobě mnohé obory veřejné správy. Moderní doba si ohraničila pojem policie, která má pečovat o trestně právní ochranu občanů proti zločinu novým termínem - policie kriminální. Jejím úkolem je chránit právní řád a bezpečnost těch právních subjektů (života, majetku, cti apod.), které chrání svými ustanoveními trestní právo.
Na základě zákona ze dne 13. července 1922 č. 230 Sb z. a n. o sborech stráže bezpečnosti a zákona ze dne 25. ledna 1914, č. 15 ř.z. o služebním poměru státních úředníků a státního zřízenectva (služební pragmatiky) bylo vydáno Nařízení vlády republiky Československé ze dne 5. října 1922 č. 295 k provedení citovaného zákona č. 230 Sb.
V podstatě byly zřízeny dva policejní sbory. Nutno ovšem podotknout, že označení „policista“ se ve dvacátých letech minulého století vůbec neužívalo. Oficiální názvy pro policejní sbory byly „Sbor uniformované stráže bezpečnosti“ (dále i SUSB) a „Sbor neuniformované stráže bezpečnosti“ (dále i SNSB). Termín, či označení „policista“ se ve služebních předpisech objevuje až v roce 1938.
SUSB vykonával policejní službu správní a pořádkovou a SNSB plnily úkoly kriminální policie.
Uniformovaná stráž bezpečnosti byla založena na podřízení moci velitelské. Sbor neuniformované stráže bezpečnosti byl založen na podřízení úřední moci představenské. Toto spočívalo v tom, že příslušníci sboru se museli bezpodmínečně podřídit příkazům velitele u SUSB a představeného u SNSB.
Sbory stráže bezpečnosti, a to oba zmíněné, nebo jen jeden, příslušely k těm státním úřadům policejním nebo politickým, u nichž byly zřízeny. Sbory, jejich velitelé, nebo představení a jejich členové byli služebně, pořádkově, disciplinárně a osobně podřízeni přednostovi úřadu. V případě, že byl člen sboru přikázán k výkonu služby jinému úřadu, byl služebně podřízen přednostovi tohoto úřadu. Ve věcech osobních, pořádkových a disciplinárních však byl i nadále podřízen přednostovi toho úřadu, k němuž původně náležel.
Vnitřními předpisy se určovalo rozdělení sborů a služební řád. Tím byla stanovena pravidla pro výkon služby ve služebních hodinách, ale i mimo ně. Byly stanoveny předpisy o služebním oděvu, zbrani, pomůckách potřebných pro výkon služby a způsobu, jak tyto pomůcky opatřit. Současně byly stanoveny podmínky pro přijetí do služby u některého ze sborů, podmínky výcviku a vyškolení členů sborů až po zkušební řád. V neposlední řadě byly stanoveny podmínky pro sestavení disciplinárních komisí a řízení před nimi.
Členové sborů se dělili na úředníky a gážisty mimo hodnostní třídy. Pro úředníky platily obecné předpisy o státních úřednících a pro gážisty mimo hodnostní třídy pak obecné předpisy o státních zřízencích a podúřednících.
Úředníkům sborů příslušel zejména dozor, kontrola, vedení služby a také péče o řádné vyškolení mužstva.
Podle systematizačních zásad v každém sboru připadalo na 100 gážistů mimo hodnostní třídy zpravidla 32 strážníků u SUSB nebo policejních agentů II. třídy u SNSB, 38 nadstrážníků u SUSB nebo policejních agentů u SNSB, 20 obvodních inspektorů II. třídy a 10 obvodních inspektorů I. třídy. Inspektorům příslušel i hodnostní přídavek, který činil u obvodního inspektora II. třídy 200,-Kč ročně a u obvodního inspektora I. třídy 300,- Kč ročně.
2) KOLEKTIV. Kapesní policejní praktikum na rok 1937. 1 vyd. Praha: Nový věstník Čs. stráže bezpečnosti, 1936. 431 s. (s. 111)