Reakce na článek deníku Právo
Reakce ÚOKFK SKPV na článek Vladimíra Zimmela v deníku Právo (2.1.2009)
V pátek 2. ledna 2009 vyšel v deníku Právo článek Vladimíra Zimmela s názvem „Podivný případ, podivná policie“. Zmíněný článek poukazuje na některé skutečnosti v souvislosti s jedním ze stovek případů, které náš útvar zpracovává. Články, ve kterých je policie kritizována za svůj postup, se tu a tam objevují, přičemž příčinou kritiky je zejména neznalost systému, případně aplikovaných právních norem. Když je však jeho autorem bývalý vrcholný představitel policejního útvaru s celorepublikovou působností, je nanejvýš zarážející, co autor svým postupem sleduje a z jakého důvodu pošlapává práci policistů, jimž ještě před dvěma lety, jak on sám stále neopomíná dodávat, úspěšně velel. Nechci polemizovat o odbornosti bývalého pana ředitele, neboť jako bývalý policista má zcela jistě zkušenosti v oblasti odhalování finanční kriminality, přesto si však kladu otázku, proč nebyl stejně sebekritický i v dobách, kdy vedl finanční policii. On sám, s pompézností sobě vlastní, prezentoval řadu případů, které nakonec měly zcela jinou dohru, než by veřejnost očekávala. Nyní však kritizuje práci útvaru, pod nějž přešla značná část policistů bývalé finanční policie, a to způsobem neobjektivním a navíc podlým.
Je pravdou, že „policie za sebou táhne z loňského roku řadu kauz“, ale tím objektivita celého článku končí. Je logické, že na řadě případů, které zpracováváme, se pracuje dlouhou dobu a zejména tam, kde škoda dosahuje desítek nebo stovek milionů korun, je trestní řízení zdlouhavé, armáda právních zástupců obviněných osob nepřestává čekat na chyby policistů a výsledek trestního řízení je často nejistý. Výjimkou není ani popisovaný případ, kdy policisté na podzim roku 2008 obsadili na jeden den prostory společnosti Active Change v Praze na Národní třídě s cílem zajištění důkazních materiálů. Údajně „bombastická“ prohlášení policie však nebyla nijak plánovaná a nebyla proto ničím jiným než reakcí na mimořádně zvýšený zájem sdělovacích prostředků, který tuto realizaci provázel, ale to přítomní novináři velmi dobře ví. A že je výsledkem jen jeden obviněný, pár zajištěných počítačů a policie nyní mlčí? Je třeba upřesnit, že obviněn nebyl jen jeden podezřelý a není zajištěno jen pár počítačů. A že se bývalému řediteli nepodařilo tyto informace zjistit? Za to by policisté zasloužili pochvalu, neboť trestní řízení není věcí veřejnou a to, že se žádné podrobnější informace nedostaly na veřejnost, není akt neschopnosti, nýbrž akt profesionality. A protože nehodláme vést trestní řízení na stránkách deníků a prostřednictvím internetu, veřejnost se o pokračování tohoto případu dozví včas a v rozsahu, který vyšetřování nijak nenaruší. K připomínce, že případ neřeší specializované pracoviště, je třeba podotknout, že na zpracování zmíněné trestní věci se podílí tým odborníků složený z policistů několika organizačních celků napříč celým útvarem. Poznatky k případu byly navíc získány operativní cestou, jejíž absenci autor článku kritizuje.
Když tak opakovaně pročítám zmíněný článek, přemýšlím, zda autor přišel na informaci, že „desítky podezřelých subjektů v klidu odcestují do vlasti, za svými penízky do Číny a Vietnamu“ náhodně nebo jej k tomu vedla vlastní zkušenost. V lednu roku 2005 totiž osobně prezentoval v rámci jedné z akcí odhalení patnáctičlenné cizojazyčné skupiny, která měla legalizovat výnosy z trestné činnosti, uvalení vazby na všechny obviněné a mimo jiné i souhrnnou informaci o výši zajištěných výnosů z trestné činnosti. O tom, že všichni obvinění cizinci byli z vazby propuštěni nebo o tom, že majoritní část finanční policií zajištěných výnosů musela být vrácena oprávněným vlastníkům, už v žádném dalším prohlášení nehovořil.
Náš útvar, respektive jeho pracovníci jsou jen lidé a ti občas dělají některé chyby, jimž se v množství zpracovávaných případů nelze stoprocentně vyhnout. Ovšem kritika postupů jen několik týdnů po zahájení úkonů trestního řízení nemůže být vnímána jinak než jako snaha o diskreditaci těch policistů, kteří se poctivou prací snaží zvýšit prestiž policejního sboru. O tom, zda se jim to povede, však nerozhoduje výhradně policie, ale v řadě případů i další orgány činné v trestním řízení.
plk. Ing. Bc. Jiří Novák
ředitel ÚOKFK SKPV