Přímo sadisticky se choval vůči 12leté dívce, příbuzné Balleyových. Neusmrtil ji, nýbrž ji schovával znehybněnou zhruba dva měsíce v kozím chlívku. Tuto svoji oběť sexuálně zneužíval. Aby nemohla křičet, obložil ji hlavu vystlanou bedýnkou, s přívodem vzduchu pomocí rourky. Dívka musela psát fingované dopisy – jakoby z Bavorska – které měly být pro příbuzné Balleyových (a pro další případné zájemce) dokladem, že se ilegální přechod hranice vydařil a že jsou Pilčíkovi „zákazníci" živi a zdrávi.

Po Pilčíkově usvědčení 8. září 1951 bylo v jeho domě nalezeno velké množství šperků, oděvů, bot a kufrů. Kriminalisté proto předpokládali, že počet zavražděných obětí bude minimálně 5. Dne 9. září 1951 spáchal ve vazbě sebevraždu uškrcením dvěma kapesníky.

V tomto případě sehrála významnou roli při zjišťování totožnosti Pilčíkových obětí antropologická expertiza.

Václav Mrázek (nar. 1920) –  Tomuto případu bylo věnováno celé jedno číslo Kriminalistického sborníku (9/1957). Mrázek byl sexuální deviant, sadista a bezcitný vrah, ale i obyčejný zloděj. V severních Čechách zavraždil během let 1951-56 šest žen a jednoho muže, dále se dopustil 4 pokusů vražd, 14 případů pohlavního zneužití a dalších trestných činů. Do historie kriminalistiky především vstoupily Mrázkovy vraždy, spáchané v okolí Chomutova pistolí Walther. Odhalen byl náhodně v březnu 1957 při krádeži na Kladensku. Mrázka nemohl minout trest smrti, na šibenici skončil 30. prosince 1957.

Při objasnění případu sehrála, kromě dalších kriminalistických disciplín, velmi významnou úlohu i balistika.

Sřrela v kleci

Jde o první zadokumentovaný případ balistické expertizy v Čechách, což v kontextu se vznikem kriminalistické vědy na počátku 19. století dokazuje, že také Češi byli u jejího zrodu. Experti Kriminalistického ústavu Praha se technickým aspektům případu, včetně zkoumání střely věnovali od roku 1998.

Smrtelná střela, zasazená do klece ze slitiny stříbra a mědi, původně rodinná památka Windischgrätzových, je nyní v držení Okresního muzea v Klatovech.

Znalecký posudek 

Případ se týká pro ČR velmi cenného nálezu. Vše začalo v červnu 1984, kdy občan USA Danny Douglas přišel na české velvyslanectví v Rakousku a požádal o legální vyzvednutí a odkoupení blíže nespecifikované památky, ukryté na území Čech. Nabízel 250 000 USD.

Zatímco byla vedena zdlouhavá jednání, snažili se pracovníci Federální kriminální ústředny starožitnost obtížně identifikovat, přesně ve stylu poznámky: „Hledáme něco, nevíme co; hledáme někde, nevíme kde..."

Nakonec stopy mířily do areálu zámku a hradu Bečov nad Teplou, který před válkou patřil rodu Beaufort-Spontinů. Dne 4. listopadu 1985 zde kriminalisté v hradní kapli objevili pod podlahou zakopanou cennou památku - relikviář sv. Maura, pocházející z 13. století.

Po dlouhé práci expertů Kriminalistického ústavu Praha, památkářů a restaurátorů mohl být od května 2002 relikviář sv. Maura vystaven v Bečově. Jedná se o druhou nejcennější kulturní památku, hned po korunovačních klenotech (o nálezu relikviáře byl též natočen dokumentární film).

Kriminalisticko-technickou činnost představuje také sestavování portrétů hledaných osob na podkladě výpovědi svědků. Počítačový systém PORIDOS byl vytvořen v Kriminalistickém ústavu Praha a zaveden do praxe v 90. letech minulého století. PORIDOS umožňuje intuitivně pomocí speciálního softwaru sestavovat portréty z fotografií jednotlivých obličejových partií.

Prestiž forenzní antropologie zvyšuje, když jsou antropologové povoláni i k expertizám, nespadajícím přímo do rámce kriminalisticko-bezpečnostního. Častým příkladem je identifikace kostí, o nichž se předpokládá, že jde o pozůstatky historicky významných osobností. Antropologové např. zkoumali kosterní fragmenty z relikviáře sv. Maura, přispěli k identifikaci lebky Karla Staršího ze Žerotína - stavovského politika markrabství moravského, který žil na přelomu 16. a 17. století. Významný byl i antropologický průzkum kosterních pozůstatků Lucemburků – Jošta, markraběte moravského a římského krále a dále jeho bratra Prokopa, kteří zemřeli na začátku 15. století.

Kriminalistický ústav Praha se účastnil dokumentování letecké nehody letadla TU 154N. Na základě fotografií v měřítku 1:10 byl sestaven model interiéru letounu a identifikováno ohnisko požáru s následným postupem ohně v kajutě. Pracovníci dále pracovali na dokumentaci místa činu za ztížených podmínek, jako byl výbuch v dole Pluto, fotografování v podzemních bunkrech nebo pořizování snímků štol ve Štěchovicích. Za použití multispektrální fotografie barokního obrazu pracovníci Kriminalistického ústavu Praha identifikovali základní, původní renesanční obraz.

Kolejnice u Černošic

Štěpánek byl neobyčejně zarputilý a vytrvalý, např. pro naříznutí kolejnice u Kyjí ruční pilkou na kov potřeboval minimálně 4,5 hodiny intenzivní práce. Vedle toho musel dělat přestávky kvůli projíždějícím vlakům a zároveň musel být ostražitý, aby ho nikdo neviděl. Při třetím pokusu o poškození pomníku česko-německého smíření na Bukové hoře v Teplicích nad Metují byl 29. prosince 2003 Štěpánek dopaden.

Při zatýkání se pobodal na krku tak vážně, že o 2 týdny později v nemocnici zemřel, aniž by ke svým činům cokoliv uvedl. Policisté při domovní prohlídce našli sešit, do kterého si Štěpánek činil poznámky o konstrukci nástražných výbušných systémů. U tzv. ostrých pokusů si zaznamenával i jejich mediální ohlas. Tyto poznámky částečně pomohly v osvětlení pachatelovy motivace.

Velkou zásluhu na prokázání Štěpánkovy rozsáhlé trestné činnosti mají znalci Kriminalistického ústavu Praha. Po dobu čtyř a půl roku jich na atentátníkových případech pracovalo téměř 60 a zpracovali 101 kriminalistických expertíz z 15 odvětví znalecké činnosti.

V únoru 2006 došlo k výbuchu zemního plynu v obytném domě o šesti podlažích na Arbesově náměstí v Praze. Nehoda přinesla smrt dvěma osobám a způsobila mnohamilionové škody. V kuchyni restaurace v 1. podzemním podlaží zemřel kuchař, který tam pracoval teprve druhý den. O život přišel i náhodný kolemjdoucí chodec, který byl při výbuchu zasažen částí zdiva.

Na základě expertizy uskutečněné ve spolupráci se znalci Kriminalistického ústavu Praha se zaměřením na elektrotechnickou, chemickou, defektoskopickou a metalografickou expertizu byla stanovena příčina výbuchu plynu: vyřazený, tzv. mrtvý elektrický kabel, který poškodil plynové potrubí. K poškození přípojky plynového potrubí došlo lokálním protavením a následným úplným přerušením potrubí plynové přípojky vlivem tepelných účinků elektrického oblouku, který hořel mezi nechráněným, prostorově neodděleným potrubím a pancířem a slaněným jádrem vyřazeného elektrického kabelu uloženého v bezprostřední blízkosti plynové přípojky.

Hotel Olympic K požáru došlo v 11. patře budovy. Kriminalistická expertiza určila ohnisko požáru, který vznikl od nevhodně umístěné chladničky pod stolem, kam neproudil vzduch. Při požáru bylo zraněno a v nemocnici ošetřeno 29 osob, včetně 2 dětí, 2 příslušníci zásahové jednotky a 1 pracovník hotelu. Dvě ženy z USA zemřely v nemocnici. Přímo na místě požáru se udusilo toxickými zplodinami 5 žen (2 z Finska, 3 z Belgie) a 1 muž – občan SRN, příčinou smrti u všech bylo podle pitevních protokolů udušení kouřovými plyny.

Glock Viktora Kalivody V roce 2005 vzrušil veřejnost případ Viktora Kalivody, v médiích označovaného jako „lesní vrah“, protože spáchal 3 vraždy na okraji lesa. Velmi dlouho nebyl znám motiv činu, sám pachatel o svých skutcích mlčel. V médiích se psalo, že to je tragický a zvláštní příběh, který začal osamělostí pachatele a jeho problémy s láskou, pokračoval desítkami neúspěšných pokusů o sebevraždu a skončil chladnokrevnou vraždou 3 lidí.

Oběti neměly mezi sebou žádnou spojitost, ani vazbu na pachatele, byli to prostě lidé, kteří se ocitli ve špatný okamžik na špatném místě. Pachatel je vysoce inteligentní, IQ 130. Z vazby napsal rodičům dopis, ve kterém popisuje, co ho k činům vedlo. Přiznal se, že chtěl střílet cestující v metru – byl ve vagonu, pistoli měl v kapse, ale nakonec se k tomu naštěstí neodhodlal. Dostal nepodmíněný trest odnětí svobody – doživotí.

Kriminalistický ústav v této kauze přispěl identifikací střelené zbraně, respektive komparací nábojů nalezených na místě činu, čímž spojil oba případy dohromady.