Policie České republiky – KŘP Královéhradeckého kraje
Den otevřených dveří
V Pardubicích Na Spravedlnosti
Pátek 19. června 2009 probíhal v budově Územního odboru vnější služby Policie České republiky Pardubice „Den otevřených dveří“. Příležitosti nakouknout do několika míst režimových pracovišť jako jsou policejní cely i ateliér kriminalistického technika využilo během pátečního dopoledne několik základních škol. Přišli se k nám podívat žáci ZŠ Benešovo náměstí, páťáci z Pardubiček, druháci ze Závodu Míru, šesťáci z Horního Jelení a devítka z Polabin II.
Všechny třídy jsme přivítali a jako první stanoviště se nám otevřely dveře místnosti dozorčí služby Obvodního oddělení Pardubice I. Zde se dětí ujala naše kolegyně, která je seznámila s pracovní náplní policistů tohoto oddělení. Mezi dětmi kolovala samozřejmě pouta. To ale nebylo to jediné. Policistka si vždy vybrala jednoho žáka na němž ukázala přiložení poutacího pásu, takzvaného „Medvěda“. Určitě by se rád nechal spoutat každý, ale na to nebyl čas. Na dalších stanovištích nás čekali policisté služby kriminální policie a vyšetřování. Jedním z nich byl kriminalista, který se zabývá problematikou vyšetřování kriminality mládeže a na mládeži. Ten měl před sebou několik „hrůzných“ fotografií, na nichž děti viděly, v jakém příšerném prostředí vyrůstala nejmenovaná holčička. Na dvou snímcích byly vyfotografovány její žehličkou popálené prsty, co jí měla způsobit její maminka. Na stejném stole byly posazené i látkové panenky „Jája a Pája“. Nebyly to ti dva vnoučci bývalého námořníka dědy Lebedy ze známého večerníčku, ale panenky na nichž děti, které jsou oběťmi násilné nebo sexuální trestné činnosti ukazují co jim kdo způsobil. Jája a Pája se nepoužívají pouze v případech, když je páchána trestná činnost na dětech, ale i tehdy, když se děti stanou svědky nějaké velice nepříjemné události. Od kolegy zabývajícího se mládeží jsme přecházeli přímo do ateliéru kriminalistického technika. Ten jim ukázal, jak se dělá takzvaná trojdílná fotografie, jak se snímají otisky prstů pachatelů a podezřelých osob a jak se otisk prstu z plastové lahve dostane na daktyloskopickou fólii.
Od technika jsme se přesunuli suterénem budovy kolem „stohů“ nepopsaných papírů na policejní dvůr.
Nejprve jsme namířili k policejním celám. Zde byly otevřeny dveře, za nimiž byla mříž. Přes mříže děti nakoukly do jedné z cel. Přesně jak ve filmu – vše betonové, nebo přišroubované k zemi. Několik dětí hlasitě konstatovalo: „Fůj, tam bych nechtěl bejt ani minutu!“.
Od cel jsme se dostali k dopravním policistům. Nehodáři měli na zemi zinscenovanou dopravní nehodu cyklisty s osobním automobilem. Na zemi byla vidět smyková stopa jízdního kola, která byla označena sprejem a číslem. Číslo bylo přiděleno také na jízdním kole, automobilu i na obkreslené siluetě zraněného cyklisty. Policisté skupiny dopravních nehod dětem ukázali, jak na místě při vyšetřování nehody postupují, děti nahlédly do služebního vozidla, kde mají nehodáři doslova pojízdnou kancelář. Při ukázce auta si děti prohlédly vybavení od baterek, přes reflexní oblečení, notebook až po majáky a na vlastní uši slyšely na dvoře se rozléhající zvukový výstražný systém. To jsme se už dostali k policistovi z dopravního inspektorátu, který vykonává dohled nad silničním provozem. Ten dětem ukázal a popsal všechny komponenty nového služebního motocyklu. Vedle motocyklu byl na stativu postaven radar, který „straší“ zejména neukázněné řidiče. „Dopraváci“ si s dětmi zopakovali základní pravidla silničního provozu a děti postupovaly k dalším příslušníkům policie, tentokrát k zástupcům pořádkové jednotky.
Ti měli u sebe i na sobě veškerou výstroj a výzbroj pořádkové jednotky – chrániče, kukly, přilby, neprůstřelné vesty, obušky, tonfy, ochranné plastové štíty, zásahové výbušky, slzné spreje... . Někdo se oblékl do neprůstřelné vesty a už jen představa, že by měl v takovémto oděvu stát někde na ulici při zajišťování veřejného pořádku třeba 10 hodin byla naprosto děsivá. Když k tomu přidáme třeba třicetistupňová horka, ani učitelé nevěřili, že je to reálné. Bohužel na nás okolo jedenácté hodiny začalo pršet, proto jsme se přesunuli do našich garáží. Některé třídy měly štěstí a v době bez deště mohly shlédnout i nějakou část sebeobrany.
Poslední část prohlídky se odehrála u stanoviště našich psovodů. Na dvoře s námi páteční dopoledne strávili i čtyřnozí policejní pomocníci – naši psi. Slova se ujal jeden ze zástupců skupiny služební kynologie. Ten dětem povyprávěl, kolik psů mají, jaký je jejich věk a jak probíhá jejich výcvik.
Každý kdo dnes prošel naší budovou ví, jak to na policii chodí, co kdo má za práci, s čím se setkají, když přijdou oznámit třeba i krádež králíků, co dělají dopravní policisté, proč jezdí k nehodám, co dělají dopravní policisté, jak funguje radar, jaké vybavení má nový služební motocykl, co policisté z pořádkové jednotky nosí na sobě a že psi si při výcviku i při jakékoliv akci vlastně hrají.
Takový byl pátek 19. 6. 2009 s Pardubickou policií.
A zde jsou k nahlédnutí fotografie.
nprap. Eva Maturová
19. 6. 2009