Prázdniny uběhnou jako voda a rodiče si brzy přivezou své potomky domů. S uspokojením konstatují ,,ve zdraví jsme to přežili“. Je tomu ale doopravdy tak?
Ne všechny úrazy jsou patrné na první pohled. Úraz na dětské duši je stejně závažný jako každý jiný i když se hned nepozná. V dnešní době lidé s pečlivostí vybírají pro své děti bezpečná místa a zvláště cizí osoby, které se o děti budou starat. I přesto každoročně do policejních statistik přibudou případy zneužívání dětí. A výsledky jsou varující. Nejméně jedna ze čtyř dívek a jeden z deseti chlapců ve věku do třinácti let byli nějakým způsobem sexuálně obtěžováni. Deset procent všech obětí je mladších šesti let. Více jak sedmdesát procent těchto případů mají na svědomí lidé dítěti známí. Ať už jsou to příbuzní, nevlastní rodiče, sousedé, učitelé, vychovatelé, vedoucí kroužků nebo osoby najaté na jejich hlídání. Tito lidé sledují jen svůj prospěch a své uspokojení při kontaktu s dítětem. Využívají dětské důvěřivosti a závislosti. Jedná se o vztah moci a podřízenosti. Snaží se takový kontakt utajit a nutí k tomu i dítě.
Pro tyto případy je nutné děti učit znát dobré a špatné dotyky, dobrá a špatná tajemství. Dodávat jim odvahu říci ne, kdyby se jich chtěl někdo nevhodným způsobem dotýkat či jim jinak ubližovat. Dítě by mělo dostat potřebné informace o svém těle přiměřeně svému věku. Vytvoření atmosféry důvěry a vzájemného respektu v rodině je nezbytnou nutností. Pokud bude mít dítě oporu a jistotu v dospělém, bude pro něj snazší se svěřit se svými starostmi a problémy. V každém případě by měl rodič svému dítěti naslouchat pokud se mu chce s něčím svěřit a věřit mu.
Dospělí si mohou všimnout různých příznaků, které se u zneužitého dítěte projevují. U mladších dětí jsou to problémy se spánkem, noční můry, bolesti hlavy, bolesti bříška, autodestruktivní chování, impulsivnost, roztržitost, obtíže se soustředěním, odmítání zůstat o samotě s určitou osobou, kruté chování ke zvířatům, uzavřenost, nenávist. U starších dětí se projevy liší. Může dojít k poruše příjmu potravy, nadměrné konzumaci alkoholu, zneužívání drog, dennímu snění, depresi, delikventnímu chování. U všech většinou nastávají problémy ve vztazích s vrstevníky, problémy ve škole i náhlé změny chování.
V oblasti kontaktu dítěte s cizí osobou se děti nejen o prázdninách, ale po celý rok mohou dostat v běžném životě do různých situací. Za rizikové lze považovat návštěvu veřejných toalet, bazénů a koupališť, hromadnou dopravu, pohyb kolem škol a parků. U starších dětí se může jednat o brigády v tuzemsku i zahraničí, reklamní agentury, nevhodné články v časopisech a v neposlední řadě práce na počítačích s přístupem na webové stránky nevhodné pro tuto věkovou skupinu. Dítě tak může přijít do kontaktu s pedofilem, dohazovačem sexuálních služeb nebo lovcem dětské pornografie. V takových případech si rodiče mohou všimnout nákladných dárků, větší finanční hotovosti nebo snahy zdržovat se častěji mimo domov. To mohou být signály, že dítě má příjem od cizího člověka. Na tyto situace je možné dítě připravit a učit ho, jak se chránit, aby ke zneužití nedošlo.
Zneužívání dětí nesmí být chápáno pouze jako pohlavní zneužívání. V poslední době bylo odhaleno několik případů zneužívání dětí k pornografii. Za tu lze považovat jakýkoliv zvukový nebo obrazový materiál, který využívá dětí k uspokojení dospělé osoby. Zahrnuje výrobu, rozšiřování i používání takového materiálu.
V případě zjištění, že bylo dítě v jakékoliv míře zneužito nebo bylo svědkem takového jednání je nutné reagovat na sdělení v klidu a dítěti věřit. Dítě musí pocítit podporu a musí v takové chvíli vědět, že co se stalo není jeho vina. Osoba, která dítěti ublížila, se nesmí dostat do jeho blízkosti. O celé situaci je nutné bezprostředně informovat Policii ČR i když se jedná o jediný případ i bezdotykového zneužití. Je mnoho institucí a organizací, které rodičům poskytnou informace a rady, jaké nezbytné kroky je třeba udělat.
I když je problematika zneužívání dětí stále častěji otevírána, v populaci i nadále přetrvává odmítavý postoj k řešení. Rodina se často snaží celou tuto zkušenost zapomenout, potlačit a chovat se tak, jako by se nic nestalo. Vedou je k tomu různé důvody. Někdy matky svým dcerám nevěří, někdy chtějí udržet rodinu, nechtějí zůstat bez partnera, někdy mají strach nebo se bojí pomluv. To je však největší omyl, který vede k neštěstí dětí a k celoživotním trápením. A proto by každý měl být v této oblasti obzvlášť pozorný a nenechat nic a nikoho svému osudu.
nprap. Eva Kohoutová
Telefonní linky pomoci:
158 Policie ČR
112 Tísňové volání
974 855 327 Služba kriminální policie a vyšetřování
974 855 594 - oddělení pro děti a mládež, OŘ Praha II
257 317 100 Bílý kruh bezpečí
800 155 555 Linka bezpečí
283 852 222 Rodičovská linka