Policie České republiky – KŘP hlavního města Prahy
Vykázání je účinnou pomocí obětem domácího násilí
Institut vykázání policie využívá již od roku 2007
Policisté jsou každý den voláni k desítkám případů takzvaného „narušení občanského soužití„. To dosahuje různé intenzity, od hlasitých hádek, přes rozbíjení nábytku, až po fyzické napadání. Zákony dělí jednání podle jeho závažnosti a následků, agresor může být podezřelý ze spáchání přestupku či trestného činu. Paragrafy zákonů však situaci na místě neřeší, postihují a trestají jenom jednání pachatele. Řešení situace na místě incidentu je pak na policejní hlídce a rozhodnosti oběti. Do roku 2007 policisté ohroženým osobám poskytovali kontakty na organizace poskytující pomoc obětem domácího násilí, nebo azylové domy. Předávali také preventivní materiály s telefonními čísly, nebo krizovými plány pro odchod z domova. Situace, kdy domácí tyran zůstával v bytě a žena s dětmi odcházela hledat pomoc jinam, se nelíbila ani policistům, více jim však zákon neumožňoval. Předvedení či zadržení pachatele situaci příliš neřešilo, neboť po provedení všech úkonů byl pachatel opět propuštěn.
Z iniciativy sdružení Bílý kruh bezpečí vznikla pracovní skupina Aliance proti domácímu násilí, která se snažila vytvořit právní prostředí, které by efektivněji chránilo oběti domácího násilí. Inspirací jim byly příklady ze zahraničí např.: USA, Velké Británie, Německa, Rakouska, Nizozemska, Švédska a dalších. Jejich úsilí bylo korunováno úspěchem v podobě schválení jimi zpracovaného zákona č. 135/2006 Sb., který změnil některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím.
S účinností od 1. ledna 2007 má Policie České republiky "oprávnění rozhodnout o vykázání ze společného obydlí a zákazu vstupu do něj", které je obsažené v § 21a až § 21d zákona č.283/1991 Sb. - o Policii České republiky ve znění pozdějších předpisů. Institut vykázání je oprávněním netrestní povahy, prověřování při podezření ze spáchání trestného činu či přestupku se jím neruší. Vykázání je preventivním opatřením, které výrazně zasahuje do občanských práv a svobod, jeho užití je tedy pečlivě zvažováno. Pomůckou při posuzování a rozhodování policistů je manuál pro zjištění rizikových faktorů k eskalaci domácího násilí s označením – SARA DN (vypracovaný Bílým kruhem bezpečí), který obsahuje 15 otázek. Odpovědi na ně policista zjišťuje od násilné osoby (pachatele), ohrožené osoby (oběti), svědků, sousedů, dále z policejních evidencí a databází. Dojde-li provedeným šetřením k zjištění, že je důvodný předpoklad, že po odchodu policistů dojde k eskalaci násilí a nebezpečnému útoku na život, zdraví či svobodu ohrožené osoby, rozhodne policista o vykázání násilné osoby. Ta musí na 10 dnů opustit společné obydlí, odevzdat všechny klíče od něj, může si však vzít nezbytné věci pro svou osobní potřebu. Policie bude mít povinnost ověřovat, zda nedošlo k porušení rozhodnutí (i následný souhlas ohrožené osoby neruší toto rozhodnutí). Pokud násilná osoba poruší toto rozhodnutí a bude se zdržovat v místě společného obydlí, či se pokusí o předčasný návrat, může to být důvod k zahájení trestního stíhání pro podezření z trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí. O všech provedených úkonech a šetřeních (např. zjištění, že hádkám a napadení jsou pravidelně přítomny děti) policisté sepisují hlášení, část z nich odesílají na intervenční centra, která jsou policisty informována o každém případu vykázání. Pracovníci centra neprodleně kontaktují ohrožené osoby a poskytují jim sociálně právní poradenství a psychologickou pomoc. Dále koordinují spolupráci mezi orgány sociálně právní ochrany, zdravotnickými zařízeními, policií a soudy.
Ze statistik vyplývá, že od 1. ledna 2007 – do 31. ledna 2010 policisté v Praze využili oprávnění vykázat násilnou osobu ze společného obydlí ve 148 případech. V průměru dochází v Praze k vykázání zhruba ve 4 až 6 případech měsíčně, v některých měsících však toto číslo překročilo i 10 vykázání