Pojem kyberšikana se poslední dobou dostává do povědomí širší veřejnosti, přesto mnoho z Vás slyší tento pojem prvně. Jedná se o formu šikany, která je páchána za pomoci moderních komunikačních technologií. S rozšiřováním internetové sítě se tento negativní jev objevuje stále častěji. Oběť je napadána na komunitních webech, diskuzních fórech, při chatování. Je obtěžována sms zprávami nebo opakovaným prozváněním. Agresor může být kdokoliv a kdekoli a prostřednictvím telefonní nebo internetové sítě vstupuje i do jinak bezpečného prostoru domova oběti. Agresor využívá své anonymity a prostřednictvím elektronických prostředků tedy mobilů, počítačů, pagerů týrá svou oběť aniž by ji musel osobně kontaktovat.

      Pokud přijdete na policii oznámit, že jste se stali objetí kyberšikany nebude k Vašemu problému přiřazen náležící paragraf. Kyberšikana je totiž pojem pedagogický a trestní právo ho nezná. Při bližším rozboru chování, kterým jste byli šikanováni velmi pravděpodobně najdeme znaky přestupků nebo skutkovou podstatu některého trestného činu. Nejčastěji jde o přestupek proti občanskému soužití – urážka na cti, z trestných činů pak můžeme jmenovat například šíření pornografie, podvod, vydírání, pomluvu, neoprávněné nakládání s osobními údaji a mnohé další.

      Základním pravidlem ochrany proti kyberšikaně je ochrana vlastní identity. Nezveřejňovat osobní údaje, soukromé fotografie, maximálně si chránit přístupová hesla. V případě, že dojde k prvním pokusům o kyberšikanu, platí zásada nenechat se zastrašovat a s agresorem nekomunikovat. Druhým krokem by mělo být zamezení přístupu a to nejlépe ohlášením jednání správci sítě, který má možnost blokace agresora. A nakonec, doručené sms zprávy, e-maily a záznamy například o opakovaném prozvánění na telefon uchováváme. Mohou totiž sloužit jako důkazní materiál. V případě, že do Vaší schránky bude doručen urážlivý, zesměšňující nebo dokonce pornografický materiál, který se nebude týkat Vaší osoby, v žádném případě jej nikomu nepřeposílejte. Sami byste se mohli stát pachateli trestného činu.

    Bohužel, obětí kyberšikany se často stávají děti. Nejlepší variantou je, že se Vám samy svěří. Je tak možné zasáhnou dříve, než se problém nabalí do obřích rozměrů a zasáhne psychiku dítěte. Oporou může být nejen policie, ale pomocnou ruku nabízí i pedagogicko psychologická poradna. Co tedy hrozí našim dětem pod tíhou kyberšikany a co s tím jako rodiče můžeme dělat?

  „ V zahraničí byly již před několika lety popisovány první případy kyberšikany, které měly ten nejtragičtější možný konec - sebevraždu dítěte /oběti/. V poslední době se fenomén kyberšikany dostává stále častěji i do našich škol. Pokud se podaří odhalit kyberšikanu, zapojují se do řešení a krizové intervence pedagogové, rodiče, psychologové, terapeuti, psychiatři, vyšetřovatelé policie. Mnohdy je pomoc oběti velmi složitá, zvláště pokud setrvávala pod tíhou tohoto specifického druhu šikanování dlouhou dobu. Často se jedná o typické oběti šikany, tedy o osobnosti mimořádně citlivé, úzkostné, submisivní nebo s nějakým handicapem, který je staví do nevýhodné pozice v kolektivu. Často stačí jen drobná odlišnost například děti obézní nebo naopak velni drobné astenické, s výborným prospěchem nebo naopak s nedostatečným. Dle mého názoru je mimořádné nebezpečí, které přináší kyberšikana, především vědomí oběti, že její ponižování, ztrapňování a urážky jsou veřejné, že je vidělo velké množství spolužáku, ale i ostatních lidí, že již nemohou vstupovat s pocitem jistoty nejen do prostředí školy, ale kamkoli ve svém běžném životě. Ztrácejí tak do jisté míry i svoji intimitu, jistotu a pocit bezpečí, který je nezbytný pro zdravý rozvoj každého člověka. Toto je základním rozdílem oproti šikanování, které známe z minulosti, kde o problému věděl pouze omezený počet osob, většinou v rámci třídního kolektivu. U oběti kyberšikany se následně často rozvíjí velmi těžké psychické potíže, které musejí být řešeny ve spolupráci s odborníky a zasahují mnohdy velmi výrazně do celého dalšího života.

  Problémem nás dospělých, kteří se podílíme na výchově dětí, je fakt, že technologie sociálních sítí se rozvíjí takovou rychlostí a je pro širokou veřejnost těžce uchopitelná a předvídatelná, že často selháváme a nevíme si rady. Máme vychovávat a chránit naše děti, často však vůbec netušíme, jaké nebezpečí hrozí, jaké nové možnosti ublížení a zasažení těch nejcitlivějších míst hrozí. Máme je připravovat, aby se uměli ubránit, ale kdo z nás dokáže odhadnout, jaké další varianty budou za několik let, bojujeme tak s „neviditelným“ nepřítelem. Z mé praxe etopeda však vím jediné zcela jistě, chybí nám všem čas a možná i energie na společné chvíle s rodinou, povídání si s dětmi, čtení pohádek těm nejmenším, společně trávený čas v přírodě, společný aktivní odpočinek. Často v rodinách chybí obyčejná lidská pohoda a naslouchání si. Máme mnoho věcí dobře naplánovaných, dobře časově sestavených, fungujeme dle diktátu dnešní uspěchané doby a podléháme stále více jinému hodnotovému systému. Ale víme vůbec, jaký svět mají naše děti? Víme skutečně, co je trápí, jestli jim někdo neubližuje nebo naopak jestli oni nemají potřebu na někom si dokazovat svoji důležitost a sílu? Nejsou pouze součástí našich hektických plánů, kterými plníme představu o rodinné pohodě? Pokud bude dobře fungovat zdravá přirozená komunikace mezi lidmi, mezi rodiči dětmi a nebude nahrazena studenou počítačovou obrazovkou nebo displejem mobilního telefonu, tak máme šanci a nejen proti kyberšikaně“. říká speciální pedagog, etoped Mgr. Marcela Žáková z pedagogicko psychologické poradny ve Žďáře nad Sázavou.

nprap. Petra Šmídová, vrchní inspektor

9. 5. 2011