Policie České republiky – KŘP kraje Vysočina
Znásilnění – spáchaný zločin je nutné v každém případě oznámit
JIHLAVSKO: Dodržováním obecných zásad lze riziko znásilnění snížit
Policisté v letošním roce šetří na Jihlavsku osm případů znásilnění. Šest se již kriminalistům podařilo objasnit a dva prověřují. V loňském roce vyšetřovali kriminalisté v době od ledna do konce prosince celkem osm trestných činů znásilnění. Objasnit se jim podařilo všechny případy.
Pachatelé za spáchaný trestný čin byli nebo budou potrestáni.
Bohužel v některých případech, a není to v malém množství případů, žena znásilnění vůbec neoznámí. Pokud žena čin neoznámí a nikdo kromě ní a pachatele o znásilnění neví, není nikdo, kdo by po pachateli pátral, kdo by varoval veřejnost před nebezpečím, přijímal opatření, aby se čin neopakoval atd. Pachatel v takové situaci zjistí, že mu spáchání trestného činu lehce prošlo a může své jednání velmi rychle zopakovat.
„Napadené ženy mohou mít mnoho důvodů, proč znásilnění neoznámí – v prvé řadě je to pocit studu, hanby a ponížení. Žena byla ponížena, nedokázala se ubránit, nedokázala odporovat, někdo zaútočil na její intimitu a to nese velice těžce. Cítí se zahanbena, cítí se “špinavá“ “, řekl policejní psycholog kpt. PhDr. Jan Pokorný. Jak dále dodal, proto mnohdy ženy po takovém činu okamžitě veškeré oblečení vyhodí, vyperou nebo dokonce spálí a stráví dlouhou dobu drhnutím těla ve sprše. V těchto případech samozřejmě bohužel znehodnotí veškeré stopy, které vyšetřovatelé potřebují k usvědčení pachatele. Dalším z důvodů je strach, jak se na ženu bude dívat okolí. Přemýšlí zejména, jaká bude reakce ze strany policisty, kterému učiní oznámení (žena např. uvažuje, zda jí nebude odsuzovat, má obavu, že se na ní bude dívat “divně“), jestli nebude konfrontována s útočníkem a hlavně, jaká pak bude reakce ze strany příbuzných a známých. „Ženy se například obávají, že je rodina zavrhne, partner je opustí, pokud se dozví, že byly znásilněny. I reakce okolí může být pro ně zdrojem strachu, který vede k tomu, že takový skutek nakonec neoznámí. Zejména jde-li o ženu například z vesnice, kde se všichni znají“, upřesnil kpt. Pokorný. Důvodů může být samozřejmě celá řada, mnoho z nich se může vázat na ženinu osobnostní strukturu.
Je důležité, aby žena, která byla znásilněna, spáchání činu v každém případě oznámila. Ženy se určitě nemusí bát oznámit znásilnění na policii. V mnoha případech žena po činu odmítá mluvit s mužem a líčit mu tak intimní věc. Mezi uniformovanými policisty i kriminalisty jsou ale i ženy, které kontakt s obětí, pokud to chce, mohou převzít a komunikace je pro ni poté snazší. Je také možné využít pomoci policejních psychologů nebo krizových interventů.
Pokud je to možné, je lepší oznámit spáchání trestného činu přímo z místa. Je to pro průběh vyšetřování lepší, protože je možné okamžitě zajistit veškeré dostupné stopy a identifikovat přesné místo, kde ke znásilnění došlo. „Na druhou stranu po psychickém traumatu, kterým při znásilnění žena prošla, je pochopitelné, že ihned po dokonání skutku nezvedne telefon a nezavolá policejní hlídku. Velmi důležitý je také samozřejmě zdravotní stav ženy, pokud je při útoku zraněná, je prioritní její ošetření lékařem“, vysvětlil kpt. Jan Pokorný s tím, že oznámení by měla žena v každém případě učinit co nejdříve po skutku, aby měli kriminalisté možnost zajistit co nejvíce stop. Oznámení může žena učinit jak na tísňovou linku 158, tak na nejbližším oddělení policie nebo i prostřednictvím lékaře. Některé ženy také využívají možnost, že oznámení učiní jejich blízká osoba.
U případů znásilnění spočívá pomoc psychologa v psychologické podpoře oběti znásilnění. „Psycholog svou přítomností a přístupem k oběti napomáhá k jejímu zklidnění, k navození pocitu bezpečí, ke zvládnutí akutní traumatické reakce na násilný čin. Věnuje se oběti, může s ní absolvovat výslech, ohledání místa činu, může ji doprovodit na lékařské vyšetření “, řekl policejní psycholog Pokorný. Všechny tyto úkony jsou obvykle pro napadenou ženu silně stresující, často se jich obává a psycholog jí může pomoci je zvládnout bez další psychické újmy. Psycholog může vytvořit i jakýsi “komunikační most“ mezi rozrušenou obětí a policejními vyšetřovateli, kterých se oběť může obávat. Zároveň psycholog pomáhá oběti se s touto událostí vyrovnat, může doporučit kontakt na organizace, které se touto problematikou zabývají jako např. Bílý kruh bezpečí.
Existují obecné zásady, jejichž dodržováním lze riziko znásilnění snížit, stoprocentní obrana však v podstatě neexistuje. „Mezi hlavní zásady patří nechodit za šera či za tmy temnými uličkami, nechodit sama bez doprovodu, nenechat se doprovázet neznámými muži, nechodit oblečena příliš vyzývavě, v nočních hodinách při odchodu ze zábavních podniků zavolat například manželovi, ať pro ženu přijede nebo jí přijde naproti, mít u sebe preventivně obranný sprej“, doporučil vrchní komisař Jan Pokorný. Jak dále dodal, v podstatě všechny tyto zásady snižují riziko před samotným útokem. V době útoku, který je zpravidla nečekaný a razantní, už často mnoho možností, jak se bránit není. Oběť je silně zaskočená, otřesená a většinou se nezmůže na odpor.
por. Bc. Jana Kroutilová, komisař
14. listopadu 2011