Policie České republiky – KŘP Libereckého kraje
Policisti zachraňovali ženy z potopeného auta . .
KRAJ - SEMILSKO - Jan Horáček a Roman Palič. Tito dva policisté z Obvodního oddělení v Turnově byli jako první u havárie osobního auta, které skončilo na dně rybníka v obci Mírová pod Kozákovem - Bělá. Uvnitř byla uvězněna matka s dcerou. Policisté nezaváhali ani vteřinu, skočili do rybníka a snažili se je z auta vyprostit.
| Rozhovor s policisty z Obvodního oddělení Turnov. Jako první skočili do vody k potopenému autu a zachraňovali ženy, které v něm byly uvězněné. Jak celá situace vypadala, co se na místě stalo a jaké měli pocity, přináší následující rozhovor. | |
|
|---|---|---|
|
Jan Horáček:
Ve služebním poměru u policie ČR jsem od 1. dubna roku 2010, před několika měsíci jsem tedy začal pátý rok služby u PČR. |
Roman Palič: 27 let |
|
Jan Horáček:
Dne 12.06.2014 jsem začal denní dvanáctihodinovou službu, jako řidič služebního vozidla v barvách policie ČR. Do hlídky jsem byl velen společně s kolegou nprap. Romanem Paličem. Naše služba měla začít služební poradou, avšak krátce před osmou hodinou nám kolega, který zastával funkci dozorčí služby, sdělil, že mu byla cestou opračního střediska oznámena nehoda osobního vozidla, které havarovalo a skončilo v rybníce v obci Mírová pod Kozákovem - Bělá. V tento moment jsme se s kolegou co nejrychleji přesunuli do služebního vozidla, jelikož zde bylo důvodné podezření, že ve vozidle je osádka. Na místo jsme vyrazili s puštěným výstražným světelným zařízením, kdy jsem se snažil co nejrychleji prokličkovat provozem v ulicích města až k místu nehody. |
Roman Palič: V době oznámení jsme byli na služebně OOP Turnov, od dozorčí služby jsme se před 08:00 hodinou dověděli, že v rybníku u Bělé je spadlé vozidlo. Nevěděli jsme, zda se jedná o dopravní nehodu nebo se pachatel chtěl zbavit vozidla, jak jsem to zažil již v minulosti, ale předpoklad byl, že jde o dopravní nehodu, kdy mohou být ve vozidle uvězněni lidé, proto jsme bezodkladně nesedli do vozidla a co nejrychleji se přesunuli na místo nehody. |
|
Jan Horáček:
Na místo nehody jsme dorazili cca za dvě minuty , kdy jsme u rybníka spatřili oznamovatelku nehody, které jsem zastavil, rychle jsme s kolegou vyskočili ze služebního vozu s otázkou, kde je havarovaný automobil. Paní nám ukázala směr a já se rozeběhl k místu. V běhu jsem sundával opasek se služební zbraní a z kapsy jsem odhodil mobilní telefon, kdy kolega věci zamkl do služebního vozidla. Mezitím jsem již skočil do vody k osobnímu vozidlu, které se nacházelo ponořené těsně pod hladinou a bylo v poloze na střeše. Urychleně jsem se snažil otevřít dveře řidiče a zadní dveře za řidičem, které se mi však otevřít nepodařilo a okénka těchto dveří, blíže ke břehu, byla uzavřená. Přeskočil jsem tedy vozidlo na druhou stranu a ponořil se pod hladinu ve snaze nahmatat kliku dveří spolujezdce. To se mi podařilo a dveře jsem pootevřel, ale byly opřeny o dno rybníka. V tento moment se ke mně dostal i kolega a společnými silami se nám podařilo dveře otevřít. Ihned jsem se ponořil do útrob přední části vozidla. Viditelnost ve vodě byla velice špatná, měl jsem otevřeny pod hladinou oči, ale neviděl jsem dále než na pět centimetrů. Kolega zatím zkoušel otevřít zadní dveře vozidla. Já jsem se ponořil za krátkou dobu asi po čtvrté, kdy jsem nahmatal textilní předmět. V domnění, že by to mohl být řidič, jsem ho pevně uchopil, ale vytáhl jsem pouze školní batoh s učením. Po mém čtvrtém vynoření se kolegovy podařilo otevřít zadní dveře, kdy v ten moment již do vody skočili dva kolegové HZS s potápěčskými brýlemi.
Kolega Palič zpřístupnil zadní část vozidla kolegovi z HZS, který asi na druhý pokus vytáhl na hladinu mladou dívku, které podpíral hlavu, a poté jsme ji společně s kolegy z HZS dostali na břeh rybníka. V ten moment někdo další z kolegů, nevím přesně kdo, vyprostil mladou ženu, a to také ze zadní části vozidla. I tuto jsme vytáhli na břeh, kde již byl sanitní vůz, jehož posádka začala ihned po vyproštění obě osoby resuscitovat.
Celý zákrok, včetně příjezdů jednotlivých složek integrovaného záchranného systému, trval pouhých pár minut. Člověku to však připadá jako věčnost a na místě každý z přítomných doslova bojoval o každou sekundu, která by mohla být rozhodující a každý ze zasahujících si to jistě uvědomoval. Bohužel to však nestačilo.
|
Roman Palič:
U rybníka byla oznamovatelka, která nás upozornila na místo, kde se ve vodě nacházelo vozidlo. Bylo to zhruba uprostřed hráze rybníka. Osobní auto leželo bezprostředně pod hrází, koly vzhůru a z vody vyčnívala pouze zadní kola a část zadního nárazníku. Kromě nás a oznamovatelky na místě nikdo nebyl. Ihned jsme odložili věci, které by nám mohly překážet při ponoru. Jako první skočil do rybníka pprap. Horáček, poté jsem ho následoval já.
Nejprve jsme se pokoušeli otevřít dveře na straně řidiče, blíže ke břehu, to se nám ale nepodařilo, po vytažení vozidla jsme zjistili, že byla promáčknutá střecha a dveře byly zaseknuté. Proto jsme obeplavali vozidlo a po krátké námaze se nám společnými silami podařilo částečně otevřít přední pravé dveře vozidla. Bezprostředně za dveřmi jsme žádná těla nenahmatali, proto se pprap. Horáček ponořil pod hladinu, ale z důvodu nulové viditelnosti pod vodou nic neviděl ani nenahmatal žádné tělo v přední části kabiny, pouze batoh.
Proto jsem násilím otevřel zadní dveře vozidla, v té chvíli už dorazil na místo HZS Libereckého kraje. Dva hasiči skočili do vody za námi, otevřenými dveřmi s použitím potápěčských brýlí začali také prohledávat vozidlo, přičemž se jim při druhém ponoru podařilo v prostoru zadních sedadel nahmatat nejprve bezvládné tělo dívky, kterou jsme z vozidla společně vyprostili a za pomoci zbylých hasičů na břehu jsme ji vytáhli na silnici, kde byla předána RZS, která začala resuscitaci.
Následně při dalším ponoru bylo z vozidla vyproštěno bezvládné tělo ženy, také z místa u zadních sedadel. I ji jsme společně s hasiči vytáhli na břeh a předali zdravotníkům, kteří zahájili resuscitaci. Po ukončení prohledávání vozidla, kdy bylo zřejmé, že se tam již nikdo další nenachází, jsem tuto informaci předal na operační středisko. |
|
Jan Horáček:
Aasi před dvěma nebo třemi měsíci jsem byl velen, jako velitel hlídky společně s mladším kolegou, který zastával místo řidiče služebního vozidla. Cestou operačního střediska jsme přijali oznámení o seniorce, která neotvírala svým sousedům, ale uvnitř domu hraje televizor. Také jsme vyrazili ihned na místo s tím, že vyráží také HZS kvůli otevření vstupních dveří. Společně s kolegou jsme však na místě byli jako první a po marném pokusu o verbální kontakt se seniorkou jsem vzhledem k uzamčeným dveřím domu, vyšplhal za pomoci kolegy cca 2-3 metry do okna, kde jsem spatřil seniorku na podlaze místnosti. Vzhledem k tomu jsem se ihned rozhodl využít oprávnění násilného vstupu do obydlí. Vykopli jsme tedy dveře a starší paní, která ležela na zemi a nemohla dýchat jsme ihned poskytli první pomoc, která stabilizovala její životní funkce až do příjezdu záchranářů, kteří si seniorku převzali do péče. Takové, ať s lepším koncem, či ty tragické situace, však nejsou ojedinělé a v naší práci se s takovými , ne každý den , avšak setkáváme.
|
Roman Palič: Ještě se mi to nestalo, je to moje první zkušenost. |
|
Jan Horáček:
Lhal bych zejména sám sobě, kdybych Vám odpověděl, že se to stává a člověk takové věci musí filtrovat jelikož je to naše práce. To prostě nejde. Od celé tragické události již uplynulo pár dní, ale přesto se mi několikrát za den celá situace promítá v hlavě. Nedávno jsem si telefonoval s kamarádem, který byl také na místě, jako záchranář. On a další zdravotníci, byli těmi, kteří po vyproštění osob z vody bojovali o život mladé dívky a její matky. V rozhovoru mi řekl, že má celou věc také stále před očima. Není divu, když něco podobného zažívá zdravotník RZS, který se s podobnými událostmi setkává takřka denně, že s námi co se k takovýmto případům dostáváme méně než RZS, to doslova otřese. Z takové zkušenosti se člověk asi jen tak neotřepe, zejména když přijde někdo o život. To už ve vás prostě zůstane. . . . .
|
Roman Palič: |
A s případem se detailně seznámil i krajský ředitel plukovník Vladislav Husák, který v souvislosti s oceněním policistů komunikuje s jejich nadřízeným, vedoucím Územního odboru Semily. "Oceňuji přístup obou policistů a jejich čin osobně vnímám jako skutečně vzorový. Domnívám se, že by měli být navrženi na ocenění - medaili za statečnost, kterou uděluje policejní prezident. Ten návrh budu bezesporu iniciovat. Jsem pyšný na to, jací kolegové v rámci Krajského ředitelství policie Libereckého kraje pracují." Jak dále plukovník Husák uvedl, nejsou tyto případy ojedinělé, "nicméně tento lze považovat za naprosto vzorový", doplnil. Kromě tohoto ocenění zvažuje plukovník Husák navržení obou policistů do kategorie "Čin roku" v rámci ankety "Policista roku".
mjr. Bc. Vlasta Suchánková
KŘP Libereckého kraje, tisková mluvčí
17. 6. 2013
KŘP Libereckého kraje, tisková mluvčí
17. 6. 2013