Nebezpečný pachatel
Zveřejnění podle ustanovení § 5 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb.
Žadatel požádal o následující informace:
„V souvislosti s plněním úkolů ze strany Policie České republiky žádám o poskytnutí informace týkající se definice „nebezpečného pachatele“.
Pojem nebezpečný pachatel není nijak podrobně definován, ačkoli s tímto označením policie pracuje.
Z tohoto důvodu žádám o níže uvedené.
1. Poskytněte jakýkoli právní akt či veřejně dostupný odkaz na něj (závazný pokyn, směrnici, nařízení apod.), který obsahuje definici pojmu nebezpečný pachatel, na jehož základě postupuje Policie České republiky (je požadována definice, nikoli pouze přítomnost pojmu nebezpečný pachatel např. v zákoně O Policii ČR apod.).
2. Lze za nebezpečného pachatele ve smyslu nalezených právních aktů (viz bod 1) označit osobu podezřelou například z hospodářské z trestné činnosti pouze proto, že je legálním držitelem zbrojního průkazu a zbraně?
Pro doplnění lze uvést, že kritérium uvedené v dotazu (pouhé vlastnictví zbrojního průkazu a zbraně, případně zbraní) je jediné a žádné další, kterými by šlo nebezpečného pachatele definovat, není (např. osoba není podezřelá z „násilné trestné činnosti, ale „pouze“ z trestného činu podvodu dle § 209 trestního zákoníku, nepředstavuje závažné nebezpečí pro život a zdraví jiných osob nebo majetek a nepředstavovala jej ani v minulosti, nikdy nekladla aktivní odpor orgánům činnýmv trestním či správním řízení apod.).“
Policie České republiky sdělila žadateli následující informace:
K bodu 1)
Policie České republiky nedisponuje žádným právním aktem, který obsahuje definici pojmu „nebezpečný pachatel“.
Ředitelství služby pořádkové policie PP ČR pak ohledně definice pojmu nebezpečný pachatel odkazuje žadatele na Stanovisko Odboru bezpečnostní politiky Ministerstva Vnitra, Analyticko-legislativního odboru Policejního prezidia a ředitelství služby pořádkové policie Policejního prezidia k některým otázkám týkajícím se aplikace právní úpravy donucovacích prostředků ze dne 19. října 2010, vedené pod č. j. MV-96415-2/OBP-P-2010, které je veřejně
dostupné na webové adrese:
https://www.mvcr.cz/isdoc/docDetail.aspx?docid=22373452&docType=ART.
V uvedeném stanovisku je konstatováno, že neexistuje přesná definice pojmu nebezpečný pachatel. Obsah tohoto pojmu vymezuje pouze nauka policejního práva.
Také Úřad služby kriminální policie a vyšetřování PP ČR konstatuje, že pojem „nebezpečný pachatel“ není v současné době definován de iure. Jeho význam je nutno odvodit zejména z komentářů právních autorit a judikatury.
K bodu 2)
Povinný subjekt považuje předmětnou otázku za dotaz na právní názor. Policie České republiky není ex lege zmocněna k tomu, aby veřejnosti poskytovala právní poradenství či výklad jednotlivých ustanovení právních předpisů. Povinný subjekt by musel zaujmout právní názor, resp. provést právní posouzení „případu“ popsaného v žádosti. Z tohoto důvodu považuje povinný subjekt tuto otázku za dotaz na názor, na jehož vytvoření se zákonná povinnost nevztahuje.
Podle § 2 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb. se povinnost poskytovat informace netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací. Povinný subjekt je povinen poskytovat pouze ty informace, které se vztahují k jeho působnosti a které má nebo by měl mít podle obecně závazného právního předpisu k dispozici. Naopak zákon č. 106/1999 Sb. nestanovuje povinnost nové informace vytvářet či vyjadřovat názory povinného subjektu k určité problematice, vytvářet analýzy či hodnocení na základě zadání žadatele. Podle § 3 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. se informací pro účely tohoto zákona rozumí jakýkoliv obsah nebo jeho část v jakékoliv podobě, zaznamenaný na jakémkoliv nosiči, zejména obsah písemného záznamu na listině, záznamu uloženého v elektronické podobě nebo záznamu zvukového, obrazového nebo audiovizuálního.
Důvodová zpráva k zákonu č. 61/2006 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 106/1999 Sb. a kterým bylo ustanovení § 2 odst. 4 do tohoto zákona vtěleno (sněmovní tisk č. 991 IV. volebního období Poslanecké sněmovny) uvádí: „Povinný subjekt je povinen poskytovat pouze ty informace, které se vztahují k jeho působnosti a které má nebo by měl mít k dispozici. Naopak režim zákona o svobodném přístupu k informacím nestanovuje povinnost nové informace vytvářet či vyjadřovat názory povinného subjektu k určité problematice. Toto ustanovení nemá v žádném případě sloužit k nepřiměřenému zužování práva na informace, má pouze zamezit žádostem o informace mimo sféru zákona – zvlášť časté jsou v této souvislosti žádosti o právní analýzy, hodnocení či zpracování smluv a podání – k vypracování takových materiálů nemůže být povinný subjekt nucen na základě své informační povinnosti, neboť taková úprava by byla zcela proti původnímu smyslu tohoto institutu.“ Z uvedených důvodů se na informaci požadovanou v bodu 2) žádosti informační povinnost podle výše uvedeného zákona nevztahuje.
pplk. JUDr. Lucie Žárská, 1. 12. 2022